Nebezpečné je věřit i nevěřit

Život v Azkabanu-Cissy&Blackes

2.kapitola

Tak a je tu další kapitola a tentokrát je ode mě, tedy Blackes   =)

„To se tu slyší dennodenně. Já nic neudělal, to on…tak to je a tak to bude. Všichni tvrdí že jsou nevinní, teda až na pár vyjímek.“

„Jo a jaké to teda jsou?“

„Například tvá sestřenice a její manžel.“

„Vážně?Jsem netušil, že tu mám příbuzné. A která to je?“

„Lestrangová“ zasyčel nenávistně strážce.

„Tak tomu se vážně nedivím. A co vlastně provedla?“

„Nevím, proč se tady vlastně s tebou vybavuji, když jste všichni stejní“ řekl mu a odešel pryč. Sirius ještě na něj houkl, že s ním mluví proto, že věří, že je nevinný.

A tak zase upadl do stavu, kdy vzpomínal na časy strávené se svými přáteli.

 

„Tak co provedeme teďka dvanácteráku?“ zeptal se.

„Co takhle zase něco vymyslet na Srabuse?“ navrhnul.

„To by šlo“ souhlasil s ním a na tváři se mu objevil všeříkající úsměv. V dáli totiž zahlédl další sukni. Sukni, kterou tady ještě neviděl a toužil si s ní užít. Najednou ho ale z jeho myšlenek vytrhla Lily Evansová, která zřejmě slyšela jejich rozhovor.

„Pottere, ty jeden namyšlený kreténe, co mu zase chcete provést?“ptala se, teda spíše křičela Lily a šla za ním. On dělal, jako by ji neslyšel, protože se to nestávalo tak často. Pak nakonec zastavil přímo před Velkou síní.

„Nevím o čem mluvíš kotě.“

„Neříkej mi kotě a moc dobře víš o čem mluvím. Před chvilkou jste Snapeovi proměnili nos v chobot a už mu zase něco chcete udělat?“

„Ale musíš uznat, že se to k němu hodilo“ ozval se Sirius.

„Hahaha, moc vtipný Blacku. To se tak nudíte nebo co?“

„Jo“odpověděli oba najednou.

„Tak si něco najděte a nechte Severuse na pokoji.“ Jak chtěla, tak James udělal. Našel si jiného člověka na zahánění nudy. Popadl Lily za ruku a prudce si ji přitáhl k sobě. Než stačila nějak zareagovat, tak ji začal líbat a k překvapení všech se ani nebránila. Toho však James využil a prohloubil jejich polibek. To se lily ale vrátilo její myšlení a odtrhla se od něho. Dala mu takovou facku, že to museli slyšet i na druhém konci světa. A nakonec to mu dala třešničku. Lehkým kouzlem si přivolala dort ze stolu a hodila mu ho na hlavu. Pak se začala smát a s ní i celá síň.

 

Tady Sirius poznal a určitě nebyl sám, že se její city k Jamesovi mění. Dříve by reagovala okamžitě a nenechala na sebe byť jen šáhnout. Ale tehdy? Tehdy se to teprve vydalo tím správným směrem. Musel se nad tím znovu pousmát. Pak si ale vzpomněl, kde je a z čeho je obviněný. Všichni věděli, že byli s Jamesem jako bratři a i přesto ho všichni považovali za jeho vraha. A co ho mrzelo ještě víc, že dokonce i Remus si to myslel.

V skrytu duše doufal, že se Remus ujal Harryho a že se o něj dobře stará. Tak rád by viděl svého kmotřence. Naposled ho viděl, když mu bylo asi patnáct měsíců a teď mu už je jedenáct let. Tak rychle vyrostl, zatímco on tady musí sedět v téhle díře a utápět se vzpomínkami. Pak v dáli zaslechl kroky a on doufal, že to bude ten sílej strážce. K jeho štěstí to byl on.

„Nudíte se?“zeptal se jej Sirius.

„Abych řekl pravdu, tak jo.“

„A to tu jste jenom pár hodin, ale já už deset let.“

„Asi máš Blacku pravdu.“

„Proč jste se vrátil? A neíkejte mi, že se nudíte, protože si můžete zahrát s kolegy třeba karty.“

„Si mě prokoukl. Chtěl jsi vědět, za co je tady tvá sestřenice.“

„Jo, to by mě docela zajímalo.“

„Když ponechám to, že je to smrtijedka, která se neustále hlásí ke svému pánovi, když je už několik let mrtvý, tak…“najednou se zasekl.

„Tak?“ chtěl ho popostrčit Sirius.

„Tak umučila Alici a Franka Longbottomovi.“

„Panebože. A kdo se stará o Nevilla?“

„ Ty znáš Nevilla?“

„Jo znám. Narodil se ve stejnej den jako můj kmotřenec. A kromě toho jsme byli v řádu.“

„A kdo je vlastně tvůj kmotřenec?“

„Harry James Potter“ řekl pyšně.

„Takže ty si zabil svému kmotřenci rodiče? Tak to jseš teda fakticky hnusném vrah.“

„Ale já nejsem vrah. Kolikrát to mám říkat? Hm? Byl to Petigrew. Jestli mi nevěříte, tak do mě nalijte veritasérum. Mně už je tu fuk.“ Bystrozor na něj koukal jako na blázna. Pak mu ale něco došlo.

„Moment. Chceš snad říct, že tě pod ním nevyzpovídali?“

„Ne. Ti mě chytili a rovnou mě hodili do téhle cely. Nikdo se nezajímal.“

„Aha. Takže jsi asi vážně nevinný“ řekl zadumaně strážce.

„Ne asi, ale určitě“ zavrčel na něj.

„No jo“ řekl a zase zmizel bez toho aniž by mu něco řekl.

 

Bylo posledního července a James se Siriusem  plnily jednu z mnoha misí pro Brumbála. Měli sledovat pracovníka odboru záhad, který byl pravděpodobně na straně zla. Už ho sledovali tři hodiny a on stále byl v jedné kavárně, kde četl noviny a popíjel kávu. Sám. Ale ani jeden z nich nepochopil, jak si někdo může číst jedny noviny TŘI HODINY. Z nudy si dokonce vykouzlili šachy a tak tedy hráli a hráli a zase hráli. Když byli uprostřed dobře rozehrané partičky, tak k nim přišel Remus s Robertem. Remus tedy k nim zamířil a Jamesovi řekl, že Lily je v nemocnici. Remus, Sirius a zcela nervózní James se vydali ven a zalezli do nějaké tmavé uličky, odkud se přemístili do nemocnice sv. Munga. Okamžitě si zjistili, na jakém pokoji to Lily leží a rozeběhli se tam. Konečně byli v třetím patře a právě našli její pokoj. James dovnitř vletěl jako tajfun a bylo mu jedno, že tam je právě lékouzelník.

„Miláčku jak ti je“ vyhrkl na ni s obavami v hlase. „Nemám ti pro něco dojít nebo něco podat?...“Jeho otázky nakonec utla Lily.

„Je mi naprosto dobře. Nic nechci podat a ani přinést. Jediné co chci je to, abys tady byl ty“ řekla mu s úsměvem. James ji za to jemně políbil.

„Jak jsem vám říkal, než se zde objevil váš manžel, tak to nic není, ale pro jistotu si vás tady necháme. Mám pocit, že dnes nebo nejpozději zítra porodíte“ oznámil Lily její léčitel. Jakmile to dořekl, tak se Lily na tváři usadil vyděšený výraz a nebyla jediná. James byl na tom snad ještě hůře. Jakmile odešel nemocniční personál, tak se Lily sesypala a James ji utěšoval.

„Nerad vás ruším, ale nemohli byste mi taky říct o co se jedná“ zavrčel nevrlý Sirius.

„Víš, když se Brumbál dozvěděl, že je Lily těhotná, tak nám řekl, že..“zarazil se a pak pokračoval „…že byla vyřčena o dítěti, které se narodí v přelomu těchto dvou měsíců a bude bojovat s Pánem zla nebo tak nějak to bylo.“

„Sakra“ zaklel Sirius. „A co hodláte dělat?“

„Jelikož je velmi pravděpodobné, že se to bude týkat nás, tak bychom tě chtěli požádat, jestli bys nebyl strážce tajemství.“

„Rád bych to vzal, ale všem by bylo jasné, že byste si vybrali mě. Nebylo by lepší vybrat někoho u koho by to bylo velmi nepravděpodobné“

„No jo, ale koho?“zeptala se Lil.

„Co takhle Červa?“

„Tak dobře.“

„Asi bych měl být na ministerstvu napsán já, aby to nebylo podezřelé.“

„Hm. Nejspíš jo.“

Dne 31. července nebo snad 1.srpna se narodil chlapec. Nikdo netušil, kdy by měl mít chlapec narozeniny. Vždyť je to historicky první dítě, které se narodilo na vteřiny přesně o půlnoci. Tak tedy nechali vybrat rodičům, kteří vybrali den v červenci. Pár minut po půlnoci se narodil ještě jeden chlapec. Byl to syn jejich přátel Alice a Franka Longbotomových. Takhle šťastného Jamese snad ještě Sirius nikdy neviděl. A Frank byl na tom stejně. V ten den viděl dva nejšťastnější muže na světě.

 

Proč nemohli vidět vyrůstat své syny? Proč zrovna ti, kteří měl na světě nejvíc rád jsou mrtví? Proč museli obvinit z vraždy těch, za které by položil vlastní život byl odsouzen on? Proč musel navrhnout strážcem zrovna tu krysu? Proč zrovna jeho? Proč, proč…tak jednoduché slovo se mu neustále ozývalo v hlavě.

Žili by snad všichni, kdybych byl strážcem tajemství já? Pak by ale zas byl stále Voldemort a Harry by tak nenaplnil svůj osud a taky věštbu. Ale koho by zajímala nějaká věštba, kdyby malý hoch poznal své rodiče a oni naopak viděli vyrůstat své dítě. Tolik nespravedlnosti je na světě a to jenom proto, aby bylo dobro a zlo vyrovnané. Tak přemýšlel pro něj snad celou věčnost. Pak si ale vybavil obličej toho strážce. Ten obličej se mu zdál být povědomí. Komu by ale mohl patřit a ke ho viděl?

Sakra, musím se odsud dostat, než se tady zcvoknu, ale jak? Jak se ostat odněkud, odkud se ještě nikdo nedostal? Pak se mu ale něco vybavilo. Začal se smát jako blázen na celý Azkaban, čímž přivolal onoho hlídače. On si jej však nevšímal.

 

Jak jsem mohl zapomenout nato, že jsem zvěromág? Vždyť to je lístek odsud. A tak se tedy začal soustředit a přeměnit se. Samozřejmě se mu to nepovedlo a tak začal do všeho kopat a nadávat. Hlídače to přestalo bavit a tak zmizel jako obvykle.

 

Jak to, že to nejde? Je možné, že to je způsobeno tím, že jsem to dlouho nezkoušel nebo taky tím, že jsem tady zavřeném už tak dlouho. Když to ale budu každý den zkoušet, tak by se mi to mohlo časem podařit. Určitě. No jo, ale jak dlouho by mi to mohlo vlastně trvat? Toť otázka. Ale momentálně mi to je jedno. Existuje naděje, jak se odsud dostat a já ji nenechám proklouznout jenom kvůli jednomu nezdařenému pokusu.

„ Neboj Harry. Brzo budeme spolu a pokusím se ti vynahradit lásku, kterou by ti poskytl James a Lily. To přísahám“ zašeptal do tmy a silou bouchl do ostrého okraje na stěně, čímž si pořezal ruku a tak potvrdil svůj slib.                       

Poslední komentáře
15.05.2007 19:14:32: Super kapitola, jen tak dál :)
27.01.2007 19:02:44: Zkládán si poklonu moc hezké