Nebezpečné je věřit i nevěřit

Harry Potter a dědic tří

29. kapitola(epilog) k HPaDT

Jeden rok. To je číslo. Dnes je to přesně rok, co jsem začala psát svou první povídku, přesněji tuto povídku. Už před dvěma měsíci jsem se rozhodla, že ji ukončím v den, kdy jsem ji začala psát. A dneska to nastalo. Chtěla bych hrozně moc poděkovat všem, kteří četli tuto povídku, ale především těm, kteří ji komentovali, čímž mi dávali najevo, že v ní mám pokračovat.

A kdože to komentovaL?: Tirael, iriska, Lily, Vruon, MarS, Simon, Siria, Fufík, bizon, Lucita,  katie, Twiggy 33, Exk, huckllebery, Abigail, ledik, bazilišek, Elvinerha, romalt+romalt2, Ten-jehož-jméno-raději-nevědět, lukasek3384, aenda, Kaitlin, xmona, imnetet, wastow, Arcona, Snape, gryffy12, Ewelin, ok.line, Anabela Black, uja, LordikVoldik, gwindor, Mišička, Trili, Wigy, Elvira.Warren, High, bazilda, pasu-Hanka, Mysty, honza,Mirča, miki, Nikulka, mishicka, nikiinka, šibal, kecal2, Master-Gryffy, Strawberry, M., Janika, Denisa, III, Ž-Ž, Mirka (Šibalka), Hallten,Polgara, Lucy, Furthad, ellion, kaedwen, Hermiona.gg, Bellatrix Black Lastrange, Giner, Blytonka, Serenty, darkangelus, Trili, cachoro, Kapi, Petr, silvinka, katie11, miki, ginny,

No tak snad jsem nikoho nevynechala. Pořadí neřešte, prostě jsem psala podle komentů, které jsem měla jako nejstarší, až po nejnovější. No, trošku jsem se rozkecala, takže si myslím, že toho bylo už dost, takže přeji příjemné počtení poslední kapitolky.

 

                                                                                                 Blackes

PS: Dost slov se tam opakuje a i ten děj je takový divný, takže to berte trošku s rezervou.

 

 

Seděl u jezera a vzpomínal. Vzpomínal na všechno, na to dobré, i to zlé ve svém životě. Nejvíce však na poslední dny. Na den, kdy získal zpátky Siriuse a taky Brumbála a za pomoci lektvaru i pomohl i Longbotomovým. Aby nevzniklo nějaké pátrání, tak musel vytvořit jejich klony, které zanechal v nemocnici. Nyní se všichni nacházeli u něj doma. Byl tak šťastný, jako snad nikdy. Vždy však je nějaké to ale. Hrozně moc mu chyběli jeho přátelé a babička. Jeho Amy byla už tři dny v Bradavicích, kde se měla konat vzpomínková oslava na jeho počest. Všichni to berou jako den, kdy zavzpomínají na skutky chlapce, který je zbavil největšího černokněžníka této doby. On(Harry) měl však jiné plány s touto oslavou. Zítra se všichni dozvědí, že přežil a díky němu jsou mezi nima i ti, kteří jsou nyní v jeho domě. Hrozně moc se spřátelil s Alicí a s Frankem. Všichni mu vyprávěli o jeho rodičích. Mrzelo ho, že je nikdy nepoznal. Táta by ho pochválil za post chytače a podporoval by ho v průšvizích, které by udělal. Máma by se o něho starala a milovala ho. Proč nemohl mít normální dětství? Proč nemohl poznat lásku svých rodičů? Ano, on ji poznal, ale nepamatoval si ji. Neustále mu všichni říkají, jak ho milovali, ale on si na ně nevzpomíná. Nebýt fotek, tak ani neví, jak vlastně vypadají. Proč zrovna on musel být zvláštní? Na to si nedokáže odpovědět.

Uslyšel za sebou kroky, a tak se otočil. Kráčela k němu Alice s jeho synem. Jak krásně to zní, jeho synem. Musel si přiznat, že si oblíbil Franka a Alici natolik , že je považoval jako strejdu s tetou s otcovi strany.

Když ji viděl, tak si vzpomněl na okamžik, kdy jim říkali vše, co se událo. Nejvíc je ale zasáhlo, že nemohli vidět, jak jejich syn vyrůstal a nemohl mi pomáhat. Teď se ale smířili s tím, že je jejich syn už dospělý, a tak využili toho, že tu není Amy  a starali se o Chrise. Vlastně se o něj starali všichni a pořád s ním blbli.Kdyby jim ho vždycky nesebral, tak by mu ho snad ani nedali. Jediný, kdo se držel stranou byl Severus, který si povídal jenom s ním a s jeho dědou. Stále ho mrzelo, jak se k němu jeho táta se Siriusem chovali, když studovali, ale minulost nelze změnit. Jednoho však docílil. Požádal Siriuse, aby se mu omluvil. Sice se zpočátku zdráhal, ale nakonec přeci jenom podlehl a omluvil se. Severus sice omluvu přijal s velkou nevolí, ale přijal ji. Neuvědomovali si to, ale on ano. Tím dnem mezi nima začalo vznikat malé, spíše nejmenší přátelství, které kdy viděl. Jemu(Harrymu) to však nevadilo. Je těžké začít přátelství s osobou, kterou jste tak dlouho nenáviděli.

Ani si neuvědomil, že si k němu přisedla a on si vzal Chrise k sobě. Už si bez Chrise nedovedl svůj život představit. Bez něj a jeho milé. Znamenali pro něj celý svět. Bez nich by nemělo cenu žít. Chvilku tam ještě seděl a povídal si s Alicí. Pak se vrátil domů, kde projednal se zbytkem opět svůj plán, který se uskuteční už zítra.

 

                                               *********

 

Slyšel velký šum z Velké síně. Chtěl jít už dovnitř a udělat několik lidí zase šťastnými, ale pořád se nemohl rozhoupat. Stepoval takhle před zavřenými dveřmi do síně a stále se ohlížel. Za ním stálo pět kouzelník, jedna skřítka a jedno dítě. Dospělí kouzelníci sledovali Harryho, jak je nervózní. Nakonec jim pokynul, aby si vlezli do místnosti vedle síně. Zhluboka se nadechl a hůlkou otevřel vrata. Když se začali otvírat, tak se k nim stočili všechny pohledy v síni. Zase byl středem pozornosti. Doufal, že dneska je to už naposledy. Procházel uličkou, která byla mezi kolejními stoly, ale jak si všiml, tak studenti, kteří tu k jeho překvapení byli, tak neseděli u svých stolů. Když došel do čela síně, kde vždycky stál učitelský stůl(nyní tam byl jenom řečnický stolek), tak se k ním otočil. Než si sundal kápi svého bílého pláště, tak se porozhlédnul po těch, co se tu nacházeli. Jeho zrak se však upřel na místo, kde seděl Moody. Sledoval, jak je naštvaný, protože nevidí pod jeho plášť. Nakonec prudce zvedl hlavu a kápě se mu spadla. Uslyšel několikanásobné zalapání po dechu. Dokonce jedním okem zaznamenal, že nějaká žena omdlela. Pastva pro jeho oči však byl Moodyho výraz. V jeho obličeji se mísilo několik pocitů. Překvapenost, naštvanost a dokonce i obdiv. Pak si všimnul, že v rohu je jeho zvětšená fotka a u ní jsou věnce. Švihnul hůlkou a fotka i s věnci byla fuč.

„Myslím, že živí originál je lepší. Navíc mi to tam nesluší“ řekl jim na vysvětlenou. Po tomhle se k němu přihnali jeho nejbližší a začalo velké objímání.  A aby to nebylo podezřelé, tak se k němu přiřítila Amy a vášnivě ho políbila. Celá síň propukla v oslavu nad živým hrdinou. Jenže je Harry hnedka zkraje zarazil.

„Vím, že chcete oslavovat, ale mám pro někoho no, dá se říci dárek, který udělá teprve tuto oslavu oslavou. Nejdříve bych měl asi několika lidem vrátit vzpomínky, které jsem jim potlačil. Jednou z nich je moje svatba. Dovolte mi, abych vám představil moji manželku Amélii a našeho syna Chrise.“ Amy k němu došla a poté se k nim přemístila Doly s Chrisem a podala ho Amy. Všichni kouzelníci byli zaraženi, ale někteří se vzpamatovávali z vrácení vzpomínek. Pak vstoupili do síně další osoby. Všechny měli přes hlavu kápi, takže nikdo neviděl, kdo se pod nima skrývá. „dále bych vám měl říci, že Severus Snape nikdy nezradil. Plnil pouze příkaz mého dědy, Albuse Brumbála. Celou dobu pracoval pro stranu dobra jako špeh v řadách Lorda Voldemorta. Proto mám pro něj dárek.“ Severus, který si během jeho vyprávění sundal kápi strnul. O žádném dárku mu neříkal. Narušil plán a to se mu nelíbilo. Nebo to tak měl naplánované? ptal se sám sebe. Harry si vzal do ruky jeho levou ruku a vyhrnul mu rukáv. Pronesl kouzlo v jazyku, který mu nic neříkal, ale bylo mu to jedno. Viděl, jak znamení zla, které tolik nesnášel zmizelo. Vděčně se  na něj kouklo. „To však není všechno. Dovol Severusi, abych ti oznámili, že má žena je tvá dcera“ tak tohle šokovalo všechny. Nejvíce však Seva. Když se vzpamatoval, tak ji otcovsky objal. Po dlouhé době má rodinu-dceru a vnuka. Harryho propustil a tak si mohl jít sednout ke stolu, ale s ním šla i Amy. „Jelikož  Severus nechtěl zabít mého dědu, tak jsem ho mohl vrátit. Proto přivítejte zpět ředitele bradavické školy.“ Ozval se obrovský potlesk. Návrat Albuse Brumbála však nejvíce potěšil Minervu, která se slzami v očích došla ke svému manželovi a pevně ho objala a šli si sednout(abych furt nemusela psát, že si šli sednout, tak po přivítání si šli sednout ju?). „Dále tu mám dárek pro Remuse a Sam. Nyní už nebude jenom jeden poberta, ale rovnou dva. Sirius Blacka je zpátky.“ Remus se přivítal se svým přítelem. Jelikož ale Harry neřekl svému kmotrovi, že zná Sam, tak byl překvapený. Nevěděl jak, ale tušil, že ti dva se měli a stále mají rádi. Proto ho ani nepřekvapilo, že si ti dva padli do náručí a políbili se. Jenom se nad tím pousmál. „A nakonec tady mám někoho pro mého kamaráda z Nebelvíru. Vyrůstat bez rodičů je těžké, to z nám z vlastní zkušenosti, ale vyrůstat s tím, že vás nepoznají je snad těžší. Neville, dovol, abych ti představil tvé rodiče Alici a Franka. Vím, že je z náš,ale nyní budou znát už i oni tebe.“ Poslední postavy si sundali kápi a láskyplně se objali se svým synem, který se k nim rozeběhl, a pak i plačící matku a tchýni. Pak se s nima přivítali staří známí a zbytek. Ještě jim řekl, že klony, které vyčaroval v nemocnici vyčaroval zítra ráno zmizí, takže by se měli ohlásit v nemocnici. Málem by zapomněl, ale jakmile si všiml Remuse, tak si na něco vzpomněl. Zavolal si ho s Billem a dal jim lektvar proti vlkodlactví. Nyní byli všichni šťastní. Pronesl vzpomínkovou řeč na hrdiny, kteří padli ve válce. Jak první, tak i poslední a na bradavických pozemcích vyčaroval ohromný pomník, na kterém byla napsána jména padlých kouzelníků ze strany dobra. Potom teprve vypukla pravá a nefalšovaná oslava, na které bylo mnoho šťastných lidí. Jeho pohled zabrousil k Moodymu. Vzpomněl si na něco, co ho napadlo už o vánočních prázdninách, kdy mu babička ukazovala vzpomínku, ve které se Moody rozčiloval nad tím, že měl(Harry) pravdu. Proto se rozhodl ukázat všem vzpomínky, teda ty za poslední rok, ve kterých se objevovali jeho hádky a rozepře s Moodym. Pobaveně sledoval, jak zcela naštvaný Moody odchází.

Bylo něco kolem půlnoci, kdy se v síni zablesklo a objevili se tam čtyři postavy. Harry dvě osoby poznal a zbylé dvě si odvodil. Uprostřed právě stáli zakladatelé této školy. Když si to uvědomil, tak si kleknul na koleno a sklonil hlavu ve znamení úcty, kterou k nim chová.

„Neklaň se nám“ řekla mu Helga a usmála se na něho, když se postavil.
„Když jsi zabil Toma, tak zemřel poslední potomek mého rodu. Ale ten okamžik, co jsi ho zabil, tak jsi se stal dalším dědicem. Možná sis toho nevšimnul, ale nyní je řetízek takový, jaký má být. Konečně jsou všechny kameny pospolu, jako my“ promluvil na něj Salazar. Harry vytáhnul řetízek a kouknul se na něho. Mluvil pravdu.

„Přátelé, dovolte mi, abych vám představila krále kouzelnického světa a tím pádem i ministra britského společenství a právoplatného ředitele školy. Dědice čtyř zakladatelů Školy čar a kouzel pana Harryho Jamese Pottera“ zvolala Rowena na celou síň. Každý kouzelník se mu jako napovel poklonil, ale jemu se to nezamlouvalo. Oznámil jim, že nechce být ani ministr a ani ředitel. Ředitelství přenechal svému dědovi a ministerské křeslo nechal panu Weaslymu. Jemu ke štěstí stačí obyčejné místo učitele OPČM. Chtěl konečně prolomit prokletí, které tento předmět doprovázelo. Jednoduše si chtěl odpočinout, protože celý život žil v ohrožení života. Možná časem se stane bystrozorem, jak chtěl, ale teď na to ještě nebyla vhodná doba.

„Abychom nezapomněli,“ vytrhl ho Godrik z jeho myšlenek. „Pomohl si světu, a proto si můžeš vybrat jakkoukoliv jednu osobu, která je již na druhém břehu.“ Tak tohle Harry nečekal. Pak se zeptal, zda nemůže dvě, ale v odpověď mu přišlo jenom nesouhlasné zakroucení hlavou. Zoufale si sednul na schůdek a přemýšlel nad tím, koho by měl vybrat. Mámu nebo tátu? Po tvářích mu stékali slzy, které nedokázal zastavit. Z jedné strany do něj hustila Sam, ať si vybere Lily, že se za něj obětovala a z druhé Sirius, který chtěl zpátky svého kamaráda.

„Vážně nemůžu dvě osoby?! vykřikl plačtivě.

„Ne Harry, to opravdu nemůžeš. Už jsi se rozhodnul?“

„Rozhodnul? Vysvětlete mi, jak se můžu rozhodnout mezi svýma rodičema? Ani jednoho jsem nepoznal, ale tolik potom toužím. Proč jste mi dali takový těžký dar?“ křičel na ně a přitom stále plakal. Amy koukala na svého zoufalého manžela se slzami v očích. Tak ráda by mu pomohla, ale tohle si musel vyřešit sám. Nakonec viděla, jak si opět sednul. Zdálo se jí to jako celá věčnost, když se postavil a zahleděl se Godrikovi do očí.

„Už jsem se rozhodnul. Trhá mi to srdce, ale nevyberu si ani jednoho z mých rodičů,“ tímto prohlášením překvapil všechny přítomné. „Když nemůžu mít oba, tak ani jednoho. Nemůžu je od sebe odtrhnou. Ať jsou kdekoliv, tak jsou šťastní, protože jsou spolu. Ale vybral jsem si někoho jiného. Osoba, které nechám navrátit život bude Cedrik.“ Jakmile vyřknul jeho jméno, tak se zablesklo a  objevil se tam Cedrik. Hnedkom se k němu vrhli jeho rodiče. Další šťastný pár pomyslel si. Pak se v místnosti znovu zablesklo, ale teď se tam objevilo velké množství lidí.

„Zde jsou ti, kteří se stali obětí Lorda Voldemorta. Přišli ti vyjádřit svůj dík, protože díky tobě jsou jejich duše svobodné“ řekla mu Helga. „Ale proto, jak jsi se rozhodnul, tak se rada rozhodla, že obživí ještě dvě osoby. Tvé rodiče. Hodně štěstí náš dědici“ rozloučila se a všichni zmizeli. Podíval se na svoje rodiče a poté se jim vrhnul do náručí.

´Dnešní den je ten nejlepší, jaký jsem kdy zažil´řekl si v duchu a nechal se zanést do víru oslav.

Dva roky na to se Harrymu a Amélii narodila dcera Ashley. Harry prolomil prokletí. Nyní už druhým rokem vyučoval ve škole OPČM. Dokonce se mu splnil sen a má sourozence. Před dvěma měsíci se mu narodil bratr Henry a i Sirius se Sam nezůstali po zadu a narodil se jim syn Josh.

 

 

 

                       KONEC

Poslední komentáře
09.07.2011 14:24:20: Tak tahepovídka byla vážně úžasná sice na konci mi to přišlo už trošku přehnané, ale aspoń radostné....
22.09.2010 13:00:39: pěkná povidka moc se mi líbilasmiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}
24.08.2009 22:20:49: Ta povídka je úplně úžasná! Jinak píšu taky povídku HP. Byla bych moc ráda kdyby sis jí přečetla a o...
18.08.2009 20:48:59: Povídka byla super. Chtěla bych se zeptat jestli se nechceš spřátelit. Adresa http://www.ostruzina.e...