Nebezpečné je věřit i nevěřit

Strážce lesa

6 kapitola- Před začátkem třetího úkolu

Takže je tu předposlední kapča...sice jsem psala, že už bude epilog, ale já si ten konec potřebuji trošku více promyslet, ale jelikož jsem slíbila, že do konce tohoto týdne přidám kapču, tak jsem napsala krátkou kapitolku... abych řekla pravdu, tak se mi moc nelíbí, ale někdo si asi řekne lepší něco než nic....mno, uvidím, jak se vám bude líbit....tak zatím papa

*****den třetího úkolu*****

 

Strážce lesa seděl na břehu jezera a přemýšlel. Co bylo, je a bude a taky, co mohlo být. Na minulost vzpomínal rád, tedy do chvíle, než mu zemřela jeho adoptivní matka. Tolik se mu po ní stýskalo. Mnohem více, než po jeho pravé matce, která za něho obětovala život, ale nevzpomínal si na ni, stejně tak jako na svého otce.

Ale zase o nich slyšel mnohé. Sirius s Remusem mu o nich vyprávěli při každé příležitosti, která se jenom naskytla. Tolik je vychvalovali, neustále říkali, jací to byli dobří lidé, a že se milovali jako nikdo. Věřil jim, ale teď si nebyl jistý, jaká je vůbec pravda.

Kolikrát mu Snape říkal různé věci o jeho otci. A že by to bylo dobré, tak to teda nebylo. Ale co bylo nejhorší, tak to byla pravda. Ta nenávist a odpor v očích to potvrzovalo.

Jenže stále se nemohl zbavit otázky, jaké by to bylo, kdyby vyrůstal s Lily a Jamesem Potterovými. Měl by sourozence? Měl by přátele? Žil by v milující rodině? Zamilovala by se do něho Ginny, kdyby nebyl tím, kým byl? Zamilovala by se do obyčejného kluka? To byly otázky, na které nedokázal najít odpovědi.

Seděl tam takhle ještě dalších dvacet minut, než si k němu přisedl jeho kmotr. Ach, jak se spolu spřátelili. Hodně o něm zjistil z toho jak se choval. Dokázal předpokládat, jak se v dané situaci zachová a to byla pro něho výhoda.

Jak očekával, tak jeho kmotr nevydržel být dlouho v tichu.

„Co tady děláš tak sám?“

„Přemýšlím a nejsem sám“

„Nejsi sám?“

„Ne,“ odvětil v klidu a stále se koukal na jezero. „Nikdy nejsem sám. Kolem mám les a zvířata. To mi vždycky stačilo.“

„Stále mě mrzí, že jsem ti zničil život. Kdybych nepřemluvil Jamese, aby udělal z červa strážce tajemství, tak z vás mohla být šťastná rodinka. Nebo, kdyby mi neutekl červ, tak jsem nemusel hnít ve vězení a vychovávat. Tolik toho mohlo být v tvém životě lepšího“ mluvil smutně Sirius.

„Nebo taky horšího. Nemusel jsem se shodnout s otcem v mnoha věcech a byli bychom rozhádaní. Takhle to je možná lepší. Mělo to tak být. Představ si, kdyby se to nestalo. Voldemort by nebyl přízrakem a spolu se smrtijedy by terorizoval svět. Svět nemusel vypadat tak,jak vypadá dneska. Mohla nastat doba temna, ze které by nebylo záchrany. Mudlové by byli mrtví nebo by žili v otroctví, stejně tak i mnoho kouzelníků. Pegasové a jednorožci by zemřeli, protože by v temnotě nepřežili. Všude by byl cítit strach, smutek a obrovská láska.“ Po tomto sdělení nastalo ticho. Harry neměl už co říci a Sirius o tom všem přemýšlel. Samozřejmě, jeho kmotřenec byl velmi moudrý, ale že až takhle, tak to netušil. Dodneška si myslel, že nejmoudřejším člověkem na světe je Brumbál, ale po tom, co mu sdělil Harry začal velmi pochybovat.

„Jsi velmi moudrý Harry“ řekl nakonec.

„Nejsem, jenom říkám to, co cítím a myslím si….Já, rád bych se na něco zeptal a chtěl bych pravdu“

„Ptej se“ vyzval ho Sirius.

„Je pravda, že můj táta šikanoval Snapea?“ vyřkl tu větu, na kterou jeho kmotr zareaguje obhajováním jeho otce a nepletl se.

„To ti řekl Snape že jo? Harry, byli jsme náctiletí  a byli jsme blbí. Patřilo to k našemu věku a neuvědomovali jsme si následky. A navíc, on byl ve Zmijozelu a my v Nebelvíru. Nenávist mezi těmito kolejemi je velmi stará a s tím nikdo nic nezmění“

„Hm“

„Jak se těšíš na poslední úkol?“ optal se nakonec, když se mezi nima opět rozhostilo ticho.

„Nevím“

„Jak nevíš? Máš strach?“

„Strach? Jestli tam jsou zvířata, tak mi neublíží, takže to je plus pro mě a navíc, já se té soutěže účastnit nechtěl. Je to prostě zbytečné, stejně jako spousta dalších věcí ve světě“

„Hm, asi by si už měl jít. Za pět minut to všechno začne. Jsem na tebe hrdý Harry a stejně tak by byl i James s Lily“ objal ho a vydal se zpátky do hradu.

„To je hezké, ale byla by na mě hrdá a Kala?“ otázal se sám sebe Harry a vydal se směrem k famfrpálovému hřišti.

Poslední komentáře
13.06.2008 17:00:45: Moc pěkné. Jsem rád, že v týhle povídce pokračuješ:-)
09.06.2008 13:47:13: hezké! už to vypadalo, že s tím sekneš-takže mockrát díky...