Nebezpečné je věřit i nevěřit

Harry Potter a dědic tří

26. kapitolka k HPaDT

Ták a je tu další kapitolka k této povídce...právě mě nějak chytla múza, tak jsem něco sesmolila..no snad se vám to bude líbit...no to posuď te sami...přestanu s těmi kecy, protože na ně nejsem, takže si to užijte....a prosím všechny, kterí si to přečetli, aby tam zanechali třebas i krátky komentík, protože by mě zajímalo, kolik lidí to čte....stačí napsat i jedno slovo, protože i za to jsem ráda

Dva týdny se už Harry plahočil po jedné z nejvyšších hor na světě. Byla mu zima, ale hlavně mu chyběli jeho přátelé, ale hlavně rodina. Kvůli jeho Amy a tomu malému bojoval dál s touto horou. Kouknul se nahoru a zasténal. Před sebou viděl těch nejhorších dvěstě metrů, které na téhle hoře byli. Dvěstě metrů a pak bude už jenom čekat na bitvu. Na bitvu, které rozhodne o tom, jak bude svět v blízké době vypadat. Vyhraje dobro nebo zlo? To nevěděl, ale věděl jistě, že udělá všechno proto, aby jeho dítě vyrůstalo ve světě, kde nebude válka.

Už jenom pár metrů a je na vrcholu. Tři, dva, jeden metr a je tam. Zmateně se rozhlédnul. Nikde neviděl viteál. Odhrnul poměrně slušnou vrstvu sněhu, když narazil na velký plochý kámen, na kterém bylo Znamení zla. Provedl několik kouzel kvůli bezpečnosti, ale nic se nestalo. Dotknul se kamene a nic. Tak tedy zkusil poslední věc, která ho napadl. Zkusil princip, který použil pro vstup do Tajemné komnaty. K jeho velkému překvapení to fungovalo a v hoře se objevil otvor. Vlezl do něj a objevil se na schodišti, které vedlo stále hloub do nitra hory. Celou dobu, co šel po chodech, tak nadával na Voldemorta, jaký to je debil a tak. Tohle zjištění ho však nijak nepřekvapilo.

„Nejdřív jsem jak debil lezl do takový výšky v takové kose, a teďka musím slézat v tomhle horku. Bože až Voldyho  uvidím, tak ho zabiju. Moment. Vždyť to já vlastně musím udělat.“

Když se konečně dostal na “dno“, tak si všimnul podstavce, na kterém bylo to, co hledal. Viteál. Pomalu začal rušit jednu ochranou vrstvu za druhou. Už mu zbývala  jenom jedna jediná. Jakmile ji zrušil, tak se objevil vchod. Harry ho prozkoumal a zjistil, že vede na místo, kde začal s výstupem. Když se vrátil do místnosti, kde se nacházel viteál, tak na něj(viteál) vyslal ničící kouzlo. Zem se začala chvět, a tak se rozeběhl ven z hory. Když byl v dostateční vzdálenosti, tak si uvědomil, že se zem přestala chvět. Tak se tedy otočil, ale to, co uviděl teda nečekal. Hora se zřítila.

„Hups. Na tohle by asi mudlové přišli, ale nejenom oni. Hlavně by se to dozvěděl Voldemort a všechno by bylo v háji. Takže mi nezbývá nic jiného, než to napravit.“ S tím začal kouzlit a začal vytvářet dokonalou iluzi hory, která se právě zřítila. Když byl se svou iluzí spokojený, tak ještě kolem “hory“ vytvořil bariéru pro odpuzování mudlů. Pak se vydal pěšinou, kterou přišel před dvěma  týdny do vesnice, odkud se mohl bezpečně přemístit domů.

 

                                         ***********

 

„Miláčku, jsem doooma“ zavolal na celý barák Harry, jakmile se vrátil. Místo toho, aby k němu přišla jeho manželka, tak se zpoza rohu vynořil Severus.

„To klidně můžeš být, ale ona tě nepřivítá. Před chvilkou jsem jí dal lektvar na spaní. Měla nervy na pochodu z toho, že nevěděla, co s tebou je, a tak nemohla spát,“ řekl mu to na rovinu.

„Není jí nic? A co dítě?? Jsou oba v pořádku??“ ptal se dokola Harry.

„Když jsem jí dělal naposled kontrolu, tak byli v pořádku.“ Harry mu pokýval hlavou a vydal se nahoru do jejich ložnice. Chvilku sledoval svoji manželku jak poklidně spí a pak se vydal do koupelny, kde se chtěl zkulturnit. Po osvěžující sprše si šel lehnout do postele k Amy, kterou políbil a pak usnul dřív, než stačil cokoliv říct.

 

Ráno se Amy probudila v náručí svého manžela. Byla šťastná, že je konečně doma. Ještě víc se k němu přitulila a užívala si toho tepla, které z něho sálalo. Po chvilce se probudil. Koukali si do očí a pak jí políbil s přáním krásného rána. Pak se sehnul a pohladil její bříško a taky mu popřál krásné ráno. Na to se Amy od srdce zasmála a znovu ho políbila.

„Harry slib mi, že nikam už nepůjdeš“ požádala ho.

„V blízké době to nemám v plánu. Ani nevíš, jak si mi tam chyběla. Když se mi stýskalo, tak jsem si vytáhnul fotku, na které si ty. Jenom pomyšlení na vás dva mi vlilo sílu do dalšího boje“ říkal jí s láskou v očích a přitom jí hladil. Pak se oba zvedli a vydali se dolů na snídani. Severus tam už byl a klidu si četl dnešní noviny a přitom popíjel černou kávu.

„Dobré ráno“ pozdravili ho. Zpátky jim odpověděl to samé při troše fantazie.

„Píšou něco nového?“ zeptal se s nezájmem Harry.

„Ministr Rottan zahájil akci, kterou nazval “Očista“. Spolu s deseti smrtijedy, které zkontroloval, zda nejsou smrtijedy chodí po různých místech a dělá očistu od smrtijedů. Během týdne zatkli kolem dvaceti smrtijedů na ministerstvu a u Munga. Jinak se nic zajímavého neděje. Jo a dokonce se ti tam objevila nějaká rada nebo adresa boje na tom tvým pergamenu“ dodal nezaujatě Severus.

„Sakra. To bude Moody zase prudit. Nebyla tam napsaná nějaká schůze na blízkou dobu?“ zeptal se.

„Dnes za“ kouknul se na hodiny “pět minut“ řekl mu a znovu se začetl do novin.

„To si ze mě střílíš? Za pět minut?“ S tím vyběhl do patra, kde si na sebe rychle navlíknul rifle a černé tílko, pod kterým mu byli vidět jeho svaly. Pak sešel dolů, kde na něj čekala Amy, a tak jí políbil a přemístil se.

 

                                         ********

 

Přemístil se přímo do svojí židle vedle svojí babičky a Remuse. Všichni na něj koukali tak nějak divně. Někteří na něj koukali tak, že jsou rádi, že je v pořádku a jiní se tvářili všelijak, že to Harry nedokázal popsat.

„Jsem ráda, že se ti nic nestalo“ ozvala se Minerva.

„Tak to jsme dva“

„Kde jste se zase flákal Pottere. My tady nasazujeme svoje životy, zatímco vy si klidně užíváte“ prskal na něj Moody. To, že si myslí, že se flákal ho naštvalo na nejvyšší míru. Okamžitě se přemístil před Moodyho a chytil ho za hábit.

„Už jednou jsem vám říkal, že dělám něco k poražení Voldemorta. Sice přitom nezachraňuji ničí životy, ale pro konečnou bitvu…teda spíš pro můj souboj s Voldemortem je to moc důležité. A jestli chcete, tak já půjdu a bojujte si s ním sám, ikdyž nemáte žádnou šanci.“

„Když nám řeknete, co děláte, tak vás lépe pochopíme“

„Slíbil jsem svému dědovi, že se o to postarám, a že to NIKOMU neřeknu Moody“ zasyčel.

„Dědovi?? Brumbál byl váš děda?!“ ptal se zcela překvapen.

„Pra-pra děda…sakra já nevím, kolikrát tam je to pra, ale ano byl to můj děda. Máte s tím snad nějaký problém?!“

„Ne.“ Po tomto krátkém rozhovoru se vrátili na svá místa a zahájila se porada. Po ní však Harry ještě zůstal, aby se dozvěděl novinky, které se staly a za tu dobu, co byl nepřítomen. Dokonce mu řekli i něco více o těch čistkách. Rotter totiž spolu s deseti bystrozory, kteří dali neporušitelný slib postavili na tajné místě nové vězení, které je chráněno spoustou kouzel a vědí o něm jenom ti, kteří jsou pod slibem, takže je malá pravděpodobnost, že by se odtamtud dostali.

 

                                   *********

 

Harry se Severusem zrovna něco kutili v laboratoři, když v tom se tam přemístila domácí skřítka.

„Pane, vaše paní. Ona má bolesti. Asi začala rodit“ vyhrkla. Severus s Harrym se po sobě podívali a pak oba vyběhli nahoru do patra, kde se nacházela Amy.

„AUUUU. Harry, jsem ráda, že tady se mnou budeš“ říkala mu s obtížemi“ Severus jakožto vystudovaný lékouzelník se kouknul, jak na tom je a usoudil, že za takovou půlhodinku bude moci rodit. Harry byl u ní a uklidňoval jí. Při obzvláště silné kontrakci mu málem zlomila ruku. Harry se s prosebným výrazem kouknul na Severuse, který to pochopil a kouknul se, jak je otevřená.

„Takže Amy už můžeš rodit jo?“ řekl jí a ona na to kývla hlavou. „Takže Amy, při další kontrakci budeš tlačit. Tak teď zatlač, ano…tlač..už je vidět hlavička..ano…ramínka…tlač, už jenom kousek..ano už je tady…je to chlapeček“ vykřikl Severus a Amy se ulehčilo, když ho uslyšela křičet. Když Severus odstřihnul pupeční šňůru, tak ho zabalil a podal Amy. Oba rodičové se na něj koukali s hrdostí a láskou. Harry se podíval na Amy a políbil ji.

„Jak mu budeme teda říkat?“ zeptal se Harry, protože jaksi ztratil přehled, který nakonec jméno mu dají.

„Náš syn se bude jmenovat Christopher Harry Potter“ řekla slavnostně. Severus se už dávno vypařil z pokoje, takže tam měli klid. Harry vzal malého a dal ho do postýlky, aby si mohla jeho žena po porodu odpočinout. Ještě jí dal pusu a pak se vydal ven za Severusem. Nakonec ho našel v obývacím pokoji, kde popíjel whisky. Harry si taky nalil a pak se posadil naproti němu.

„Děkuji ti Severusi. Nevím, co bych bez tebe dělal“ říkal mu s vděčností.

„Nic to nebylo. A jak se vlastně jmenuje?“ zeptal se.

„Christopher Harry Potter“ řekl mu hrdě. Pak si spolu se Severusem přiťukli na zdraví malého Chrise.

Poté se přemístil na ústředí, kde se právě nacházel jenom Remus, Tonks a Weaslyovi kromě svého syna Rona, který byl v Bradavicích a dcery Ginny, která je u Voldyho. Ještě si ho nevšimli, tak se přemístil do Bradavic, kde si našel Sam a odvedl ji do ředitelny. Jí i svojí babičku přemístil na ústředí, aniž by jim řekl o co jde.

„Vážení, takže chci vám oznámit, že jsem tím nejšťastnějším mužem pod sluncem,“ začal oficiálně, když však viděl ty jejich překvapené výrazy, tak vykřikl. „MÁM SYNA“ zakřičel na celou místnost. Jen co ostatní zpracovali to, co jim řekl, tak mu okamžitě začali gratulovat a dvojčata hnedka přilítla se šampaňským, aby to oslavili. Když už chtěli oslavu rozjet na plno, tak je zastavil s tím, že naplno se oslavovat bude až tam s ním bude Amy. Než však odešel, tak je požádal, aby to nikomu neříkali. Jedinou výjimku dostal Ron s Hermionou, ale těm  musí někdo říct, ať to taky nikomu neříkají.

Po dvou dnech pozval Harry těch pár vyvolených k nim domů, kde se konala oslava na počest malého Pottera, kterého si samozřejmě všichni zamilovali, ale nejvíce ženy. Ten večer ještě Harry s Amy požádali Rona s Hermionou o to, jestli by nechtěli mu být kmotrem a kmotrou. Oba s radostí souhlasili a tak se za pět dní konali křtiny.

 

 

                                   ***************

 

Harry trávil se svým synem co nejvíce času, protože nevěděl, zda střet s Voldemortem přežije. Dokonce si všiml jistých podobností jeho ženy se Severusem. Nedalo mu to a tak zkusil jeden test. Jaké pak pro něj bylo zjištění, že jeho žena je dcerou obávaného učitele lektvarů a smrtijeda. Nechal si to pro sebe. Chtěl jí to sdělit pár dnů po konečné bitvě. Teda jestli to přežije. Když ne, tak sepsal závěť, ve které to bylo napsáno a po jeho smrti jim to zanese Fawkes.

Bitva. Ano už měla být zítra. Nikomu to nesměl říci, což mu vadilo. Na jednu stranu to bylo tak lepší. Nikdo nezmatkoval a podobné věci, ale na druhou stranu si nemohli ostatní říci, jak moc se mají rádi a tak podobně. On každou chvilku říkal své ženě a dítěti, jak moc je miluje. Všimnul si, jak Amy se na něj dívá, jakoby věděla, na co myslí.

 

“Už je to tady. Dneska se rozhodne o tom, zda vyhraje dobro nebo zlo.“

Poslední komentáře
20.08.2007 17:09:06: Krásný!!!!smiley${1}
19.08.2007 20:04:43: super kapitola
19.08.2007 18:50:46: Bezvadná kapitolka, těším se na pokračování:))
19.08.2007 17:33:18: Krásná kapča, doufám že tahle povídka neskončí bitvou. Nebo ano? Chtěla bych si přečíst o tom jak bu...