Nebezpečné je věřit i nevěřit

Strážce lesa

2.kapitolka

Lidičky omlouvám se za chyby, překlepy a další věci,které tam najdete. V tomhle teple se mi to po sobě nechce nějak extra číst, takže fakt sorry

                                                                                                                                                                     

Přemýšlel takhle asi  hodinu, když se mu v hlavě zrodil nápad. Jasně. Navštíví Bradavice. Ale jak to řekne ostatním? Musí něco vymyslet, aby se v něm kentauři nezklamali.

Už to mám, Půjdu zkontrolovat zvířecí obyvatele Bradavic. S tím se taky vydal za kentaury, aby jim to oznámil. Sice tímto oznámenímnebyli zvlášť nadšeni, tak nakonec svolili.

Strážce se tedy přímo z kentaurské vesnice vydal ladným krokem směr Bradavice. Ale nešel sám. Samozřejmě s ním byl jeho kamarád Fredy, což byla fretka. Navíc se k nim přidal i fénix,jednorožec, orel, vlkodlak, akromantule a v neposlední řadě také testrál. Předtím, než vyšel z lesa, tak řekl svým společníkům, ať nikomu neubližují. Nakonec mu dali slib, že nikomu neublíží, pokud oni neublíží jim. S tím se Strážce spokojil, a tak vyšli z lesa. U hájenky potkali Hagrida, který se podvědomě poklonil Strážci lesa.

Cestou potkali několik studentů, kteří na tuto zvláštní skupinu jak na tele s křídly. Studenti, jež byli blízko hradu, tak zamířili do ředitelny. Cestou však potkali Severuse Snapea, který se vydal místo nich za ředitelem. Když ho spatřil, tak mu objasnil situaci, a tak se vydali k hradní bráně. Po chvilce se k nim přidal i zbylý profesorský sbor, který se to dozvěděl od studentů. Došli k bráně a tam strnuli úžasem.

                                                   

Skupina se mezitím přesunula k bráně. Tam však zastavili. Strážce si pozorně prohlížel chodbu, jež ústila dovnitř hradu. Nelíbilo se mu to. Stěny působily stísněně a podlaha z dlaždic se mu taky nelíbila.

‘Ale co. Nejsem přece srab.‘ A tak tedy udělal první váhavý krok. Pod jeho chodidlem se hned objevila hebká tráva, která mu dodávala odvahu. ‘Ještě, kdyby se stalo něco s tou stěnou‘. A jakoby chtěli, aby se Strážce zase usmál, tak se stěny pokryli mechem a taky se tam objevily plané kytky. Na Strážcově tváři se rozlil vděčný úsměv a udělal další krok. To se však tráva objevila po celé šířce chodby. Uslyšel kroky a zvedl hlavu. Chvilku na to se vynořil učitelský sbor, který strnul překvapením.

Nakonec se jako první vzpamatoval Brumbál a pomalu přistupoval ke Strážci. To se však nelíbilo vlkodlakovi, a tak zavrčel. To bohatě stačilo, aby se Brumbál zastavil.

„Vítám vás tu Strážce lesa. Koukám, že jsi si to tu poupravil“ pravil Brumbál.

„Hezké že?“

„Ano to ano. Musím konstatovat, že máš zvláštní doprovod“

„Proč myslíte?“

„Asi proto, že máte sebou vlkodlaka, testrála a velkého pavouka“ zavrčel na něj Snape.

„A pokud nepoznáte ostatní, tak taky fénixe, jednorožce, orla“ a s tím přetočil toulec a vylezla z něj Sisi“fretku“ dodal s úsměvem.

„Mě se nikdo posmívat nebude“ vyštěkl Snape a s tím vytáhnul hůlku a namířil ji na Strážce. To se samozřejmě nelíbilo zvířatům, a tak se na něj rozeběhli. Snape nevěděl co dříve, a tak jako první vyslal stříbrné kouzlo na vlkodlaka a potom vyslal kouzlo na pavouka. Když si strážce uvědomil, co se kolem něj děje, tak zvolal: „Dost. Nechte toho.“ Na jeho povel se všichni zastavili.

Strážce přiklekl k vlkodlakovi, ale tam bylo bohužel pozdě, a tak se otočil na pavouka. Tam k jeho radosti zjistil, že má jen tržnou ránu na boku. Položil na ni své ruce, pod kterýma se objevila bílá záře. Když ruce sundal, tak si všimli, že po ráně není už ani stopa. Pak se strážce vrátil k vlkodlakovi. Zvedl si ho do náručí , čemuž se přihlížející divili( není se čemu divit, když to nebylo nejlehčí zvířátko), a vynesl ho ven, kde ho položil na trávu. Strážcovi společníci ustoupili na stranu a vyčkávali.

Brumbál už chtěl něco říct, když v tom strážce zvedl hlavu a začal vít. Profesoři i studenti, kteří se dostavili jasně poznali, že v tom vití je znát obrovský žal.

Ke Snapeovi se přiklonil Brumbál a zašeptal mu: „ Tohle se nemělo stát Severusi. Cítím velké problémy.“

„Jestli vy je cítíte, tak já je vidím“ řekl mu nazpátek zcela nervózní Snape.

Brumbála tón jeho hlasu překvapil, a tak se kouknul tam, kam on. Z lesa se vynořovali vlkodlaci. Brumbál počítal o stošest. Dopočetl se 55 vlkodlaků. Nasucho polkl a stále sledoval výjev před sebou.

Vlkodlaci došli k mrtvému tělu jejich druha a sedli si, Když byli všichni usazeni do kruhu, tak začali smutně vít a strážce se k nim přidal. Jakmile skončili, tak se vlkodlaci jako na povel otočili na Severuse. Pomalu, ale jistě  se blížili ke své oběti. V tom ale zasáhl Strážce a něco jim řekl. Brumbál poznal, že se jim to moc nelíbilo, ale nakonec se s tím smířili. Strážce zamával rukama a v tom přilétlo lisí ze stromů z lesa, které nadzvedlo mrtvé tělo.

Studenti se dívali na listí, které odnášelo mrtvolu do lesa, Dívali se tak pozorně, že si ani nevšimli, že se Strážce přibližoval k profesorům. Opět mávnul rukou. Tentokrát však nepřilétlo žádné listí, ale plané kytky, jež byly na stěnách, tak pevně spoutaly mistra lektvarů. Strážce k němu došel…byli od sebe jenom malý kousek. Strážce mu nejdříve vrazil takovou ránu, že mu zlomil nos a pak mu ještě plivnul do obličeje.

„Zabil jsi mého přítele a navíc…to je jedno. Každopádně sis tímto proti sobě poštval obyvatele lese. To ale není to nejhorší. Můj hněv je stokrát větší, než jejich. Jestli si vážíš života, tak se neukazuj v blízkosti lesa. Ber to jako upozornění.“ S tím se chtěl otočit, když ho zastavila dívka z Nebelvíru.

„Proč jste přišel pane? Nějaký důvod jste mít musel.“

„Ano měl. Proč tu ale setrvávat, když můj přítel byl zabit a jeden z nich zraněn? Řekněte mi jeden důvod slečno Weaslyová, proč mám zde zůstat?“

„Vy se znáte?“ ozval se její bratr Ron. Než však stačil někdo odpovědět, tak je přerušil třepot křídel a běh čtyřnohých mazlíčků. Před hradem se seřadila od prava zvířata následně: sovy, kočky, myši, žáby a další. Nakonec se před všechny snesl Fawkes a uklonil se stejně, jako ostatní zvířata. Strážce začal s každým mluvit, když se zarazil u jedné sovy. Už na pohled věděl, že zde není něco v nepořádku.

„Čí je to sova?“ zeptal se a přitom se rozhlížel po studentech.

„Moje“ ozval se takový namyšlený blonďák.

„A řekl bys mi tvé celé ctěné jméno?“

„Draco Lucius Malfoy“ odpověděl pyšně.

„Fajn, tak to bys mi mohl Draco, synu Luciusův říct, proč tohoto puštíka týráš?“

„Nic takového jsem nedělal“ Jakmile to dopověděl, tak schytal ránu do obličeje.

„Zvířata nikdy nelžou. Máš štěstí, že ti dává ještě šanci. Ale jestli se dozvím, že se to opakovalo, tak dopadneš stejně jako ON!“ vykřikl a ukázal na stále svázaného Severuse. Nakonec se vrátil zpátky ke své povinnosti. Zarazil se u jedné krysy, ale řekl si, že se na ní pak ještě koukne. Když  s ostatníma skončil, tak se vrátil k oné kryse. Chtěl si s ní promluvit, ale neodpovídala m. Strážce napadli dvě věci. Buď  je němá, což je ta méně pravděpodobná možnost, nebo mu nerozumí, což by znamenalo jednu věc.

„Je ta krysa němá?“ zeptal se docela naštvaně.

„Pokud vím, tak ne, protože píská“ odpověděl mu Ron.

Strážce hodil s krysou o zem, čemuž se zase ostatní divili.

Čím mě asi překvapí příště tato osoba“ přemítal si v hlavě Brumbál.

„Proč té nebohé kryse ubližujete? Neměl byste jí pomáhat?“ptala se šokovaná Minerva.

„Kdyby to byla krysa, tak ano.“

„A co to tedy je, když ne krysa!? Slon?“ mluvil ironicky jeden zmijozelák.

„Člověk“ prskl Strážce. „Ukaž se. Tak dělej“ řval na “krysu“ jak smyslů zbavený, ale ta se ani nehnula. Proto na ni  namířil ukazovákem pravé ruky a v ten okamžik tam byl místo krysy muž.

„Kdo jsi?“

„P-Peter P-Petigrew“ při tomto jméně profesoři vyvalili oči.

„Proč jsi se vydával za zvíře? A jak dlouho si takhle proměněný?“

„Kvůli bezpečnosti“ špitl tak potichu, že to sotva slyšeli profesoři.

„Lžeš. Cítím z tebe, že jsi vrah a zrádce. Za to, že jsi poskvrnil krysy svým chováním a navíc jsi dělal, že jsi někdo jiný, než jsi, tak budeš potrestán“ řekl mu Strážce. Ze záhybu pláště vytáhnul dvě semínka. Ty podal fénixovy a něco mu řekl. Fénix odletěl a Strážce popadl Pettigrewa za kabát a táhl ho za sebou. Brumbál a McGonagallová jej sledovali až k vrbě mlátičce, kde se zastavil. Jak si všimli, tak tam byli dva stromy navíc. Jak si uvědomili, tak to byly nejspíše ta dvě semínka. Stromy popadli Pettigrewa a drželi jej ve výšce dvou metrů, tak pevně,že se nemohl ani hnout.

Strážce přistoupil k vrbě mlátičce.

„Vrbo, hlídej tohoto zločince. Každý den mu dej deset ran. Ne však všechny  najednou. Rozvrhni si to na dobu od úsvitu do západu“ pošeptal jí a vydal se do lesa. Jak si všiml, tak jeho přátele na něj již u lesa čekali.

„Strážce“ zavolal na něj Brumbál. „Pusť prosím Severuse“ Strážce kývnul a mávnul rukou směrem k hradu a poté se rozeběhnul do lesa.

Poslední komentáře
21.07.2007 22:18:22: úžasná povídka, já z toho prostě nemůžu smiley Vždycky hltám každý slovo tvojich kapitolek a pak najed...
21.07.2007 18:43:20: úžasná kapitolka tahle povídka se mi moc líbí
18.07.2007 19:52:07: Je to mocinky krásná kapitola =D a stejně tak krásná je i tahle povídka. Prosím. Napiš další conjedř...
17.07.2007 21:42:17: jujky, teda to jsem nečekala, že se vám bude líbit, protože mě to přišlo takové...no nevím, jak bych...