Nebezpečné je věřit i nevěřit

Ošklivá, ale statečná a nadaná

10.kapča k OSN

Tak tady je další kapitola...na můj vkus je příliš krátká, ale není mi nějak dobře, takže můžete být rádi za něco...příští bude určitě delší, ale netuším, kdy bude.  Tuto kapitolku věnuji Pasu-Hance, která tak prosila...doufám, že mě  brzo příjemně potěší a napíše kapitolku k ENP, na kterou si klidně počkám.

Všichni rozumní lidi v této zimě, která vládla, byli zalezlí v hradu a vyhřívali se  u krbu. Jedna dívka však ne. Přemýšlela, proč zrovna ona musela přijít o toho, koho měla tolik ráda. Samozřejmě, že nebyla jediná, kdo o někoho přišel kvůli smrtijedům, ale oni měli ještě někoho jiného, na koho se mohli spolehnout. Ona však ne. Rodiče ji zavrhli kvůli koleji, do které byla zařazena. Jaký to paradox. Jí zavrhli kvůli tomu, že měla být v Nebelvíru a Siriuse kvůli tomu, že měl být ve Zmijozelu. Nevěděla ale kdo je na tom lépe. Ona nebo on? Co je lepší? Ignorace a slovní nadávky nebo mučení a nadávky? Nevěděla, ale on byl alespoň pěkný na rozdíl od ní.

Byla za nima už půlka školního roku. Měsíc od smrti jejího kmotra, ale pořád na to musela myslet.

 

Byli to dva dny po pohřbu, kdy do jejich společenky zavítal Křikla, aby ji odvedl do ředitelny. Nevěděla proč s ní chtěl ředitel mluvit. Ale každou chvilkou se to měla dozvědět. Když se objevila v ředitelně a uviděla osoby uvnitř, tak ztuhla na místě. Uvnitř byli její rodiče a bratr s Brumbálem a pro ni nějakým cizím mužem. Brumbál jí ukázal na křeslo, do kterého si měla sednout, ale ani se nepohla. Proto k ní přišel Brumbál a lehce ji dotlačil do křesla a pak je opustil.

„Přeji příjemný den. Jmenuji se Jonathan White a byl jsem právníkem pana Paula Kinga. Dnes jsme se tady sešli kvůli závěti, kterou pan King sepsal. Takže jestli nemáte námitky, tak bychom mohli začít“ rozhlédnul se kolem a když nikdo nenamítal, tak začal. Cath to všechno vnímala jenom okrajově, protože to nebylo tak dávno, co její kmotr zemřel. Pak jí ale zaujala jedna část, která se týkala právě jí.

„… a své kmotřence Cath Potterové odkazuji celý svůj trezor kromě 50 000 galeonů, které byly zmíněni již předtím, dále ji odkazuji svoje knihkupectví se vším, co se tam nachází a i mé věci v mém bytě.

                                                                   Paul King

 PS:Cath mám tě rád, jako vlastní dceru.Žij dál a užívej si krásy světa. Vždycky budu s tebou.

 

Tohle už nevydržela a rozbrečela se naplno. Nemohla tam zůstat a tak utekla z ředitelny do nějaké nepoužívané učebny. Plakala tam tak dlouho, dokud mohla a pak se utápěla ve vzpomínkách na něj.

 

V ten den se z ní stala trošku jiná osoba, aniž by si to uvědomila. Smrt jejího kmotra ji zasáhla tak hluboce, že se s nikým nebavila. Ani se svými nejlepšími přáteli, kteří ji drželi od začátku nad vodou. V hodinách nedávala pozor a dokonce si vysloužila několik školních trestů a přičinila se i na ztrátě několika bodů. Zmijozelští ji ztráty bodů vyčítali, ale to se tam vždycky objevila Nicol nebo Severus, kteří jim připomněli, že je to poprvé co chodí na tuto školu. To je vždycky trochu uklidnilo, protože věděli, že díky ní vyhrávali školní pohár. Naopak ostatní koleje se jí snažili nějak rozptýlit, aby z ní byla zase ta stará Cath, ale nedařilo se jim to. S nikým nemluvila. Dokonce i učitelé už nevěděli, co s ní a tak zavolali kouzelnického psychologa, ale ani ten si s ní nevěděl rady. Nic mu neřekla. Scházel se s ní každý druhý den, ale výsledek byl nulový. Po dvou týdnech to nakonec vzdali. Musela se s tím vypořádat sama. Otázkou však zůstávalo, jak dlouho jí to bude trvat? Vzpamatuje se z toho? To nikdo nevěděl.

Po měsíci však přišla změna. Začala odpovídat na otázky v hodinách a tak byla zažehnána ztráta bodů. Pro všechny to znamenalo, že to se s tím smířila, a že to bude zase ta stará dobrá Cath. Sice se hlásila v hodinách, ale nadále byla uzavřená do sebe. Nechtěla si nikoho k sobě připustit, aby pak netrpěla ztrátou někoho jiného. Na konci května si ale vzpomněla, co napsal na konci závěti její kmotr. Žij dál a užívej si krásy světa. To ji vrátilo zpátky. Uvědomila si, že nežila, ale přežívala. Tohle by její kmotr přece nechtěl, a tak se rozhodla znovu žít.

 

Druhý den u snídaně:

Cath vešla do velké síně a zamířila si to rovnou k Severusovi.

„Dobré ráno Seve“ řekla, čímž způsobila několika lidem, že se zakuckali.

„Ty mluvíš?!“ vyvalil na ni oči.

„Jestli jsi si toho nevšiml za dobu co tady studuji, tak mluvím dost dlouho“

„já vím. No to je jedno“ mávnul rukou. „Vítej zpátky Cath“ objal ji a světe div se i usmál. To už bylo na někoho moc. Severus Snape se usmál. Nebyl to škleb. Byl to pravý nefalšovaný úsměv. Dívka mu úsměv oplatila a pustila se do snídaně. Když se všichni vzpamatovali, tak pokračovali v rozhovorech, které vedli předtím a  pak se vydali na vyučování.

Poslední komentáře
24.08.2007 09:49:02: hezké
23.08.2007 22:15:03: COŽE??Severus Snape,že se směje?tak to je síla...smileysmileypáni...musela jsem si to přečíst víckrát,ab...
22.08.2007 22:08:34: Saskya: si piš, že vás překvapím..přinejmenšim tebe...a to, že už nikdo z těch "dobrých" nezemře, ta...
22.08.2007 21:32:19: Je to krása! Mooooc si mě potěšila a slibuju, že se budu snažit sepsat další kapču k ENP do pátku! ...