Nebezpečné je věřit i nevěřit

Ošklivá, ale statečná a nadaná

8.kapitola k OSN

 Tak  a je tady další kapitolka...nebudu se rozepisovat, protože to stejně většina nečte...chtěla bych vám jenom poděkovat, že to čtete a komentujete, protože jenom díky vám to má smysl...

Druhého dne se zrovna vraceli z toulky James a Sirius, kteří strávili dnešní úplněk se svým kamarádem. Zrovna rozebírali po několikáté zážitky z dnešní noci, když v tom si Sirius všiml něčeho neobvyklého u jezera. Hnedka na to upozornil svého kamaráda a tak se spolu vydali k onomu místu. Čím více se přibližovali, tím více bylo zřetelné, že se jedná o nějakou osobu. Když u ní byli, tak James zbledl. Jasně poznal, že tou osobou je jeho sestra. Začal panikařit, ale naštěstí tam byl Sirius, který ho trošku uklidnil. Rychle  se kouknul, zda má tep.  K úlevě obou měla. Sice slabý, ale přesto tam byl. Na nic nečekali a vykouzlili nosítka, na která ji položili a sprintem se vydali na ošetřovnu, do které vtrhli jako uragán. Zatímco Sirius běžel pro ošetřovatelku, tak ji James položil na postel. K jejich velké smůle tam ošetřovatelka nebyla. Po asi pěti minutách si Sirius vzpomněl, že určitě šla pro Remuse do chroptící chýše. Sirius už nevydržel jen tak nečině sedět a tak se pomalu vydal ke dveřím. Od nich viděl pár metrů před sebou ošetřovatelku s Remusem. Rozeběhl se k nim a v rychlosti popsal co se stalo. Od ošetřovatelky si převzal Rema a sama se rozeběhla na ošetřovnu. Když tam dorazili, tak kolem postele byly bílé závěsy, za kterýma Pomfreyová kontrola stav své pacientky. Přes zástěnu řekla Siriusovi pokyny, aby se postaral o svého kamaráda. Skočil tedy k ní do kanceláře, kde na stolku byly připraveny mastičky a lektvary. Zatímco se staral o Moonyho, tak James zarytě seděl v křesle a nespouštěl oči ze zástěny. Když Sirius dokončil svou práci, tak vykoukla Pomfreyová a požádala ho, aby skočil pro ředitele. Sice si připadal jako poskok, ale  přesto udělal, o co ho požádala. Před chrličem se však zasekl. Vždyť nezná heslo. Ale štěstí mu přálo. Za ním se objevila ředitelka jeho koleje. Řekla heslo a společně nastoupili na schody. Ani nezaťukal a vstoupil do ředitelny bez pozvání.

„Pane řediteli máte jít na ošetřovnu“ vyhrkl, jakmile ho spatřil.

„Pane Blacku. Uklidněte se. Proč mám jít na ošetřovnu?“ zeptal se klidně Brumbál.

„Cath je na ošetřovně. Našli jsme ji s Jamesem u jezera.“ Dál už nic říkat nemusel, protože se ředitel zvedl ze svého křesla a zamířil si to na ošetřovnu a v patách mu byla Minerva McGonagallová se Siriusem.

                                    

                                       *****

 

„Jak jí je Poppy?“ zeptal se hnedka Albus.

„Slečna Potterová má moc slabý tep a je podchlazená to je jediný co vím. Nemá vnější a ani vnitřní zranění. Jinak vám nemám co říci. Musíme počkat, dokud se neprobudí.“

„Je ještě něco, co by si nám mohla sdělit?“ zeptala se Minerva

„Jak jsem říkala, tak toho moc nevím. Ale abych řekla pravdu, tak mě udivilo, když mi pan Black řekl, že tady leží. Víte, za celou dobu, co tady studuje, tak tady u mě ani jednou nebyla. Ani s tou největší prkotinou, se kterou sem chodí většina děvčat.“

„Slečna Potterová není jako jiná děvčata. Je mimořádná“ dořekl Brumbál, ale jak si uvědomil, tak to neměl říkat.

„Takže je to pravda. To co včera říkala o tom, že ji sledujete“ vybafnul na něj James.

„Uklidněte se pane Pottere. Ano je to pravda“ odpověděl mu.

„Proč?“ zeptal se na rovinu Sirius.

„Odpověď je jednoduchá pane Blacku. Myslím, že jste si všimli toho, jak lehce zvládá všechna kouzla?“ po jejich přikývnutí pokračoval. „Je velice mocná, aniž by si to uvědomovala. Teď si představte, že se dostane do rukou Lorda Voldemorta a přinutí ji, aby se k němu přidala. A kdyby přijala, tak strana dobra nemá nejmenší šanci, protože si doufám tvrdit, že se za pár let stane mocnější než jsem já“ dopověděl. Kdyby nemluvil o tak závažné věci, tak by se snad i pousmál nad jejich překvapenýma tvářema. Při jeho vyprávění se probudil Remus, který se probral. Sice nevěděl, co se včera stalo, ale to s tím sledováním jeho kamarádky se mu vůbec nelíbilo a to, že by se přidala na stranu zla,tak to ho dost naštvalo.

„Cath by se na stranu zla nikdy nepřidala“ prskl na ředitele, čemuž se ostatní divili. Vždyť to je přeci chlapec, který je slušný ke svým profesorům.

„Pane Lupine jak to mluvíte?“ okřikla ho profesorka. „Okamžitě se panu řediteli omluvte“ přikázala mu.

„Ani mě nehne. Cath je naprosto skvělá kamarádka a nikdo nebude ani uvažovat o tom, že by byla na straně dobra. Ta by to nikdy neudělala.“

„A jakpak to můžete vědět pane Lupine?“ zeptal se skepticky ředitel.

„Kdybyste se s ní kamarádil šest let, tak by jste to taky věděl“odsekl.

„I kdyby jste ji znal dvacet let, tak nikdy nevíte, co udělá.“

„To si nemyslím, ale mě se svěřuje. Vy ani nikdo jiný neví, co prožila. Neznáte ji. Ani nevíte, jak ji to, že je ve Zmijozelu ovlivnilo život. Moudrý klobouk se ten den musel splést. Přiznejte se profesore, že  se svou povahou tam nepatří.“

„Svoji pravou povahu může ukrývat hluboko v sobě“ řekl a zmizel. Ještě dlouho ostatní koukali na dveře, kterýma odešel, když ho po chvilce následovala profesorka.

„Moony? Řekni mi prosím co si myslel tím, co si prožila?“ ozval se zoufale James.

„Promiň, ale to ti já říct nemůžu. Slíbil jsem to a já nechci ztratit její důvěru“

„Mimochodem, když se ti tak svěřuje, tak proč si mi neřekl, že to ona na mě dělala ty žertíky?“ zeptal se rozzuřený Sirius.

„Takže to ona byla ta PONECA? Tak to bych do ní nikdy neřekl. Musím teda uznat, ale že měla originální nápady co?“ říkal se smíchem Rem.

„Ha-ha-ha. Fakt vtipná Moony. Mimochodem taky změnila vhled Srabuse“ zavrčel.

„No já jsem snad špatně slyšel. Říkal jsi, že změnila Severuse? A k lepšímu nebo k horšímu?“ ptal se zájmem.

„K lepšímu“ zavrčel Sirius, což samozřejmě rozesmálo opět Remuse.

„Jestli jste si toho nevšimli pánové, tak tohle je ošetřovna, takže pánové okamžitě odejděte. Kromě vás pane Lupine“ dodala, když si všimla, že se zvedá.

„Já ale odsud nejdu. Nehnu se od ní a je mi naprosto jedno, jestli si budete stěžovat“ řekl ji James. Chtěla  mu něco říct, ale když viděla ten jeho výraz plný odhodlání a obav o svoji sestru, tak nakonec přeci jenom povolila. Nakonec tedy vyhodila alespoň toho druhého, co tu neměl co pohledávat.

 

 

                                       *******

 

Cath se propadala temnotou, dokud nedopadla na měkkou trávu v nádherném lese plného klidu a míru. Pozorně se rozhlížela kolem sebe. Připadalo jí to tu, jakoby se zastavil čas. Jakoby by byla v jiném světě. Ani netušila, jak je blízko pravdě.

„Vítám tě tu Cathleen“ ozval se za ní mírumilovný hlas ženy. Otočila se za hlasem a spatřila krásnou ženu v bílém plášti.

„Kdo jste madam?“

„Kdo jsem? Jsem elfka. Přesněji řečeno se jmenuji Fánë a jsem královnou elfů“ odvětila.

„Těší mě, ale proč tu jsem?“

„Povím ti jeden příběh. Kdysi dávno žila jedna elfka, která se jmenovala Erunnë. Erunnë dcerou královny elfů. Její matka se rozhodla, že v den jejích narozenin nastoupí na trůn, ale ona nechtěla, protože se zamilovala do jednoho kouzelníka. Odešla odsud za člověkem, kterého milovala z celého srdce. Královna však svoji dceru proklela. Nikdo z jejích potomků nenastoupí na trůn elfů. Ten den, co královna zemřela, tak byla řečena věštba. Řeknu ti to v kostce jo? Říkalo se v ní, že jednoho dne se narodí dívka, která bude patřit do královského rodu. Ona však bude jiná. Nebude krásná jako všechny dívky, jež jsou potomky Erunnë. Právě naopak. Ona bude mít svou krásu schovanou pod povrchem. Právě ona má  v sobě více lásky než měla samotná Erunnë a ona se stene královnou elfského národa ať bude milovat kohokoli. To ona prolomí jednoho dne prokletí, jež bylo kdysi uvrženo na jejího předka…Promiň, jestli to zní zmateně, ale přeci už mám za sebou dvě století.“

„Takže jestli to chápu dobře, takže já jsem z královského rodu elfů a mám být královnou?“ zeptala se Cath.

„Ano a taky až vstoupíš na elfskou půdu, tak se ti vrátí tvá podoba. To jsem ti zapomněla říci. Mimochodem, tohle je tvůj poslední školní rok zde. Ještě se v tomto roce uvidíme. Hodně štěstí“ popřála jí Fánë. „ A mimochodem. Zatímco jsme si tady povídali, tak ty už ležíš na ošetřovně dva týdny.“ Jakmile tohle řekla, tak se začala Cath znovu propadat temnotou. Raději zavřela oči.

                         

                                      *******

 

Už to bylo čtrnáct dní co ležela na ošetřovně. Ještě ten den se o tom dozvěděla celá škola. Nikdo ze studentů nevěnoval pozornost výuce. Studenti byli se svýma myšlenkami u dívky, která je svou výjimečností něčím upoutala. Nejhůř na tom však byl James, který se od ní nehnul, pak taky Remus s Bridget a Sirius. Snažili se Jamese trošku rozptýlit, ale marně. Už ztráceli naději, že se neprobudí.

Jednoho dne ale přišla přeci změna. Dívka na posteli se přeci probudila. Nikdo o tom však nevěděl. Porozhlédla se kolem a spatřila mladíka spícího v křesle. Lehce do něj šťouchla, aby se probudil. Na ten nepatrná dotyk se probudil. Zmateně se rozhlídnul kolem, kdo ho to probudil, když v tom mu padl zrak na svoji sestru. Na nic nečekal a objal. Ona se však od něj odtáhla.

„Ty tu nesmíš být Jamesi“ řekla mu smutně. Nechápavě se na ni podíval.

„Proč?“ zeptal se smutně.

„To ti nesmím říct. Nemůžeš se se mnou bavit. Prosím běž“ zašeptala.

„Ale-“začal protestovat.

„Jednou ti to vysvětlím. Slibuji“ řekla mu. Se smutným výrazem vstal a zamířil si to do Velké síně. Za dveřmi si však uvědomil, že by měl být rád. Rozeběhl se do Velké síně, kde by měla zrovna probíhat snídaně. Vtrhl tam, jako by se nechumelilo. Koukali na něj s překvapením, protože ho neviděli.

„Cath se probrala“ zakřičel na celou síň. Na všech bylo vidět úlevu. Když si plně uvědomili jeho slova, tak propukly v radostný jásot. K velkému překvapení se jásot ozýval i od zmijozelského stolu. Nyní byla vidět soudružnost studentů bez ohledu do jaké koleje patříte. Ač to bylo k neuvěření, tak jedna jediná dívka dokázala přerušit mezikolejní sváry. I když nebylo jasné, jak dlouho jim to vydrží, tak přesto byl Brumbál rád, že se toho aspoň jednou dožil. Celé Bradavice drželi pospolu.

 

                                        *****

 

Když James opustil ošetřovnu, tak vstala, oblékla se a ještě si vzala posilňující lektvar. Rychle, přesto obezřetně se vytrácela z ošetřovny. Chtěla jít do společenský místnosti, ale uvědomila si, že je dneska výuka, tak zašla do velké síně, kde chtěla pomocí jídla načerpat nějakou energii na vyučování. Už zdálky slyšela bujaré oslavy. Nevěděla, co se slaví a tak vstoupila. Chvilku si jí nikdo nevšímal, když v tom se k ní přihnal Remus a pevně ji objal. Všichni začali skandovat její jméno. Postupně se s ní všichni přivítali. Ke konci přišla Lily, která jí otevřela oči tak, že si přiznala, že Jamese miluje. Na konec k ní přišel James, který ji objal a pak ještě Sirius, který ji dal na tvář pusu a zašeptal jí: „ Jsem rád, že jsi zase mezi námi. Sice se mi nelíbilo, že jsi mě zesměšnila, ale vymyslela jsi to dobře.“ Překvapeně na něj koukala. On se však jenom usmál.

„Myslím, že by bylo vhodné, kdyby dneska výuka odpadla“ řekl a usmál se na všechny. Pomalu se vydal ven ze síně. Cestou si však zachytil Jamese, aby na něj počkal před ředitelnou. Pak si ještě vyzvednul Cath, kterou otravovala madam Pomfreyová.

 

                                       *****

 

Albus Brumbál seděl ve svém křesle v ředitelně a díval se na sourozence, jak se rozhlížejí kolem. Ticho přerušil až James.

„Je to tady pořád stejné“

„Líbí se mi to tak, jak to je“ odvětil mu ředitel.

„Mýlíš se. Není to stejné“ ozvala se Cath.

„Jak to myslíš?“ zeptal se James a když se kouknula na ředitele, tak jí bylo jasné, že ani on to nepochopil.

„Na první pohled to vypadá, že je to stejné, ale není. Nic nemůže být  pořád stejné. Vem si třeba ten stolek. Sice nezměnil místo za několik let, ale byl svědkem mnoha okamžiků v této místnosti. Nebo taky může mít nové škrábance.“

„Aha“ řekl první věc James, která ho napadla. „ Proč jste si nás vlastně zavolal pane řediteli?“

„Ach ano. Chtěl jsem se zeptat slečny, co dělala u jezera a co se vlastně stalo. Vy jste tady, protože vaši rodiče nehodlali přijet. Nuže slečno začněte“ vyzval ji ředitel.

„Sice vám do toho nic není, ale přesto vám to řeknu. U jezera jsem zprvu přemýšlela a pak si vzpomněla na to, že jde vyvolat podstatu živle a tak jsem to zkusila.“

„Zbláznila jste se? Mohlo vás to zabít. Nehledě na to, že se to povedlo jenom dvou lidem, co je známo. Jiní zemřeli. Navíc neexistuje žádná formule na to. Proč jste si myslela, že se to zrovna vám podaří? Studence zmijozelu?“ vyjel na ni Brumbál.

„Jste jenom předpojatý. Nenávidíte Zmijozel, protože tam studoval Riddle. To, v jaké koleji mnoho nevypovídá. A pokud by vás to zajímalo, tak jsem viděla obrys vládkyně vodního živlu, ale neměla jsem dostatek energie. Předpokládám, že tento rozhovor je ukončený, takže naschle“ křičela na něj a když odcházela, tak třískla dveřmi. Stále ještě v ráži šla na kolej, kde bylo poměrně dost jejich spolužáků. Chtěli se jí na něco zeptat, ale když viděli její výraz, tak si to rozmysleli. Přesto je ale zajímalo, kdo ji tak naštval.

                                      

Poslední komentáře
12.06.2008 21:56:16: moc moc pekne a kedy bude dalsia?smiley${1}
04.08.2007 22:13:06: Nádherná, naprosto skvělá kapitola..moc a moc se těším na pokráčko..=D
03.08.2007 21:49:44: Jako vždy skvělá kapitola!smiley Takže z ní nakonec bude oslnivě krásná elfí princezna?smiley A ona je c...
03.08.2007 11:25:22: Úžas je to výborný už se těším na pokráčkosmiley${1}