Nebezpečné je věřit i nevěřit

J.B.

2. kapča k J.B.

A je tu další....tahle povídka mě nějakom chytla...ti co mají rádi SL, tak mám kapču, ale problém je, že ji mám na disketě a nějakom se mi to nechce otevřít...docela problém co? A kopii na papíře nemám...Chjo, takže to budu muset psát znovu... To jsme ale odbočili co? Takže přeji příjemné čtení a nezapomeňte komentovat

Jak říďa slíbil, tak jsem měla vlastní pokoj, kde byly dvě postele. Musela jsem pokoj předělat, a tak jsem zabezpečila dveře jak proti odposlouchávání, tak i odemčení. Nejdříve jsem si vyndala zavazadla z kapes a zvětšila. Postýlku jsem dala poblíž okna, ale ne zase moc blízko, aby se mi nenachladil. Přikrývky tam byly, takže jsem do ní Lucase vložila a přikryla. Kolem jeho postýlky jsem uložila kouzlo proti hluku, abych ho neprobudila. Postupně jsem vybalila všechny věci a Lucy mi je pomáhala uklízet. Polovina pokoje jsem musela schovat za iluzní zeď, která má stejné vlastnosti jako normální. Až na to, že jí můžu projít jenom já nebo Lucy, a taky vidíme skrze ní.  Luciina postel byla poblíž Lucasovi. Ani o ní nikdo nesměl vědět. Když bylo všechno hotovo, tak jsem popřála Lucy dobro noc, zkontrolovala syna a nakonec ulehla.

 

                                                           ************

 

Remus, jakmile odvedl Jess, tak se svižným krokem vydal na kolej, aby vyzpovídal Jamese. Bude mít  co vysvětlovat. Ve spolčence se na něj všichni vrhli, aby jim něco řekl o té nové, ale mlčel jako skála. Vyběhl schody a rozrazil dveře. Jedním pohledem zjistil, že Petr spí, Sirius se neustále Jamese na něco ptá, ale ten jenom sedí na posteli a kouká do blba. Přišel k němu a sedl si proti němu na postel.

„Jamesi?! Proč jsi nám neřekl, že máš sestru?“

„Dlouhá historie“ odpověděl.

„Takže jsem měl pravdu, že je to tvoje sestra. A je mladší? Starší? No tak povídej. Ale jako, kdyby byla tvá  sestra šereda, tak ti odpustím, že jsi mi to neřekl, ale tahle je kus.“

„Siriusi, jsou to dvojčata“ začal Remus. „Asi jsem se před ní ztrapnil“

„Proč?“ zeptal se zájmem James.

„Nooo, tak jsem nevěděl, jak jste do příbuzenstva a sestru jsem vyloučil ze začátku, protože jsi se o ní ty, ani rodiče nezmínili, tak…“odmlčel se

„Tak co?“ dožadoval se Sirius.

„No prostě jsem se zeptal, jestli je Jamesova teta“ dostal ze sebe. Místností se rozléhalo ticho(to je divné přirovnání co?), které nakonec prolomil Petr, který hlasitě zachrápal. To už ale zbylí obyvatelé pokoje nevydrželi a začali se smát.

„Teta, tak to se ti Moony povedlo. To je asi taková šance, že bych byl děda“ řekl mezi smíchem James.

„No jo no, to se může stát každému. Ale stále jsi nám neřekl, proč jsi nám  o ní nikdy neřekl. A proč jsme ji nikdy u vás neviděli? Nebo tak něco?“

„Dnes jsem ji viděl po deseti letech, plus mínus“ přiznal. „A neviděli jste ji, protože byla ve škole a já s ní byl rozhádaný a stále jsem. Myslel jsem, že je mrtvá, když za poslední tři roky nepřišel ani jeden dopis“

„Deset let?“ přikývnul „to se asi dost změnila co?“ zeptal se Sirius.

„Vzhledově ano, ale jak  její charakter, tak to teda nevím“

„V čem se změnila? Jako vzhledově?“vyzvídal Sirius.

„Dříve nosila brýle a měla blond vlasy jako máma“

„A nemáš nějakou její starou fotku? Já abych si to dokázal lépe představit“

„Nech toho Tichošlápku. Proč jste rozhádaný?“ zeptal se Rem.

„Pamatuješ se na tu mou jizvu na břiše? Tu dlouhou asi dvacet cm? Tak tu mi udělala ona, když jí bylo osm let. Vzala mámě hůlku a to mi udělala. Máma na to zkoušela různé masti, lektvary, ale nic nezabralo. Teprve před pěti lety mi máma poslala mast, která byla prototyp a nevědělo se, zda to zabere. Zabralo, ale o té masti nikdo nevěděl.“

„Jakže se jmenovala?“

„Kdo?“zeptal se přehloupě James.

„Spíš co. Myslím tu mast“

„OPJP“

„Co to je za název?“ odpovědí mu bylo pokrčení ramen. „No to je jedno, měli bychom jít spát, abychom zítra nezaspali.“

„Brou kluci“

„Dobrou“

 

                                               ***********

 

Ráno jsem se probudila první. Bylo brzo, ale já jsem si zvykla. Koukla jsem se na ty dva. Stále bloudili ve svých snech. Přikryla jsem Lucase, který spal jako andílek. Stále spali, a tak jsem se vydala na snídani. Nevěděla jsem však, jakým je směrem, tak jsem poprosila jednoho ducha, nějaký mnich to byl, zda by mě tam nezavedl. Ve velké síni byli pouze dva studenti z Mrzimoru. Kývnutím hlavy jsem je pozdravila. Ale kam si sednu? U našeho stolu je postu. Sednu si co nejdál ode dveří, ať mám klid. Na lavici jsem se posadila do tureckého sedu a začala jsem snídat. Tousty s marmeládou a kakao. Mňam. To si nechám líbit. Zatímco jsem snídala, tak se začala síň zaplňovat. Ti, co přišli mezi prvníma se na mě dívali jako na blázna a kluci na mě nejvíce čuměli. Co jsem zase provedla? Hele, stařena se ke mně blíží a dvakrát přívětivě nevypadá.

„Slečno Potterová, můžete mi vysvětlit, co to má znamenat?“ Nechápavě jsem se na ni koukala. Vždyť jsem nic neprovedla. Teda zatím.

„O co de?“ Ukázala na mě. Že by mi někde něco lezlo z mého saténového pyžámka? Aby jste rozumněli, tak jsem na sobě měla mini kraťásky a tílko na slabých ramínkách. Nikde ale nic nelezlo.

„To mu se říká pyžamo. To je novější vydání toho vašeho“ usmála jsem se na ni.

„Co si to dovolujete?“vyjela na mě, ale rázem se uklidnila. „Jelikož je to váš první den, tak na to zapomenu. Doufám, že se tu už nikdy TAKTO oblečená neobjevíte“ skončila a kráčela si to ke stolu.

„Sakra“ zamumlala jsem si. Zvedla jsem se a vydala se do společenky doprovázena pohledy kluků.

V ložnici jsem se oblékla do kalhot a tílka, samo sebou v černé barvě a nalíčila jsem se. Chtěla jsem odejít, ale to se přede mnou objevil domácí skřítek, který se uklonil.

„Přeje si paní něco?“
“Zatím ne, ale jak se jmenuješ, a co tu děláš?“

„Jmenuji se Puggy paní. Posílá mě sem pan profesor Brumbál, abych vám byl kdyspozici.“

„Puggy, umíš číst?“

„Ano paní“

„Dobře. Lucy totiž neumí mluvit, takže ti bude požadavky psát. Vše musíš udržet v tajnosti. Nikomu nesmíš říci, komu pomáháš“

„Jistě paní“

„Tak já jdu a ty tu počkej,“ s tím jsem odešla na vyučování. Ve společence už nikdo nebyl. Asi jdu pozdě.

Došla jsem až před učebnu přeměňování s pomocí obrazů. Že nevíte, kdo ji učí? Stařena. Rozrazila jsem dveře takovou silou, že jsem věděla, že se odrazí zpět, a tak jsem měla připravené ruce. Asi to byla dost velká rána, protože sebou všichni škubli. Heh, tak to je dobrý. Hle, Minnie stáhla rty. Musím se jí zeptat, jak to dělá, že pak vypadají jako čára. Kouknu se, kde je volno. Ááá v první lavici, to se mi hodí.

„Slečno Potterová, co to má jako znamenat? Přijdete  pozdě, narušujete výuku svým příchodem a ještě k tomu nejste oblečena dle norem školy. A taky nesmíme zapomenout na to ráno že?“ Tak teďko si naběhla. Vytáhla na mě přesně to, co jsem chtěla.

„Ale Minervo, pokud se dobře pamatuji, což určitě ano, tak ještě ráno jsi mi řekla, že na to zapomeneš“ sladce jsem se usmála. Minerva zatím klapala pusou naprázdno. A mí spolužáci na mě třeštili svá „nevinná“ očka s pusou dokořán.

„To je drzost. Co si to dovolujete?“ řvala na mě. „Půjdete za ředitelem“ usmála jsem se a vstala, že teda půjdu, ale to mě zastavila. „Ještě vám dám dopis.“

„To se nemusíš obtěžovat. Můžeš mi to říci, ale když tak trváš na tom, že mi chceš napsat, tak já si ho teda vezmu“ tak tohle bylo na ni asi moc.

„NE PRO VÁS! PRO ŘEDITELE!!!“ doufám, že nedostane infarkt. Podala mi dopis. „Jo a strhávám Nebelvíru dvacet bodu a vy získáváte dvoutýdenní trest.“ Než jsem ale odešla, tak jsem se na ni sladce usmála. Za dveřmi jsem si ale uvědomila, že neznám cestu a ptát se mi nechce. Rozhlédnu se a všimnu si dveří vedle. Otevřu je. Je to prázdná učebna. Fajn, tak napíšeme Albusovi dopis, aby za námi zašel.

Poslední komentáře
15.06.2008 15:41:22: Ježiš já smíchy padám :-D A to se mi nestává moc často :-D
17.01.2008 08:41:46: ta holka je sebe vrah jiné vysvětlení není:-))))) vážně dobrá kapitola
08.01.2008 03:16:28: hmmm Jess vypada na pekne nafoukanou kravu :-(( potrebovala by pres drzku! ufff to jsem se rozjel ;-...
02.01.2008 19:33:02: Tak tohle je suprové, už se těším na další pokračování. Je to uchvatná povídka, snad se ti podaří co...