Nebezpečné je věřit i nevěřit

Harry Potter a dědic tří

13.kapitola

Když vešel, tak se k němu přihnal Remus a i když ne moc šťastně mu pogratuloval. Pak se ozval hlavní vedoucí učitelského sboru Thomas Franclin.

„Pane Pottere musím vám poblahopřát k vašemu výkonu, který jste uskutečnil. Dokonce na vás není ani znát únava tří hodin. Také bych na vás měl pár otázek, jestli vám to nebude vadit.“

„ Můžete se ptát, ale jestli vám odpovím, tak to vám nemohu zaručit.“

„Samozřejmě, takže otázka č.1. co to bylo za kouzla, která jste používal a jaktože vám ta kouzla o mých bystrozorů nic neudělala? Druhá proč jste se naučil vyčarovat patrona a nakonec čím chcete být?“

„ Co to bylo za kouzla vám neřeknu. Nic se mi nestalo, protože jsem měl vyčarovaný okolo sebe štít. Druhá. Naučil jsem se ho, protože na mě mozkomorové působili více, jak na ostatní. Hledali totiž údajného vraha mých rodičů, což nebyla pravda. A čím chci být? No chtěl jsem se stát bystrozorem.“

„Chtěl? Už nechcete?“

„ Což o to, co chci a co nechci. Otázkou zůstává, jestli blízkou budoucnost přežiji. Musíte si uvědomit, že po mně jde největší černokněžník současnosti.“

„Tak nic no. Každopádně jste prošel na vynikající. A musím říct, že ani Alastor neprošel touto zkouškou tak lehce jako vy a navíc ta vaše byla těžší. Tak já se s vámi rozloučím. Doufám, že se brzo setkáme a když se na něco budete chtít zeptat, tak za mnou přijďte, pokusím se vám pomoci. Nashle.“

„Nashledanou pane“ zavolal za ním Harry. Poté se otočil na Moodyho, který byl tak rudý vzteky, že by mohl konkurovat rakovi.

„tak co, ještě si myslíte, že jsem to projel na plné čáře a že budu smutný?“ptal se klidně.„Jo a jsem rád, že jsem lepší než vy.“

„Co si to ty spratku jeden dovoluješ?“ křičel na něj Moody.

„Já? Já nic. Jdu na ústřední. Počkám si na své slavnostní vstoupení do řádu. Tak se mějte.“Puf.

„Co ti udělal Moody, že o tak nenávidíš?“ zeptala se Minerva.

„ Mně? Nic. Naprosto nic.“

„Jasně. Už to mám. Tobě vadí, že sedmnáctiletý kluk je lepší než ty“zvolala vítězoslavně Nymf.

„Ty se do toho nepleť NYMFADORO.“

„Neříkej mi tak“ vyhrožovala mu.

„Tak ty zase nepruď“

„A DOST. NEHÁDEJTE SE TADY JAK MALÝ DĚTI“ řvala Minerva. „Tak a teď se vrátíme na štáb a přijmeme Harryho mezi sebe a ne že se zase podáte jasné?“

„Naprosto.“ Všichni se chytli vyčarovaného přenášela.

*****

Harry se přemístil k Amy do pokoje. Ta tam ovšem k jeho smůle nebyla. Asi bude v kuchyni pomyslel si. Vydal se tedy dolů. Jak čekal, tak se tam nacházela většina Fénixova řádu. Všichni se po něm otočili. Ten si toho ale nevšímal a zamířil rovnou k Amy.

„Ahoj“ pozdravil ji a přisel si.

„Ahoj“ políbila ho, čemuž se všichni samozřejmě divili.„ Tak jak si zvládnul tu zkoušku, o které všichni mluvili?“ zeptala se zájmem. Jelikož si byl vědom několika párů očí, které je pozorovali, tak jí pošeptal, že to zvládl.

„Gratuluji. Dala bych ti pusu, ale tím bych dala všem najevo, žes to zvládl“pošeptala mu.

„Ale když ti ji dám já, tak to nebude nikdo vědět ne?“ Ušklíbl se. Přitáhl si ji blíž k sobě a dlouze ji políbil. Byl tak zabrán, že si ani nevšimnul nově příchozích. Pak je ovšem někdo vyrušil silným odkašláním. Otočili se a zjistili, že to byl Remus. Amy na nic nečekala a vydala se dveřmi pryč z kuchyně. Když se všichni usadili na svá místa, tak se Harry kouknul po nějakém volném místě. Když nic nenašel, tak si vykouzlil pohodlné křeslo, do kterého si sednul. Všichni na něj valili oči( po kolikáté už dneska to bylo?) nad jeho drzostí.

„Tak tedy“ začala Minerva“ dnes jste tady, aby jste se dozvěděli, jestli tady Harry zvládl zkoušku. Musím vám oznámit“odmlčela se“ že ji zvládnul na vynikající.“ Někteří mu začali tleskat a jiní na něj koukali s úctou, jelikož věděli, že na vynikající se to už dlouho nikomu nepodařilo. Naposled jeho otci.

„Tak tedy Harry přistup a podej mi ruku.“Podal jí ji a ta mu na ní nakreslila hůlkou červenou barvou znak fénixova řádu a on přitom odříkával přísahu. Když to měl za sebou, tak se posadil a poslouchal hlášení, která se měla probírat na včerejší schůzi, kterou přerušil. Když jeho babička skončila a dal jim svolení odejít, tak se postavil a promluvil.

„ Ještě si prosím vás sedněte“ požádal je a tak si tedy znovu sedli. „Říkal sem vám, že jestli se stanu členem, tak vám řeknu znění té věštby. A já své slovo držím tak vám ji řeknu a pak vám možná odpovím na pár otázek“odmlčel se a pokračoval. „ Ještě než začnu, tak vám musím něco říci. Kvůli té věštbě po mě šel Voldemort. Jeden jeho stoupenec vyslechl část věštby, avšak né celou, protože byl přistižen a vyhozen. A z ní takto: Příchod toho, v jehož moci je porazit Pána všeho zla se blíží…narodí se těm, kteří se mu již třikrát postavili na samém sklonku sedmého měsíce roku….a Pán zla ho poznamená, jako sobě rovného; on však bude mít moc, jakou pán zla sám nemá…proto jeden z nich musí zemřít rukou druhého, neboť ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu…“ dopověděl to se sklíčeným výrazem a podíval se na ostatní. Všichni mlčeli. Dokonce se ani nikdo nepohnul.Jeho slova jim vyrazila dech.

„Takže, jestli to chápu, tak…“ozvala se Tonksová.

„…tak buď se ze mě stane vrah nebo oběť. Jo pochopila jsi to správně“dořekl to za ní.

„Můžu se zeptat, kdo byl ten, kdo to vyzradil a kdo pronesl tu věštbu?“ zeptal se nějaký člen.

„Ten kdo to vyzradil byl Snapea a věštbu pronesla Trelloneyowá.“

„Ta ale věštit neumí. Všichni víme, že je to podfukářka“ozvala se Minerva.

„Také jsem si to myslel. Ovšem poprvé ve třetím ročníku jsem slyšel věštbu, kterou pronesla a pak se skutečně stala. Tak a teď se vrátím do svého domu. Jsem už hrozně unavený, takže nashle“řekl a přemístil se zpátky do Irska.

Žádné komentáře