Nebezpečné je věřit i nevěřit

Harry Potter a dědic tří

8.kapitola

Pomalu a nejistě začal otvírat truhlu. Jakmile ji otevřel, tak mu do očí vrhkly slzy. Nikdo netušil proč. Uvnitř byly tři hůlky na červeném podkladu a u každé byl zlatý nápis. Na nápisech byla napsána jména vlastníků. Uprostřed byla hůlka jeho matky Lily a vedle byly jeho otce a kmotra. Pak truhlu podal babičce, která se na něj smutně podívala a objala ho. Harry se vydal do svého pokoje, aby byl sám. Nikdo za ním nepřicházel, což mu vyhovovalo. Byl rozhodnut. Půjde hledat domy, aby neztratil svou moc a jedinou šanci porazit Voldemorta.

„ No jo, ale jak je mám najít?"pomyslel si. V tom si všimnul Fawkese, který stál na stole a vedle něj byla TA kniha. „No co za pokus nic nedám." Popadl ji a otevřel. Hned na první stránce bylo to, co hledal.

JAK NAJÍT NAŠE DOMY?

„Tak, jelikož jsme věděli, že nebudeš tušit, kde hledat, tak tady máš pomoc. Stačí se říznout a nechat spadnout na desky knihy tři kapky tvé krve tak, aby byly rozmístěny do trojúhelníku a pak proneseš zaklínadlo. Pak už bude vše jen a jen na tobě. Mnoho štěstí.

Nevěděl, co si o tom má myslel, ale raději udělal to, co mu poradili. Říznul se a nechal kapky dopadnout na desky knihy. Teď už zbývalo jenom zaklínadlo.

„Já dědic tří žádám své předky o pomoc. Pomožte mi najít své dědictví pro dobro a lásku na celém světě". Jakmile to dořekl, tak se před ním zjevila mapa Velké Británie, na které byly znázorněna všechna města. Jeho však ale nejvíc zaujali znaky jeho rodů. V Anglii byl dům Godrika, ve Skotsku Helgy a Roweny byl v Irsku.

Sbalil si pár věcí a ještě napsal opis, aby o něj neměli strach, i když věěl, že jej budou mít. Položil ho na stůl a už se chtěl přemístit, když se mu v hlavě ozval hlas:„ A mě a tu knihu tady necháš?" Netušil, kdo to mluvil. Rozhlížel se na všechna strany a pak se kouknul na fénixe.

„Asi se divíš, že s tebou komunikuji myšlenkami, ale ještě víc to, že mi rozumíš, že?“

„ Ano.“

„ Mluvit se zvířaty byla schopnost Roweny. Hrozně milovala zvířata a pokud se nemýlím, tak ty taky.“

„Ne nemýlíš se. Myslím, že bychom už měli jít.“ Popadl knihu a přemístil se. Objevil se na samotě u lesa v Anglii. Před ním stál dům. Jeho dědictví. Na to, že byl Godrik známý, tak si na přepichu nezakládal. Harry se teda vydal dovnitř. Po prozkoumání zjistil, kde co v domě je. Po tom co hledal však ani památka. Unaven hledáním si sednul do pracovny, kde si chtěl přečíst nějakou knihu. Jedna ho upoutala. Nebyla to ovšem kniha. Byl to deník Godrika Nebelvíra. Vytáhl jej z police a nemohl tomu uvěřit. Na jejím vrbu byl vsazen centimetrový červený kamínek.

„Mám ho. Já ho našel“zzajásal ve svém nitru. Celý šťastný si sednul do křesla a usnul.

***

Po Harryho odchodu zavládlo ticho. Nic nechápali a tak jim Minerva ukázala obsah truhly.

„ Jak…jak je to možné. Vždyť Sírius spadl za ten oblouk i z hůlkou. Viděl jsem to“ mluvil Remus.

„To nevím. Já ani nevěděla, že je měl Albus u sebe.“

„Omluvte mě, půjdu se na něj podívat. Mám takový divný pocit“. Zvedl se a šel do prvního patra. Ťukal na dveře, ale odpovědí mu bylo ticho. Nakonec se rozhodl vejít bez vyzvání. Chtěl začít mluvit, ale všimnul si, že je pokoj prázdný. Porozhlédl se a všinul si dopisu na stole. Byl pro Minervu. Na nic nečekal a rozeběhl se dolů, kde ve vstupní hale se střetl s Minervou. V rychlosti jí sdělil, že Harry není ve svém pokoji a podal jí dopis. Celá vylekaná dopis otevřela a četla na hlas

Milá babičko,

Musel jsem odejít, ale neboj se, nic se mi nestane. Ob den vám napíšu. Nevím, kdy se vrátím, ale pozdravuj ode mě Rema a ostatní. Nehledejte mě. Bude to zbytečně ztracený čas, který se dá využít jinak.

Harry

PS: Opatruj hůlky mých rodičů a kmotra

PPS: Mám tě rád

„ Minervo! Musíme svolat řád, abychom ho našli.Minervo?"dožadoval se Lupin pozornosi.

„Ne"

„Ne?Co chceš říct tím ne?"

„ Nebudeme ho hledat. Žádal nás o to a já mu věřím."

„ Ty se o něj nebojíš? To ho tam chceš nechat na pospas smrtijedům? To ho chceš nechat zemřít?"

„Bojím se o něj moc. Ale má pravdu. Bylo by to zbytečné plýtvání času. Můj syn byl stejný. Kyž nechtěl, tak jsme ho nemohli najít. Nechci ho tam nechat zemřít. Je jediný koho mám" rozbrečela se na celý dům, což přivedlo všechny obyvatele domu. Moony požádal Meg, aby donesla lektvar na uklidnění a on sám pomohl Minervě do jednoho z pokojů, aby si odpočinula.

Žádné komentáře