Nebezpečné je věřit i nevěřit

Život v Azkabanu-Cissy&Blackes

1.kapitola

Takže, jestli sem vám to neřekla, tak se s Cissy budeme střídat a tato je zrovna od Ciss, takže příjemné čtení

Sirius Black seděl na studené zemi a prsty ťukal do kamenné zdi. Už přes deset let seděl v Azkabanu, v tom ohavně zatuchlém vězení. Před tak patnácti lety byl touhle dobou v Bradavicích a spolu s Jamesem, Remusem a tím hajzlem Petrem v nebelvírské společenské místnosti  popíjeli ohnivou whisky.

 

James se zrovna svíjel smíchy na křesle nejblíže krbu.

„A… pamatuješ Siriusi, jak se Srabus tvářil, když uviděl, jak jsi políbil tu jeho holku?? Vůbec nechápu, jak s ním mohla chodit. A co víc, nechápu… jak ses jí mohl vůbec dotknout!!“ všichni vyprskli smíchy (kromě Petra, který nevnímal) a James už klečel na zemi a doslova hýkal smíchy. Sírius se tvářil jako jediný vážně.

„Náhodou, Jamesi, líbala perfektně. Ne jako… třeba… Lily. Ta líbá teda otřesně.“ Sírius už ke konci své věty jen stěží držel vážnou tvář. To, co zamýšlel, se opravdu podařilo. James se naštval.

„TO SNAD NEMYSLÍŠ VÁŽNĚ, SIRIUSI!!!!“ Sírius se pousmál.

„Naprosto s klidným svědomím ti mohu říci-“ nedořekl, protože se na něj James vrhl a začal do něj bušit.

„Jamesi!!! Počkej!!! Sakra!! S naprosto klidným svědomím ti můžu… říci… doprdele… přestaň!!!“ James se trochu odtáhl.

„Co chceš říci vteřinu před smrtí?“

„S NAPROSTO KLIDNÝM SVĚDOMÍM TI MŮŽU ŘÍCT, ŽE JSEM LILY NIKDY NEPOLÍBIL, ROZUMÍŠ?? NE-PO-LÍ-BIL!!!!! A ani jsem s ní nespal. Máš radost? Uklidnil jsem tě?“

„Ty hajzle!!! Asi tě zabiju!! Protože takhle mě deptat!!“ James si zničeně sedl na zem a koukal do ohně.

„Víš moc dobře, že Lily je ta jediná, kterou chci. Miluju jí už od druhého ročníku, kdy mě tak setřela přímo před McGonagallovou!“

„Nechápu, jak ses do ní mohl zamilovat, když tě tehdy přímo setřela před profesorkou i před celou třídou. Jeden by řekl, že ji za to budeš nenávidět, ale ty nééééééé ty ses do ní prostě zabouchl.“ Sirius promluvil poprvé, od doby, kdy začali pít, zamyšleně.

„To je fakt, taky jsem to předpokládal, ale ona je tak ÚŽASNÁÁÁÁÁÁÁ!!! I LOVE YOU, LILY!!! I LOVE YOU!!!“ James se málem nadnášel. Byl tak šťastný. Po celé společenské místnosti vyřvával: I love you, Lily, že si byl Sírius jistý, že příjde McGonagallová. Přišla, ale až bylo pozdě, až bylo po všem.

„Ale stejně, uvědomte si, jak se Severus tvářil, když uviděl jeho přítelkyni, jak se s tebou líbá, Sirie.“ Ozval se se smíchem Remus.

„I ty, Remusi? Tohle jsem si o tobě opravdu nemyslel!!“ vyprskl smíchy James.

Sírius Remuse s úsměvem sledoval. Když se s nima Remus občas svezl, dokázal překonat všechny své zábrany. Byl rád, že je Remus v tak dobré a sdílné náladě, zvlášť, když je zítra úplněk.

„Co já, Jamesi? Jen se na veřejnosti nechovám jako nevychovaný spratek, jako ty, ale oslavuju v soukromí. To je pak skvělá sranda. Něco takového si nedokážeš představit. Měl bysto taky zkusit, a ne pořád oslavovat se Siriem.“ Při jeho promluvě Remus okázale šermoval rukou, ve které držel láhev. Vypadal značně přiopile.

„Remusi, už bys neměl pít. Vždyť ve střízlivém stavu jsi ten jediný, který naši skupinu drží při… jisté morální hranici, která je samozřejmě jen pomyslná. Ale víš jak… nic se nemá přehánět?“ Remus i James vyprskli smíchy. Sírius vypadal opravdu legračně, když mluvil o morální hranici.

„Ach jo, proč mi tohle nepřipadá vánočně?“ Petr už dlouhou dobu zaraženě zíral do jednoho jarního obrazu pověšeného kousek od nich.

„Protože tam jsou velikonoce, ty debile. Někdy, Petře, opravdu uvažuju o tvé inteligenci a schopnosti chodit na tuhle školu. Jsi vážně… trochu… opožděný a nelogický.“ Remus ztratil veškerou trpělivost.

„No… Remusi??“ Petr to nejspíš bral jako zradu.

„Ježiši, Petře, to byl vtip!!“ všichni vyprskli smíchy.

 

Sírius si povzdechl a po tváři mu stekla slza. Nikdy by ho nenapadlo, že by mohl skončit takhle. Kde se stala chyba?? Už desáté Vánoce prožíval v tomhle duchu. Nikdy nechtěl…

Složil tvář do dlaní. Když pomyslel na slib, který dal Jamesovi i Lily, slib, který porušil…

Harry byl pravděpodobně už prvním rokem v Bradavicích. Slavil tam své první vánoce, které mohly být vynikající.

Vzpomněl si na své první vánoce v Bradavicích. Nikdy by ho nenapadlo, že zažije ještě dalších devět perfektních vánoc s jeho přáteli. Teď už ovšem uplynulo deset nekonečných let, kdy byl sám se svým vlastním já. Už měl zase depresi. Poslední dobou to bylo docela často… Hlavně díky vědomí, že se blíží Vánoce… V tyhle chvíle si přál opravdu zemřít. Nenáviděl Azkaban, jak nejvíce to šlo. Připadal si vyždímaný, jako houba. Jeho city… byl chladný, jako kámen. Potřeboval aspoň na chvíli s někým mluvit, prohodit kloudné slovo.

„Hej, Blacku, tady máš večeři. Výjimečně roznášíme my, ale to jen díky tomu, že jsou Vánoce.“

„Díky, opravdu.“ Zachraplal Sírius. Ani téměř nepoznal svůj hlas. Vánoční večeře byla obvykle lepší, než obyčejné jídlo. Dnes se ovšem vyšvihli. Chvíli mu trvalo, než dokázal identifikovat to, co tam bylo. Většinou dostávali něco jako ovesnou kaši, akorát že to chutnalo opravdu děsně. Nebyla ovšem jiná možnost, než to sníst, jinak by chcípnul hlady.

Tohle bylo ovšem něco jiného. Vypadalo to jako hrachová polévka… tedy spíš hrachová kaše. Ochutnal a bylo to docela ucházející. Taky tam bylo něco, co se tvářilo jako párek. Ohromeně zkusil a… OPRAVDU!!! Bylo to skvělé! Z obyčejné večeře se stala hostina.

Sírius byl nadšený. Tedy… nadšený v míře. Zamyšleně žvýkal večeři a přemýšlel. Nad Harrym.

„Já se odsud jednou dostanu a splním slib, který jsem dal Jamesovi a Lily! Postarám se o Harryho, i-kdyby to mělo být to poslední, co v životě udělám!“ slavnostně zašeptal Sírius.

Od této doby měl jeho život nový smysl. Už ho téměř vzdával, když si uvědomil, že na světě je ještě někdo, kdo ho potřebuje. Uvědomil si, že ho Harry potřebuje.

Nebyl si tím sice jistý, ale doufal v to. Věděl, že Dursleyovi jsou mudlové. Proto předpokládal jisté nepochopení z jejich strany vůči Harryho magickému potenciálu.

Tak nějak podvědomě doufal v to, že Harry bude jako James. Stejný, ale přitom jako Lily.

 

„Tak co, Harry? Tvé první vánoce, co? Copak asi dělá maminka s tatínkem?“ promlouval právě Sírius k maličkému chlapci v jeho náručí, k Harrymu bylo sotva pět měsíců. Byl opravdu hodně maličký.

„Maminka s tatínkem už jsou tady.“ Lily slavnostně přinesla občerstvení a James donesl „něco“ k pití.

Lily s Jamesem si spokojeně sedli vedle sebe.

„Tak co, Sirie. Už jsi uvažoval o tom, že bys byl tátou?“

„Já? A táta? Jamesi…“ Sírius se koukal na chlapce v jeho náručí.

„Snad jednou…“

James se na Lily všeříkajícně usmál.

„Uvidím, pokud najdu nějakou ženu, se kterou si budu více než rozumět… která bude zodpovědná-“

„Zodpovědnější než ty, chceš říct, že?“ přerušil James.

Sírius se mírně zamračil.

„Promiň, Sirie. To měl být jen neškodný vtípek.“

„Víš, Jamesi, vlastně mě už štve, že jsem pořád sám. Mám jen vás tři, Remuse… a Petra.“ Sírius si smutně poposedl, ale za chvíli se rozesmál, když se Harry protáhl, drobné pěstičky natáhl a zatvářil se náramně vyčerpaně.

„Asi už je unavený…“

Lily se zvedla a převzala od Siria svého syna.

„Tak pojď, jdeme spinkat, ty rošťáku…“ zasmála se na dítě a otočila se k Jamesovi.

„Dobrou noc, prcku.“ James opatrně líbnul svého syna na tvářičku.

Sírius je s jemným úsměvem sledoval. James byl tak spokojený. Měl všechno, co si mohl kdy přát. Krásnou manželku, kterou miloval, skvělého syna, kterého přímo zbožňoval a kterého milovali i všichni ostatní. Měl taky spoustu přátel.

Vánoční párty se rozjela až později…

„Ach jo, to byly časy…“ posteskl si Sírius.

„Blacku, už jsi dojedl?“ zabušil na vrata cely jeden z bystrozorů.

„Ano, díky…“ Sírius podal dozorci tác s talíři.

Dozorce se na Blacka zamyšleně podíval, jemně pozvedl obočí, otočil se a už odcházel…

„To vás baví?“

„Jestli vás baví, sedět tady na Vánoce, když nemůžete být o Vánocích s rodinou?“ upřesnil svůj dotaz Black.

„Ne, ale je to má práce! Musím tady být.“ Muž byl evidentně docela komunikativní.

„Máte nějakou rodinu?“

„Ano, mám ženu a dvě děti.“ Přikývl a opřel se o zeď za ním.

„A ty? Máš nějakou rodinu?“ vytrhl Siria ze svých myšlenek.

„Měl jsem… přátele. Ale ty mi zabil jeden vrah… Jeden z mých nejlepších přátel zradil…“

„Opravdu? To ovšem nic nemění na tom faktu, že jsi vrah, Blacku.“

„Já ty lidi nezabil. Petigrew, byl jeden z těch mých přátel, ten konkrétně zradil.

Poslední komentáře
21.01.2007 23:39:27: suprová povídka...
03.01.2007 19:14:25: Mooooc díííík! Tak to ti přeju, aby se ti ve škole dařila, aby tady byla další kapča co nejdřív......
03.01.2007 18:34:39: Pokračování k obou povídkám samozřejmě budou, ale záleží na tom, jak to bude ve škole, ale určitě se...
03.01.2007 16:46:43: Je to moc hezké a těším se, jak napíšeš další kapitolu. Chtěla bych se ale taky zeptat na pokračován...