Nebezpečné je věřit i nevěřit

Harry Potter a dědic tří

19.kapitola 2/2

Přemístili se do místnosti určenou pro porady. Všichni členové už zde byli a bylo vidět, že na ně čekali. Oba si sedli na svá místa.

„Tak, jelikož jsme všichni, tak bych začala schůzi. Sem ráda, že se nikomu nic nestalo“ s tím pohlédla na Remuse“ a to hlavně díky Harrymu. Nikdo z nás a ani z mudlů nepřišel o život. Tak teď bych ráda slyšela hlášení.“ dokončila Minerva.

„Rád bych věděl a myslím si, že nejsem sám, jak je možné, že Remus přežil smrtící kletbu“ ozval se Moody.

„Já k tomu nemám co říct“ řekl Harry.

„A já si naopak myslím, že ano. Nestane se každou chvíli, že někdo umře a pak zase žije“ odporoval mu Moody.

„To je moje věc, jak sem to udělal. Prostě to je moje tajemství.“

„Si myslím, že není.“

„Je“

„Není“

„Je“

„Není“

„Sakra Moody nevím, co proti mně máte, ale už vás mám po krk. Na Remusi, tady mám pro tebe dárek k novému životu“ s tím mu dal knížku Zapomenutý národ elfů.

„To nejde Harry to nemůžu přijmout je to vzácné“odporoval mu Moony.

„Ale můžeš je to dar a dary se neodmítají. Navíc mám ještě jeden přeci.“

„Zapomenutý národ elfů…tuhle knihu jsem ještě nikdy neviděla ani v Bradavicích, což je co říct.“

„To bys ani nemohla, protože existují pouze dva výtisky.“

„A kdesi je teda vzal?“

„Tajemství“řekl tajemně Harry.

„Vypadá to, že máš mnoho tajemství“ozvala se Meg

„Každý ho má“odvětil.

„Hmm….ale vy nám je řeknete Pottere“zamručel Moody.

„Nic, opakuji nic neřeknu a k tomu méně vám. Jdu pryč. A vítej zpátky Moony“ řekl Harry a přemístil se domů k Doly.

******

Poté, co se Harry přemístil se všichni naštvaně dívali na Moodyho.

„To si tomu zase dal“ozvala se Tonková.

„Co zase já?“ozval se dotčeně Moody

„To se furt do něj musíte navážet?“spustila Meg

„To ho nemůžete nechat nepokoji?“řekl Tobolka

„Jo…to mu tolik závidíte?“ozval se už i Remus

„Diť sem nic neudělal a co se vám nelíbí?“

„Vy!!“ ozvalo se ode všech. Tak tedy rezignoval a rudý od dechu odešel.

„Sice nám dva členové a z toho jeden nepodstatný chybí že, ale přesto zahájíme oslavu.“

„Jakou?A pro koho?“ zeptal se Moony.

„Pro tebe a za to, že si s náma. Oslava pro posledního Pobertu.“ozvala se Meg.

„Ale já nejsem poslední, vždyť…“začal Remus, ale byl přerušen Meg.

„Jenže ta podlá krysa k Pobertům nepatří od té doby, co přijal znamení zla.“

„Máš pravdu. Chci vám poděkovat za to, že jste mi uspořádali oslavu, ale já na ní nebudu, pokud tu nebude Harry. Bez zachránce by nebyl zachráněný. Ale jestli chcete, tak můžete oslavovat.“S tím odešel z místnosti a vydal se nahoru do svého pokoje.

„Já za ním zajdu a přemluvím ho“ ozvala se Tonková.

„Ne“vyhrkla Meg.„ Mám jiný nápad.“ Vydala se k onomu pergamenu, který Harry očaroval, aby mu tak dávali vědět, kdyby byla nějaká bitva. Vzala brk a napsala mu vzkaz, který mu nakonec poslala. „Tak a teď už musíme jenom počkat.“

******

Jakmile se Harry dostal domů, tak pozdravil Doly a vydal se do laboratoře, kde připravoval lektvary, které byly zapomenuty nebo velmi těžké.„Kdyby mě teď viděl Snape, tak asi dostane infarkt z toho, že umím vyrábět lektvary na nejvyšší úrovni“pomyslel si Harry. Když dával odtát jeden lektvar na 24 hodin, tak se před ním zjevil okouzlený pergamen, na kterém stálo:

Moody je fuč…Remus nechce být na oslavě bez tebe…prosím přijď…Meg

„Tak to teda ne. Jen se pro někoho zastavím a jdu tam“řekl si Harry a přemístil se.

*******

Přemístil se rovnou do Nehelvítské věže a to rovnou do pokoje, kde spí Ron. Jaké ho však čekalo překvapení, když viděl, jak se tam Ron vášnivě líbá s nějakou dívkou. Ještě větší překvápko však bylo to, že tou dívkou byla Hermiona!!

„Ehm..ehm“odkašlal si“ nerad vás ruším, ale chtěl jsem vás někam vzít.“ Ti dva jakmile slyšeli hlasité odkašlání tak od sebe na metr odskočili. Jakmile Ron zjistil komu ten hlas patřil, tak zrudnul. Hermiona jako by nic se hodila Harrymu kolem krku a přivítala ho. Po chvilce vzpamatování se k nim přidal i Ron.

„Tak kam si nás chtěl vzít“zeptala se Herm.

„Doufám, že to bude nějaká akcička“zamumlal si Ron.

„Jo, chci vás někam vzít a s námi ještě půjde Amy. Mohla by jsi pro ni dojít?“ otočil se s otázkou na Hermionu, která rychle opustila místnost. V pokoji se neslo ticho. Harry si stále urovnával to, co tu viděl až to nakonec zařadil do toho správného šuplíku.

Když vešli holky do místnosti, tak ho Amy políbila.

„Takže jak sem již říkal, tak vás chci někam vzít. A jak jsi ty doufal, tak to bude akcička, ale ne taková, jakou jsi čekal. Jo a mimochodem jsem rád, že vy dva jste se dali dohromady.“

„Díky a jak si se sem dostal?“ ptala se Hermiona.

„No přemístil jsem se.“

„Ale tady se nedá přemisťovat četla jsem to v…“

„Jo, my víme, kdes to četla.Řekla jsi nám to snad stokrát. A jestli mi nevěříš, tak s náma nemusíš jít. Kdo tedy chce, tak ať se mě chytí“ řekla a natáhl uce. Amy na nic nečekala a hned se k němu přitulila. Ron se jej taky chytl a nakonec i Herm. Puk.

Žádné komentáře