Nebezpečné je věřit i nevěřit

Harry Potter a dědic tří

10.kapitola

Tak, tady je kulatá kapitolka, kterou po vzájemné dohodě( i když to bylo ze začátku mysleno jako vtip :)) věnuji šibimu. A také mu ji věnuji, protože přežil návštěvu svých příbuzných....:))))


 

Moony přijal podávanou ruku a představil se:„Remus Lupin a tohle je Meg Smithová." Pustila jeho ruku a napřáhla se k druhé osobě.

„Těší mě Amélie."

„Mě také"

„Takže, jestli jsem pochopil, tak tě sem dostal Harry." Přikývla.„Proč zrovna tebe?"

„Proč mě? Před pár dny mi totiž zachránil život a staral se o mě. A tady jsem jenom proto, protože si musel něco zařídit."

„ Jak a kde tě zachránil?"

„Pane Lupine, tohle vám neřeknu. Možná vám to řekne Harry až se vrátí."

„Samozřejmě tě o ničeho nebudu nutit. Ale chtěl bych tě požádat o tykání."

„Fajn, já s tím nemám problém Remusi" usmála se. Poté si říkali různé historky na rozptýlení.

***

Je to chvilka, co je bez Amy, ale je mu smutno. „Čím dřív vše zařídím, tím dříve budu zase s ní" pomyslel si.Přemístil se do Skotska. Dům Helgy vypadal jako jejího manžela. Vešel dovnitř a zamířil o knihovny. Jak doufal, tak na rubu jejího deníku byl žlutý kamínek. Vzal si jej spolu s deníkem. Sedl si a vzpomínal na Amy. Následujícího dne se rozhodl, že půjde do Irska, ať to má už vše za sebou. Puf.

To co uviděl ho překvapilo na nejvyšší obrátky. Čekal, že uvidí starší dům, jako u předchozích. Mýlil se. Před ním stál nádherný zámek bílé barvy a za ním se vdály tyčily hory. V okolí byl les a také jezero. Stále překvapený se vydal po cestičce z bílých kamínků k domu. V tom si ale všimnul skřítka, který k němu přibíhal. Ten se pře ním zastavil a uklonil.

„Vítejte pane doma" pískla, protože si všimnul růžových šatiček. „Přejete si něco k jídlu nebo k pití pane?"

„Ne děkuji. Pojď půjdeme dovnitř." Vydal se ke vstupním dveřím se skřítkou za zády. „Jak se vlastně jmenuješ?"

„ Já-já se jmenuju Doly pane."

„Prosím neříkej mi pane. Jsem Harry dobře?“

U dveří se zastavil. Nerozhodně je otevřel. Naskytl se mu pohled do krásně zařízené vstupní haly. Vydal se tedy na průzkum domu, což mu zabralo půl dne. Byl vyhládlý a tak mu Doly připravila něco k obědu. Pak se zanechal dovést do knihovny. Doly ho však opustila už na chodbě s tím, že tam má zakázaný vstup. Neřešil to a vstoupil. Ocitl se ve velké místnosti, kde byly od shora dolů samé knihy. Bylo tam více knih než v Bradavicích a to je co říct. Všimnul si,že zde jsou dokonce i tituly z této doby. „Tady by se Hermi líbilo." Rozhodl si tedy jít hledat deník. Po velké době jej nalezl. Proto pro něj byl větší šok, když tam nebylo to, co hledal. Začal koukat po všech titulech, ale nic. Zoufalý se svalil do křesla. Rozhlížel se po okolí. Pak mu pohled padl na jeden obraz nade dveřmi. Na něm byla namalovaná skotská krajina, ale nejvíc ho zaujalo místo, kde se leskl nenápadný modrý kamínek. Celý nadšený vyskočil na nohy a doběhl ke dveřím, kde si vykouzlil žebřík a vyšplhal po něm. Z obrazu vyjmul kamínek. Přidal jej k ostatním a celý šťastný se vydal poprvé na zahradu. Byla nádherně upravená a byl odsud ještě hezčí výhled na jezero a hory. Byl šťastný, ale přece jen mu někdo scházel.Stačí už jenom zajít do Bradavic a potom se už bude moci zase vidět s těmi, která má na tomto světě rád.

Žádné komentáře