Nebezpečné je věřit i nevěřit

Harry Potter a dědic tří

25.kapitola k HPaDT

Dámy a pánové dnes je historický okamžik...po dvou měsících jsem se dokopala k tomu, abych napsala k této povídce nějakou kapču...délkově to je nic moc a omlovám se, protože obsah na tom není o moc líp, protože jsem se k tomu fakt dokopala....takže doufám, že to oceníte komenty a  s velkou laskavostí vám ušetřím vaši otázku: Kdy bude další?? Nevím...ale brzo to  určitě nebude,  takže zase někdy ahojky

Ráno se Harry vydal dolů na snídani s dobrou náladou, čehož si všimli všichni, protože Harry vstával jako poslední.

„Přejí všem nádherné ráno a nejenom to ráno“ zvolal na celou jídelnu.

„Máš nějakou dobrou náladu. Copak se stalo?“ zeptala se ho babi.

„Vždyť je nádherný den a ještě bude“ záhadně se usmál.

„Opravdu? A copak dneska bude?“

„Uvidíš“ zakřičel na ni, protože to už vybíhal do zahrady. Tam se proměnil v orla a vydal se prozkoumat okolí.

„Vy jste věděli, že je to zvěromág?“ otázala se Minerva. Odpovědí jí však bylo nesouhlasné odkývání.

Po obědě Harry odešel do svého pokoje se převléknout. Když dolů sešel, tak na něj koukali s obavami, když jsi všimli rudého hábitu.
“Co je?“ zeptal se.

„Ty jdeš na nějakou akci viď? Ale já tě nikam nepustím!!“ mluvila na něj Amy.

„Já jdu na ministerstvo. Jdu k soudu“ vysvětlil jim, když viděl jejich nechápavé výrazy.

„K soudu? To budou jako soudit tebe?“

„Ne Mio. Zažaloval jsem Holoubkovou. Teď mě ale omluvte, protože už docela spěchám, takže zatím“ řekl a přemístil se, aniž by na něco čekal.

 

                                     ********

 

V soudní síni č.9 již začínalo soudní řízení, ale Harry nikde.

„ Vážení spoluobčané, sešli jsme se tu dnes, abychom posoudili obvinění proti slečně Holoubkové. Předseda poroty Rufus Brousek, zástupce předsedy Jane Stevensonová, zapisovatel Percy Ignatius Weasly. Slečna Holoubková se obhajuje sama a žalobce nejenom, že je neznámý, ale je taky nepřítomen. Zatím přečtu obvinění, pokud se žalobce nedostaví, tak bude slečna zproštěna viny. Obžalovaná je obviněna za pomluvu žalobce, za narušení soukromí a za nepovolené napsání knihy o žalobci, které je převážně lži…“ dál už se ale nedostal, protože se dveře otevřeli a v nich stál muž v rudém hábitu.

„Promiňte, ale byl jsem zdržen bystrozory nahoře v hale“ promluvil muž a posadil se do židle.

„Ale bezdůvodně to asi nebylo že?“ řekl mu na rovinu ministr.

„Jestli berete jako důvod to, že jsem nechtěl předložit ke kontrole svou hůlku, tak to asi bezdůvodně nebylo“ přiznal Harry.

„Ale jelikož jste tady, tak vás donutili tu hůlku nechat zkontrolovat nemýlím li se“

„Musím vám odporovat Brousku, protože mě nepustili, tedy abych to uvedl na pravou míru, tak ne dobrovolně. Jestli je ještě nepustili, tak vám v hale leží asi dvacet spoutaných bystrozorů“ povídal mu s klidem Harry.

„To je jedno. Přistoupíme k procesu, ale nejdříve se tady podepište“ řekl mu a ukázal mu na papír, který ležel před ním na stole. Přistoupil k němu a podepsal se tam. Poté odstoupil a začal pozorovat Brouska.

„Takže žalobcem je“ zasekl se a koukal, jestli vidí to, co opravdu vidí. Zvedl zrak od listiny a kouknul se po celé soudní síni, až mu zrak zakotvil na Harrym. Odkašlal si a pokračoval. „Žalobcem je  sir Harry James Potter von Nebelvír.“ Jakmile to dořekl, tak se v síni rozhostilo ticho, které hnedka vystřídal šum z mnoha rozhovorů, které nakonec přerušil Brousek. „Jak se opovažujete lhát pane Pottere. Přivlastnil jste se jméno mocného čaroděje“ křičel na něj ministr.

„Pane ministře, pokud by jste dával pozor ve škole, tak by jste věděl, že pouze potomek některého ze zakladatelů se může podepsat rodovým příjmením. Pokud by jste se tak podepsal třeba vy, tak by vám to udělalo nepěkné puchýře a navíc by ten podpis zmizel. Ale pokud by vám to nevadilo, tak bychom mohli už konečně začít ne?“ zeptal se zcela nevinně Harry.

„Takže obvinění jste už slyšeli, takže to trošku rozebereme že? Napsala o mě knihu, která je lživá, až na dvacet stránek. Přečetl jsem si ji a zvýrazněné části jsou pravdivé“ řekl a hodil do poroty knihu. „Dále to bylo pokud se nepletu křivá obvinění. Myslím, že si všichni vzpomenete na to, jak jste mě a profesora Brumbála pomlouvali přede dvěma roky a mimochodem se nám za to ani nikdo neomluvil. A navíc narušovala nejen mé soukromí svým odposloucháváním cizích hovorů“ dokončil a posadil.

„Nic z toho, co tady řekl není pravda. Ta kniha je podložena na faktech, která jsem získala za pomoci svých informátorů.

„Tudíž nás, protože Rita Holoubková je, a to se s váma mohu vsadit, že to nevíte, neregistrovaný zvěromág. Kdybyste to chtěli vědět, tak se proměňuje v dost hnusného brouka“

„To není pravda. Lže. Chce mi ublížit“ vykřikla Rita.

„Jestli mi nevěříte, tak zkuste kouzlo na odhalení zvěromagie.“ Jeden z členů starostolce se postavil a udělal kouzlo. Rita žlutě zazářila, což byl jasný důkaz toho, že je opravdu zvěromágem. Po tomto Rita zbledla a rozhlížela se kolem, kdo by ji mohl zachránit. Věděla, že tento proces prohrála.

„No, to bychom měli několik let v Azkabanu že? Ale ty by jsi tam byla jenom pár dní.“
“O čem to mluvíte?“ zeptala se madam Bonesová.

„Mluvím o tomhle“ přitom kouzlem utrhl Ritě levý rukáv, což způsobilo, že bylo vidět znamení zla na jejím zápěstí. Zatímco se ostatní na ní šokovaně koukali, tak ji svázal. „No, myslím, že zde přítomná by si zasloužila doživotí v Azkabanu, ale to bychom si moc nepomohli, takže ji vezmu do mnou vytvořeného vězení a nebude sama“ dořekl a pomalu přišel k ministrovi, kterému strhl rukáv. I on patřil mezi smrtijedy, stejně jako Stevensonové a dalších dvacet zaměstnanců ministerstva. Všechny je svázal a pomocí Fawkese je přenesl do vězení, které ne přímo vytvořil, ale upravil ve sklepeních svého domu, kde žil. Postupně je odvazoval od sebe a vkládal do cel. Dolů do cel měli povolení pouze skřítci, kteří jim měli dávat drobek jídla a vodu.

 

 

                                          **********

 

Prázdniny utekly jako voda a hned po rozloučení se vydal s Orionem na cestu do lesa. Po několikahodinové chůzi dorazily až do středu lesa, kde na ně čekala zvířata kolem velkého bílého stromu.

„Vítej Harry Pottere. Jak jistě víš, tak tvoje hůlka je vyrobená z krále stromů a toto je on.“ řekl mu gryfin. Také tam je chlup ze mě, což si myslím, že tě nepřekvapuje že? No a abych ti řekl úplné informace, tak tam je také chlup z pegase a vlas mocného kouzelníka, který vytvořil tuto hůlku. Jméno výrobce je Alexandr  Hound.“

„Jestliže to byl mocný kouzelník, tak proč mi to jméno nic neříká?“ zeptal se poprvé Harry.

„Neslyšel jsi o něm, protože se sem dostal z jiné dimenze. Ale teď se vrátíme k tomu, proč jsem tě nechal zavolat. Známe tvůj úkol. Tvůj odhad, že dalším viteálem je náhrdelník Roweny je správný. Dál ti už chybí jenom had a Voldemort, protože medailon už byl zničen.“
“Víte, kdo byl ten R.A.B?“

„Ano. Byl to bratr tvého kmotra.“

„Aha“

„Náhrdelník najdeš v posledním úkrytu Grindewalda. Víc ti poradit nemůžu, ale hada a Voldemorta musíš zabít tehdy, až on naplánuje poslední bitvu. Nesmíš ho zabít dříve. Můžeš se účastnit drobných bojů, ale nezapomeň, že poslední střet bude začátkem června. Teď už ale běž pátrat dědici. Hodně štěstí“ rozloučili se s ním a zmizeli v lese. Zůstal tam jenom Harry, který se přemístil do knihovny, kde začal pátrat po Grindewaldově posledním úkrytu.

 

Během dvou měsíců už prohledal skoro všechna místa, kde se Grindewald nacházel, ale po viteálu ani stopy. Jedinou jeho útěchou bylo, že měl už doma Amy, která se učila pod Severusovým dohledem. Jednou za čas si sedli a povídali si ovšem a o ničem. Ani jednomu z nich však neříkal podrobnosti o tom, co celý den dělal. Ani Řád ho nevídal nějak často. Prostě se objevil v bitvě, kterou mu oznámili a hnedka po ukončení se zase vytratil. Na jedné z bitev dokonce zahlédnul Ginny, která se podle jeho informátorů přidala k Voldemortovi pár dní poté, co jí Ron s Hermionou objasnili odchod jeho Amy ze školy. Weaslyovi nesli špatně, že se jejich dcera přidala na stranu zla. Pár dní na to se jim ale zase vrátil jejich syn Percy, který sám chtěl  složil neporušitelný slib, že rodinu nikdy nezradí a že bude pomáhat straně zla.

Zrovna se vracel z jedné bitvy, když se před ním objevil Severus s blaženým úsměvem, který u něj viděl snad poprvé.

„Copak se ti stalo Seve?“ zeptal se unaveně. Než mu však na to stačil Severus odpovědět, tak se vydal( Harry) vydal do prvního patra, kde měl takovou místnůstku na hůlky. On totiž ve svém rituálu od zkoušky pokračoval. Každému smrtijedovi, nad kterým vyhrál, sebral hůlku a uložil ji do této místnosti. K hůlce vždy přičaroval štítek, komu patřila. Ikdyž nechytil všechny majitele hůlek, tak měl přesto plné vězení a musel dokonce zvětšovat. Ve vězení měl už něco kolem padesáti kouzelníků, ale hůlek měl už přes stovku.

„Koukám, že jsi zase nad někým vyhrál“ zkonstatoval Sev.

„Jo. Z pěti jsem jich zatknul jenom dva. No nic. Tak copak se stalo tak zajímavého, že máš takovýto výraz?“

„Vylepšil jsem účinky Veritaséra tak, že působí celé dvě hodiny“ pyšnil se nad svým úspěchem.

´Přece mu nemůžu říct, že jsem ho vylepšil už před třemi měsíci. Co by asi udělal, kdybych mu to řekl? Za prvé by mě zabil  za to, že se tady s tím plácá bůhví jak dlouho zbytečně, když jsem to vylepšila. Za druhé…Sakra co by udělal za druhé??´přemítal v duchu Harry.

„Tak to je skvělá zpráva Severusi. Ale jsem unavený, takže jsi jdu lehnout“ řekl mu a šel do pokoje, kde už spala matka jeho dítěte. Když si k ní přilehl, tak pohladil bříško, kde už bylo v bezpečí jejich dítě sedm měsíců.

Ráno řekl Amy, že by chtěl do měsíce uspořádat svatbu a že si na ni může pozvat koho chce. Také ji oznámil, že po svatebním obřadu všem potlačí vzpomínku na ten den, ale že až to bude bezpečné, tak se jim objeví. Jediný, koho toto opatření nepostihne bude Severus, který vlastně z domu nevytáhne ani nohu.

A tak tedy začaly přípravy. Amy pracovala na oznámeních a podobných věcech, které mohla dělat z tepla domova, zatímco se jí šili její šaty. Harry mezitím zajednával kostel, vybíral prstýnky a u nich na zahradě připravoval vše pro hostinu spolu se skřítkama.

 

 

Bylo 2.dubna. Den svatby. V kostelních lavicích už seděli pozvaní hosté. Harry už celý netrpělivě čekal u oltáře. Jeho svědkem byl Ron a Amy měla vybranou Hermionu. Začaly hrát svatební pochod, když se dveře otevřeli a v nich stála jeho vyvolená po boku Severuse Snapea. Harryho zrak se však zaměřil na jeho nastávající. Na sobě měla volné svatební šaty kvůli bříšku. Byla pro něj tou nejhezčí ženou pod sluncem a těhotenství jí ke kráse ještě přidávalo.

Sledoval ji celou cestu, že si ani neuvědomil, že už stojí vedle něho. Převzal si ji od Severuse a spolu se postavili před kněze. Když si vyznali své sliby a vyměnili si své prstýnky, tak konečně přišel novomanželský polibek. Oba do něj vložili vdechnu tu vášeň a lásku. Po ukončení polibku se k nim všichni nahrnuli a gratulovali jim. Když gratulace skončili, tak je Harry za pomoci přenášedel dostal k němu na zahradu, kde se konala hostina. Pozdě večer, když už se schylovalo ke konci slavnosti, tak jim potlačil tuto vzpomínku a dal jim tam jinou a každého přenesl na místo, kde by asi tak byl podle vzpomínky, kterou vytvořil.

                

Poslední komentáře
16.08.2007 14:49:19: Tééééééééééda tahle kapitola se ti fakt povedla už se těším na další
14.08.2007 20:53:16: LordikVoldik: já věděla, že tě potěší to, že je Ginny smrtijedka a kdo bude nový ministr se dozvíš v...
14.08.2007 17:57:32: Výborná kapitola, konečně si to s Ritou někdo vyřídil. Ta je sympatická asi jako Umbridgeová. No nic...
13.08.2007 09:52:41: ať žije blakes:-) skvělá kapitolka Rita vbase prostě good day