Nebezpečné je věřit i nevěřit

Harry Potter a dědic tří

16.kapitola

„ Reme, byl to skvělej pokus, ale na to ti neskočíme, že Frede?“

„Jo. To teda ne.“

„Ale já vám nelhal. Se zeptejte klidně Harryho nebo Tonkové, Minervy nebo Alastora“ řekl Moony.

Jako na zavolanou vešel s klapáním do kuchyně Alastor Moody. Jakmile k nim přišel, tak na něj promluvil Fred.

„Co je pravdy na tom, že Harry skládal bystrozorskou zkoušku a že byl dokonce lepší než vy?“

Jakmile začal Fred chrlit svou otázku, tak Moody začínal nabírat červenější barvu. Nakonec zavrčel a rychle zmizel. Když se za ním zaklaply dveře, tak se Harry začal smát tak, že se svezl na zem, ke se ještě více rozesmál. Všichni na něj koukali jako na blázna. Pak si Remus uvědomil a začal se také smát. Tak hlasitý smích samozřejmě přivolal ostatní obyvatele, kteří se zde nacházeli-Nym, Meg a Pastorka. Ti vběhli o místnosti s připravenýma hůlkami, což vyvolala další nával smíchu od Harryho. Nechápavě se podívali na Weasleyovi, kteří jenom pokrčili rameny a stále je pozorovali. Když už se smáli už dlouho, tak se rozhodla Amy zakročit. Přišla k Tonkové a něco jí pošeptala. Jakmile to dořekla, tak na ni Nym vyvalila oči a pak přikývla. Nym šla k Removi a Amy zase k Harrymu. Koukly se po sobě a pak je políbili. Tím zarazili jejich smích. Ostatní na ně valili oči, hlavně na Tonkovou, která poprvé Rema poprvé políbila. Vypadalo to, že mu to nevadilo. Ba naopak líbilo a moc.

„Můžete nám laskavě vysvětlit, co tady bylo k smíchu?“ zeptala se Meg.

„No, kdybys viděla Moodyho obličej, když se jej na něco ptal Fred, tak by ses taky smála“ ujal se slova Harry a nad slovem něco se pousmál.

„No, ale hlavní pointou je, proč se tak tvářil že?“ doplnil jej Moony a obrátil se na Harryho, který mu na to přikývl.

„A smím se zeptat co to bylo za otázku?“ptala se dál.

„Noo, ptal sem se, co je pravdy na tom, že Harry skládal bystrozorskou zkoušku a že byl lepší než on. Na nic víc sem se neptal vážně“ dodal Fred. Pak si všiml, jak se usmáli.

„Víš Frede, on to bere jako urážku, když kluk, kterému je sedmnáct zvládne bystrozorskou zkoušku aniž by tu školu studoval a navíc o čtyři roky mladší. A nesmím taky zapomenout, že byla těžší, než ji měl on, teda podle toho, co nám řekli.“

„Takže to je pravda?? On jí fakt dělal a udělal?“ ozval se George.

„Jo.“

„Ty vole“ ujelo Ronovi, zacož si vysloužil pohlavek od své mámy.„Tys byl fakt lepší než Moody?“

„Nejspíš jo, když to všichni říkají“ přiznal.

„Byl si fakt skvělej a ty to víš. Nemluvě o těch kouzlech,která ani neznáme“ ozval se Rem.

„Jaká kouzla?“ ozvala se Herm. Harry nad tím jenom mávnul rukou a snažil se přijít na vhodné téma, které by je odvedlo od toho nynějšího.

„A jak jste se měli vlastně na dovolené?“

„Bylo to skvělé…..“začala paní Weasleyová. Tohle téma jim vydrželo dlouho.

Harry se s Amy domluvil, že zde stráví zbytek prázdnin a tak se přemístil do svého domu, kde si nechal zabil svoje a Aminy věci od Doly, která se poté přemístila zpátky do Irska.

Na štábu si užíval nádherné chvíle se svými kamarády a Amy. Jediné, čeho si všimnul divného bylo to, že se mu nějak vyhýbala Ginny. Chtěl si s ní o tom promluvit, ale potom to nechal plavat.

Dva dny pře odjezdem se vydali na nákupy do Příčné ulice. Harry tam však už nepotřeboval nic, protože pár dní pře tím se zde stavil a nakoupil Amy učebnice a jiné věci. On si koupil pouze nějaké maličkosti, ale jelikož se nevracel o školy, tak si nemusel kupovat učebnice. Nevěděl však, jak říct Ronovi a Hermioně, že se s nima nevrací do školy. Přemýšlel nad tím dlouho a byl rozhodnut jim to oznámit v den jejich odjezdu.

Nastal den „D“. Byla snídaně a všichni tam byli. Skvělá příležitost pomyslel si.

„Ehm…Rone, Hermi, chci vám říct, že s vámi nejedu do Bradavic“ vyklopil ze sebe.

Žádné komentáře