Nebezpečné je věřit i nevěřit

Harry Potter a dědic tří

Odchod ze Zobí a nákupy

V Zobí ulici č.4 bydlel už téměř sedmnáctiletý chlapec u svých příbuzných, kteří ho neměli rádi. Každý den se probouzel s nočními můrami, ve kterých viděl smrt svého kmotra Siriuse Blacka, Albuse brumbála a Cedrika Diggoriho. Jejich smrt si dával nejvíc za vinu. Jídlo a pití si bral jen když už to bylo opravu nezbytné. Utápěl se ve smutku. Věděl, že tam někde venku má svou stráž, ale bylo mu to jedno. Nechtěl nikoho vidět a s nikým už vůbec nechtěl mluvit. Jednoho dne však nastala změna. Chlapec se vzbudil kolem šesté hodiny raní. Měl jasno. Pomstí se za všechny. Sbalil si všechny své věci až na pár vyjímek(hůlku, neviditelný plášť, koště, klec a „dáreček" pro své příbuzné). Snesl si všechny věci dolů. Teď už mu zbývalo najít jenom Dursleyovi. Nebylo to těžké. Podle zvuku se právě dívali na nějaký film. Rozrazil dveře do pokoje. Když viděl, že se jeho strýc snaží seřvat, tak začal mluvit.

„Vím, že jste čekali, až odtud vypadnu. Mám pro vás dobrou zprávu. Ten den právě nastal. Odcházím". Ještě každému z nich hodil jedenn pár starých vytahaných ponožek a dodal:„ Toto je jen zlomek toho, co jsem dostával k Vánocům a za co jsem vám měl být vděčný. Nebyl jsem a nikdy nebudu. Sbohem navždy". S úsměvem na rtech odešel skryt pod neviditelným pláštěm z domu, který nenáviděl. Z domu, kde nebyl milován. Zavolal si záchranný autobus a nechal se odvézt k Děravému kotli. Tam si uložil svá zavazadla do jednoho z pokojů a vydal se na nákupy. Nejříve si zašel k madam Malinkové, kde si nechal ušít nádherný stříbrný plášť. Koupil si ještě přísady do různých lektvarů a knížky. Dokonce si i koupil jednu, která vypadala staře a nikdo jí ještě nikdy nepřečetl(byla psaná neznámým jazykem). Už mu zbývalo si koupit jenom jednu věc. Hůlku. Vydal se tedy k obchodu pana Ollivandera, kde to vypadalo stejně, jako když tam byl poprvé. Prodavač bal velice ochotný, jako vždy. Harry( ten chlapec) snad vyzkoušel všechny hůlky. Pak se prodavač otočil a zmizel mu zdohledu. Když se vrátil, tak nesl nějakou ze dřeva vyřezávanou krabičku. Podal ji chlapci. Jakmile ji uviděl, tak se mu zatajil dech. Hůlka byla nádherná. Byla z bílého až stříbrného dřeva. Jakmile se jí dotknul, tak se kolem něho udělala záře barvy jako hůlka, ve které byly stíny nějakých zvířat. Když to skončilo, tak se podíval na pana Ollivanera, který vypadal překvapeně.

„Nevím sice kdo jste, ale jste velmi mocný. Tato hůlka je stejně tak stará nebo dokonce starší než sami Bradavice. V hůlce je 9 složek( pero fénixe, žíně z krále jednorožců, blána ze srdce dnes již nežijícího draka, brk hypogryfa a orla mořského, chlup z jezevce a testrála a ještě tří mnou neznámých tvorů. Dokonce i to dřevo je vzácné. Pochází z bílého stromu. Je to král stromů. Nikdo ten strom neviděl až na výrobce".

„Kdo ji vlastně vyrobil?"

„To se neví. Ovšem váže se k ní legenda".

„Jaká?"

„Koho si tato hůlka zvolí, tak se stane vyvoleným, který změní svět a bude se o něm vždy mluvit jako o hrdinovi doba".

„Kolik za ní chcete?" zeptal se Harry nesměle.

„Nic za ní nechci. Jste vyvolený. Máte ji zdarma."

„Děkuji a nashle".

Vrátil se do svého pokoje, kde si svou novou hůlkou zmenšil svá zavazadla. Vydal se do mudlovského Londýna, aby si tam mohl koupit nějaké to oblečení. Nakonec se rozhodl si koupit nějaké věci v krámku dvojčat, aby mohl udělat dramatický příchod, když v Zobí to byl odchod. Vše měl vyřízeno, tak se vydal na štáb. Představil si dům a vyčkával skryt pod nev. pláštěm, než někdo přijde, aby mohl nepozorovaně vejít dovnitř.

Poslední komentáře
07.01.2009 01:42:23: cau tady lada mohla bis mi celou povídku prosím poslat na mejl?Tak stasne se mi to líbilo že si to c...
06.01.2009 02:27:20: po přečtení první kapitoly sem uchvacen jestly to bude pokračovat tak dobře jako doteť ta je to para...
08.04.2007 11:46:05: máš pravdusmiley${1}bych se měla vrátit nejspíš do první třídysmiley${1}
07.04.2007 21:54:48: 10 složeksmiley${1}smiley${1}smiley${1}