Nebezpečné je věřit i nevěřit

Ošklivá, ale statečná a nadaná

7.kapitolka

Takže zase další kapitolka...je to 4,5 A4, takžae si toho važte, protože teď dlouho asi nic nepřibude, protože v sobotu odjíždím do Chorvatska...původně to mělo být jenom na týden, ale nakonec jsme se rozodli pro dva týdny...když ukecám strejce, tak budu mít sebou notebook, takže bych mohla možná něco napsat, ale nedávejte si moc velké šance, protože moře je moře...a pro ty, co nemají stránky na webgardenu, tak vám chci říct, že zítra ve večerních hodinách by neměl jít a že bude zprovozněn nejspíš v sobotu v brzkých hodinách...já jen abyste se nějak nedivili, takže to by mělo být asi všechno, takže zase někdy papa

Sirius se té PONECY tak zalekl, že si dal v balení holek na nějakou dobu oddych. A k jeho velké radosti byl klid a  taky se mu ostatní přestávali smát. Jenže to by nebyl Sirius Black, kdyby mu zase neotrnulo a nepokračoval v tom, co začal. Jako dříve začal chodit s každou holkou, která se mu líbila. Ale zase se v BN k jeho velké nevoli objevovali fotky s jeho trapasama, které mu připravila pro všechny neznámá PONECA.

Došlo to tak daleko, že už i učitelé nad každou fotkou Siriuse Blacka přemýšleli, kdo je ta neznámá osoba. Ale když na někoho ve sborovně přišli, tak ho zase zavrhli, protože vždy někdo přišel s něčím, proč to nemohl být ten a proč zase  tento.

 

Pomalu se blížil začátek prosince. Byl by to naprosto obyčejný měsíc jako každý jiný, jenže tento rok bylo něco jinak. Brumbál oznámil, že na počest založení Bradavic se bude letos konat ples. Plesu se mohou účastnit studenti pátého ročníku a výše spolu s jejich rodičema a taky významné osobnosti kouzelnické společnosti v Anglii. Toto prohlášení samozřejmě potěšilo děvčata, která horečně přemýšlela, co si vezmou a chlapci přemýšleli, kterou dívku mají pozvat.

 

Remus měl právě v tento den sraz s Bridget a s Cath v knihovně, kde většinou studovali spolu. A jelikož měl Remus jasno, kterou dívku by chtěl pozvat, tak se zeptal Bridget, jestli s ním půjde na ples. Bridget více než ochotně souhlasila a proto požádala Cath, jestli ji pomůže v Prasinkách vybrat vhodné šaty. Jelikož Remus věděl, že se teďka dívky budou bavit o plese, tak odešel do věže, kde kamarádům řekl, koho pozval. Sirius mu samozřejmě poblahopřál, ale uvnitř ho užíralo vědomí, že Remus jde s holkou, kterou se snaží ulovit už asi dva roky.

 

 

Cath poslouchala svou kamarádku, jak neustále mluví o plese. Chvilku uvažovala nad barvou šatů a pak zase nad střihem, pak účes a další podobné věci. Záviděla jí to. Ona sama se takovýma věcmi zabývat nemusí, protože ji nikdo nepozve a taky by se nemohla bavit s rodičema. Bylo by to další bolestný zážitek, kdyby na ni rodiče koukali tím odměřeným pohledem, kterým ji častovali, když byla doma. Ne!! Rozhodla se, že se takovýmahle věcmi nebude už zabývat. Však pravda vyjde brzo najevo. Ještě rok a půl a bude to mít za sebou. Pak se jí rodiče omluví, za to, jak se k ní chovali a pak budou zase ta šťastná rodinka jako kdysi.

Ponořila se hlouběji do svých myšlenek, že přestala poslouchat Bridget. Vzpomněla si na ten den, kdy dala Siriusovi facku. Jedna věc jí na tom neseděla. Proč Brumbál a ostatní profesoři nezasáhli?? Tahle otázka ji stále vrtala hlavou. Dokonce si všimla, jako by ji všichni dospělí, teda kromě ošetřovatelky a školníka, sledují. Jako by ji zkoumali. Ty upřené pohledy, které na ni vrhali ji znervózňovaly, ale nedala na sobě nic znát.

Pak si Cath vzpomněla, že je na čase začít zase ztrapnit Blacka, protože ho už měsíc nechávala v pocitu, že mu už od PONECY nic nehrozí. Už jí tahle pomsta začínala unavovat, ale přesto v ní chtěla pokračovat kvůli těm, kterým ubližoval. Ale než udělá nějaký ten vtípek na Blacka, tak bude muset ještě něco zařídit ve Zmijozelu. Tam má taky na vyřízení jednu záležitost.

Vydala se tedy do společenské místnosti. Když vkročila dovnitř, tak se na ni všichni překvapeně podívali. A proč?? Protože Cath zůstávala v knihovně do jejího zavření a to bylo chvilku před devátou, ale dneska tady byla už v osm hodin, což se ještě za těch šest let nestalo.

„Nenechte se rušit“ řekla jim Cath a rozhlížela se po místnosti a hledala Severuse Snapea. Když jej zahlédla, tak se k němu vydala.

„Ahoj, chtěla bych něco udělat, ale budu k tomu potřebovat tebe. Je to v tvém zájmu. Jestli chceš, tak se sejdeme zítra v té nepoužívané místnosti vedle školní laboratoře zítra v sedm“ řekla mu a hnedka zmizela na schodišti. Ostatní se k němu nahrnuli, protože chtěli vědět, co mu chtěla. Nic však z něj nedostali, protože mlčel. Pak ale odešel a přemýšlel nad tím, co mu chtěla a taky, zda tam má přijít nebo ne.

 

Druhý den ráno se Cath ráno vydala už před sednou do nepoužívané učebny, kde se měla setkat se Severusem. Nedávala si moc velké šance, že by se opravdu ukázal, ale k jejímu úžasu přišel.

„Tak proč jsem měl přijít?“ zeptal se rozmrzele. A proč by taky ne, když byla sobota a on si mohl v klidu přispat?

„Chci ti pomoct Severusi“

„Já o žádnou pomoct nestojím“zavrčel a už se vydal k odchodu, když ho zadržela. Otočil se na ní a čekal co z ní teda vypadne.

„Stačí, když si mě nejdříve vyslechneš a pak to bud přijmout nebo odmítnout. Rozhodnutí bude jenom na tobě“řekla mu a když viděla jeho přikývnutí, jakože poslouchá, tak spustila. „Vím, jak se ti James a Sirius posmívají kvůli tvým vlasům a nosu, a tak jsem se rozhodla s tím něco udělat. Nedávno jsem našla jedno kouzlo, které by ti pomohlo, ale nevím, jestli bude fungovat. Psali tam, že to kouzlo nedokáže každý.“

„Proč mi chceš pomoct?“ zeptal se parovinu na to, co ho zajímalo. Tak tuto otázku Cath teda nečekala.

„Proč? Jde o to, že nemám ráda, když někomu někdo ubližuje a můj bratr to dělá až moc často. Mám ho ráda, ale tohle jeho chování přímo nesnáším. Proto chci odčinit to co na tobě on páchá. Nechci, abys udělal v budoucnu něco, čeho by si mohl litovat.“

„Dobrá, nechám tě provést to, co máš v úmyslu, ale chci, abys mi pravdivě odpověděla na jednu otázku.“

„To by nemusel být problém. Tak se  ptej.“

„Podle toho, co si mi tady řekla mě napadla jedna věc. Jsi ta záhadná PONECA?“ Při téhle otázce se zarazila a v duchu si nadávala za to, co řekla. Ale nemohla mu lhát. Třeba získá přítele v osobě, která by ji napadla tak ve snu. Zvedla hlavu, kterou sklopila, když přemýšlela.

„Ano jsem“ řekla mu. V tom ji podal ruku. Překvapeně na něj vyvalila oči.

„Tehdy jsem Blackovi řekl, že jestli tu osobu najde, tak ať ji za mnou pošle, že ji osobně pogratuluji. Takže gratuluji, protože jsi udělala to, co si zasloužil už dlouho a nikdo nenašel odvahu to udělat. Musím říct, že je zvláštní, když to děláš nejlepšímu příteli tvého bratra.“

„Víš Severusi vždycky jsem věděla, že v tobě je dobro, i když ho neukazuješ světu, ale tímhle jsi mě dostal a to je co říct.“

„Hmm…teď udělám něco, co by mě napadlo v tom nejhorším snu. Přátelé??“zeptal se.

„Přátelé“odpověděla mu. „Teďka ale zkusíme to kouzlo, takže si sedni na támhletu židli“ řekla mu. Když si sednul, tak se k němu přiblížila a hůlku mu přiložila na nos a začínala odříkávat dlouhou formulku. Když ji odříkávala, tak z její hůlky vycházela bílá záře. Poté pokračovala s vlasy a nakonec si řekla, že by mu mohla přidat nějakou barvu, protože ta bílá pokožka byla fakt úděsná. Když dokončila svoje dílo, tak od něj odstoupila, aby to mohla zkritizovat a případně ještě doopravit. Světe div se, ale vypadal fakt skvěle. Když si všimla jeho netrpělivého pohledu, tak mu vykouzlila zrcadlo. Když se spatřil, tak nemohl vůbec uvěřit, že je to on.

„Díky. Tohle se ti povedlo. Ale proč si to nepoužila na sobě?“ zeptal se.

„Víš, já to zkoušela a naši taky, ale nikdy to nefungovalo. Na všech, na kom to kouzlo vyzkoušeli, tak to fungovalo, jenom  na mě ne. Ale ted k něčemu jiném. S kým jdeš na ples? Neptám se, proto, abys šel se mnou, protože já tam nejdu.“

„S nikým“

„Tak proč nepozveš Nicol?  Vím, že se ti líbí“ spiklenecky na něj mrkla.

„Blbost“zasyčel.

„Pro pravdu se člověk zlobí Severusi. Vím, že ji vždycky nenápadně sleduješ, když je ti na blízku.“

„Dobře vzdávám to. Jo líbí se mi. Tak já ji pozvu.“

„Jsem ráda za tebe. Teď ještě jednu maličkost. Jestli jakkoliv někdy  vážně ublížíš mé rodině, tak se tvůj vzhled vrátí zpátky a já přestanu být tvojí kamarádkou. Je ti to jasné?“

„Hm“

„Beru to jako ano. Tak pojď na snídani. Nějak jsme se tady zapíchli“ řekla mu a už ho tahala z místnosti. Cestou nikoho nepotkali. Do Velké síně vstoupili společně. Všichni se dívali na osobu, která stála vedle Cath. Nikdo ho nepoznal. A kdo by taky poznal, když nos měl menší, vlasy měl delší a nebyly už mastné a navíc nevypadal celkově jako netopýr? Když už jim ty pohledy byly nepříjemné, tak se vydali, ke Zmijozelskému stolu. Pak ho ale poznala Nicol a na celou místnost vykřikla jeho jméno, aniž by si to uvědomila.

„Jsi to vážně ty?“ zeptala se Narcisa Blacková.

„Jasně že jo. A kdo by to jako měl být?“ zeptal se uštěpačně.

„Vypadáš jinak. Lépe. Mnohem lépe.“ Chtěl ji něco říct, ale to se neozval nikdo jiný něž Black.

„Jakého plastického chirurga jsi navštívil? Neznám žádného, kdo by dokázal upravit ten tvůj frňák“ vysmíval se mu. Ale to by tam nesměla být Cath, aby si do něj nerýpla.

„Jsem ráda Blacku, že si nám všem konečně řekl, že vypadáš takhle díky plastickému chirurgovi“ řekla mu s úsměvem, načež se rozesmála většina studentů.

„Haha, jak vtipné Potterová. No tak Srabusi, přiznej se, proč si to udělal? Že by v tom byla holka? Třeba taková Potterová??“ S tímhle už Cath naštval. Nedokázala se už udržet a vyslala na něj kouzlo. Sirius vykouzlil štít, ale stejně jím ono neznámé kouzlo prošlo. Když do něj kouzlo narazilo, tak se nic nestalo, teda on si to myslel. Ale to už se smála celá síň, protože se mu na hlavě udělal pankáč, který hrál žlutou, oranžovou a růžovou barvou. Sirius se nechápavě otočil na své kamarády. Ti mu místo odpovědi vykouzlili zrcadlo, aby se zděsil sám.

„Okamžitě to odčaruj“ zařval na ni, když se mu to nedařilo.

„Jestli tě to tolik zajímá, tak jsem tuhle změnu navrhla Severusovi já a žádná holka za tím není. A tohle ti teda neodkouzlím. Už mě štveš dost dlouho. Nechala jsem tě dost dlouho být. Myslela jsem si, že dostaneš rozum, ale mýlila jsem se. TY mít rozum nikdy nebudeš. A jestli tě to stále ještě zajímá, tak mám pro tebe jednu zprávu. To JÁ jsem PONECA. Osoba, kterou ses snažil tolik najít, aby ses jí pomstil. Tak dělej. Čekám. Nemáš mi k tomu co říct??Ne? Tak to jsem ráda, protože vyřídím další záležitosti, které mám na srdci. Takže další na řadě bude EVANSOVÁ“ Všichni na ni koukali. Lily na ní překvapeně koukala, protože nevěděla, co jí udělala. Proto se postavila, aby jí čelila.

„Podle mého jsi milá, krásná a chytrá holka. Myslíš si, že nikomu neubližuješ, ale opak je pravdou. Už sedm let za tebou běhá jeden kluk, kterému se líbíš. Za celou dobu nechodil s žádnou holkou, protože celou tu dobu čeká na holku, kterou miluje. A tou jsi ty. Stále Jamese odmítáš a přitom si neuvědomuješ, že každým dnem raníš jeho city. On tě ale miluje natolik, že ti vždycky odpustí to, co mu uděláš. A jestli jsi si nikdy nevšimla citu, který k tobě chová, tak jsi naprostá husa a…“ vtom ji do řečí v kročil James.

„Neříkej jí, že je husa“vykřikl.

„Sedni si a buď ticho. Vidíš Lil? Další důkaz, že tě miluje, ale kde jsem to skončila? Jo už vím. Nejvíc mi ale na tobě vadí to, že ty ho miluješ taky. Nechceš si to připustit, ale je to tak a s tím nic neuděláš, takže mu už konečně dej šanci a nás už ušetřete těch nekonečných a nesmyslných hádek. Tak to by bylo. Dále. Se vší úctou, kterou chovám k vám a ostatním profesorům pane řediteli, mě přestaňte sledovat. Připadá mi, že schválně nezasahujete nikdy do mých sporů, protože vás zajímá, jak se zachovám, ale už mě to nebaví. Takže toho už nechte. Nejsem žádný zvláštní tvor, kterého musíte mít pod dozorem, abyste se o něm něco dozvěděl. Dále. Přestaňte konečně s tou mezikolejní nenávistí. Všichni jsme stejní. Nikdo není horší než druhý, tak si to laskavě uvědomte. A nakonec. Jamesi, hrozně jsi mě zklamal. Vždy jsem tě brala jako svůj vzor, ale to tvoje chování změnilo můj názor na tebe. Zklamal jsi mě Jamesi Pottere“ dořekla a utekla z Velké síně. Studenti a dokonce i profesoři seděli na svých místech jako z kamene. Věděli, že jí už došla trpělivost, kterou tolik překypovala, ale ted si získala i srdce učitelského sboru, protože dokázala říct pravdu do očí.

 

Utíkala. Musela ode všech pryč. Řekla jim, že je PONECA, přitom to nikomu nechtěla říct. Doběhla až k jezeru. Schovala se na místo, kam normálně není vidět. Byla jí zima a tak si vykouzlila teplý kabát. ´Ještě, že trávím většinu dne v knihovně‘ pomyslela si.  Teď mě tak napadá, že jsem kdysi četla, že lze vyvolat představitele živlů, ale že kouzlo vychází vždy z čaroděje. Netušila, zda se jí to povede nebo ne, ale přesto začala říkat v latině slova, jež jí vycházela od srdce. Odříkávala teda toto: Prosím a žádám sílu vesmíru o pomoc při vyvolání paní vod. Potřebuji ji abych mohla v budoucnosti pomoci těm, jež budou v nebezpečí. Nechci ji vyvolat pro vlastní potřebu, ale pro potřebu jiných. Prosím paní vod. Zjev se mi.‘ Tento svůj dialog opakovala stále dokola, když jsi všimla víru z vody. Nepřestávala ve vykonávání svého kouzla a jak si všimla, tak se z onoho víru objevuje postava ženy. Jenže to kouzlo jí vysílili natolik, že zcela vyčerpaná spadla na zem. Jelikož kouzlo nebylo dokončeno, tak se vír z vody zmizel a nebylo po něm ani památky.


                                                                                                                                                                     

Poslední komentáře
20.07.2007 13:33:33: No... Já nevím, co dodat... Prostě je to naprosto bombastický!smiley${1}
10.07.2007 22:47:51: je to skvělý, úžasný, bombastický, tak rychle další kapitolku!!!smiley${1}
29.06.2007 21:06:29: jeeeeee super!smiley${1}smiley${1}
28.06.2007 19:20:19: díky všem to pasu-Hanka:fakt dík...no, zdaleka se neblížím ke konci...od začátku této povídky jsem ...