Nebezpečné je věřit i nevěřit

Harry Potter a dědic tří

22. kapitola

Tak po dlouhé době vám přidávám další kapitolku. Předem upozorňuji, že je krátká a prakticky o ničem.

„Harry?Mohli bychom jít stranou? Chci ti něco říct“promluvila na něj Amy tiše.

„Jo jasně“odpověděl a spolu odbruslili na druhý konec jezera.

„Víš Harry já chtěla bych ti něco říct“začala nejistě“ ne, nepřerušujme já..sakra proč to je tak těžké říct? Takže chtěla jsem ti říct, že jsem..že jsem těhotná. A taky ti chci říct, že si ho i přes tvůj nesouhlas nechám“vyhrkla ze sebe rychle. Koukla se na něj a viděla, jak se jeho tvář mění z šokované na překvapenou, až se rozzářil štěstím. Popadla Amy a zatočil se s ní, poté ji položil a dlouze a vášnivě ji políbil.

„Jak sis mohla myslet, že bych s tím nesouhlasil? Momentálně jsem ten nejšťastnější muž ve vesmíru. Miluji tě Amélie Woodová a i naše dítě.“Pak ji znovu políbil a pokračoval.“Víš nechci vás dva ohrozit a proto to budou vědět jenom ti, co jsou tady.Souhlasíš?“

„Ano souhlasím a promiň, že jsem si myslela..ty víš co.“

„To neřeš. Ale teď půjdeme dovnitř, abys nezmrzla.“

„Harry!“zasmála se“nezmrznu, je to tady moc hezkého. Takový malý ráj na zemi.“

„Máš pravdu, ale raději půjdeme.“

„Ale to není..“ začala, ale byla přerušena smíchem. Koukla se na něj, ale ten nic neřekl, ale pouze ukázal na postavu v černém. Když zbystřila zrak, tak zjistila, že to právě bruslil Snape, teda spíš než bruslil, tak šoural brusle po ledu. Pak si všimla, jak jedno z dvojčat vytáhl hůlku a chvilku nato Snape hodil tlamu na ledu J. To už ani ona nevydržela a začala se smát. Tak se tedy s Harryho pomocí vydala k nim. A jelikož byl Snape už vážně mrzutý, tak se všichni vydali do domu.

Doma si posedali v obýváku a užívali si. Harrymu na klíně seděla Amy, a spolu si neustále něco šuškali. To jejich šuškání už ale nevydržel Ron(proč asi že?...jestli jste tipovali, že jste zvědaví, tak přidávám čtenářům deset bodů..no ale dost blbostí).

„Heleďte, co si to neustále šuškáte?“

Ti dva se na něj koukli,pak zas na sebe usmáli se a přikývli.

„No víš Rone“ začala Amy“ je o to, že jsem tady dneska harrymu řekla jednu věc, a tak plánujeme“ dořekla.

„A smím vědět, co jsi řekla mému vnukovi?“zeptala se teďka zas Minerva.

„Myslím, že vás to asi překvapí a zároveň potěší.“

„No tak to mi to musíte říct, jinak neusnu.“

„No, jde o to babi, že se ze mě stane taťulda“oznámil jí Harry. Když ale viděl jejich překvapené výrazy, tak se musel usmát. Obzvlášť jeho babičky a Severuse Snape(u kterého je výraz překvapenosti dosti nezvyklý že? Ale až bude  končit povídka, tak to bude ještě více překvapen).

„To myslíš vážně?“

„Naprosto.“Jakmile to dořekl, tak se na ně vrhla a oba(Harryho a Amy) objala. Po tomto objetí se vzpamatovali i všichni ostatní, kterým to mezitím ještě šrotovalo v hlavě. Když byli gratulace u konce, tak se postavil k překvapení všech i Sev a zamířil si to k nim.

„Blahopřeju vám Pottere.“

„Harry, vzpomínáš Severusi?“

„No jo pořád. Tvůj dům tvoje pravidla“zavrčel.

„Sem převelmi rád, že jsi to pochopil“ušklíbl se Harry.

„Vy dva si tykáte?“položil zcela zbytečnou otázku Remus.

„Jo. Od té doby, co jsem mu zachránil život. A jak řekl, tak v mém domě se respektujou určitá pravidla.“

„A to jaká?“zeptala se Hermi.

„Že nikomu nebudu vykat a to platí i pro druhou stranu. Je to něco strašného. Připadám si buď jako ve škole nebo že jsem starej dědek…teď mě tak napadá, jestli se nestalo něco zajímavého ve světě.“

„Kromě zničení řádu, se nic vyjímečného nestalo. Myslím si, že si Voldemort velmi dobře pomýšlí svůj další tah. A obávám se, že přijde v nečekanou chvíli. Je ticho jako před bouřkou“odpověděla mu Minerva.

„Můžu mít prosbu?“zeptal se celý nedočkavý Harry.

„Jestli to bude v mých silách“

„Ukažte mi prosím, jak se tvářil Moody, když jste se dozvěděli, že je štáb zničený. Prosím. Prosím“škemral Harry a nasadil psí oči, čemuž se všichni zasmáli.

„Jsi jako pětiletý kluk, který vyzvídá, co dostane k narozeninám“ napome-

nula ho babička s úsměvem.

„Jenže já mám na to právo, když jsem nedostával dárky k narozeninám a navíc dětství jsem taky neměl nejlepší že?“

„Promiň Harry. Tak abys neřekl, tak použij Nitrobanu.“ A jak o dořekla, tak Harry na nic nečekal a s radostí si prohlížel vzpomínku, kterou mu babička podstrčila. Viděl v ní, jak jeden člen oznamuje, že dům na Grimauldově náměstí byl zničen do základů. Kouknul se na Moodyho, kydej začal na něj nadávat, že není možný, aby takovej spratek toho věděl víc než on, a ještě k tomu byl lepší.Pak s prasknutím dveří zmizel a zanechal tam v místnosti pouze zaskočené a pobavené členy. Když tato vzpomínka skončila, tak se vrátil zpátky do reality a na tváři se mu rozlil škodoradostný úsměv.

„Nuže jak koukám, tak jsi se pobavil“pravila Minerva.

„Nejen to, právě se mi začal v hlavě rodit plán, který douám jednou uskutečním.“

Poslední komentáře
29.03.2007 18:50:45: to neregistrovaný uživatel: chci ti říct, že já petřím k té menšině, která lže co nejméně...
29.03.2007 17:43:39: jen jestli si nevimyslissmiley${1}
28.03.2007 23:55:56: ahojky, je to paradni povidka, uz se tesim na dalsi kapitolu smiley${1} doufam, ze bude co nejdriv :-D
28.03.2007 11:35:55: opět vám musím poděkovat za vaše krásné komenty a pro nedočkavce mám dobrou zprávu....dnes jsem zača...