Nebezpečné je věřit i nevěřit

J.B.

3.kapča

No, tak tedkom doufám, že jste neutrpěli nějakom velký šok z toho, že jsem přidala další kapču a to myslím obecně a ne jenom k této povídce. Vím, že jsem jako zpomalenej film, ale fakt za to nemůžu. No tak možná trošku jo. Sice jsem měla tedkom prázky, ale k internetu jsem se dostávala dost těžko...bohužel...A myslím, že do budoucna to moc růžově taky nevidím...Aby jste věděli, tak jestli se něco nezvrtne, tak od příštího víkendu bych měla začít autoškolu...No, nezávidím těm chodcům, které zřejmě přejedu, ale to není váš problém...Ale slibuji, že se budu snažit, aby to tu nevypadalo jako v márnici...Huh, to jsem se zase rozepsala o blbostech...No tak znova...přidávám kapču k J.B.(toho jste si asi nevšimli co?) no, sice není nějakom dlouhá, ale aspoň něco ne? doufám, že mou snahu oceníte a já se těším na vaše komenty

Tak jo, ale jak začít? Dumala jsem. Jasně, už to mám.

 

Drahý Albusi,

  potřebovala bych s tebou naléhavě mluvit, ale nemohu odejít z hodiny, hlavně nyní, když tu mám Nebelvír a Zmijozel. Myslím, že toto pochopíš. Proto se co nejdříve dostav do nepoužívané učebny hned vedle třídy. Objevím se tam asi za deset minut, doufám, že tam už budeš.

                     S láskou Minerva

 

No, tak teď doufám, že stařena takto píše dopisy. Ale jak to mám poslat Albusovi? Už to mám.

Vykouzlila jsem si sovu, které jsem dopis dala a vyhodila ji z okna. No, uvidíme, jak bude reagovat.

‘Bože tu je nuda, už aby tu byl‘ říkala jsem si, když v tom se začali otvírat dveře. Nejdříve jsem viděla kytici červených růží a hned za nima následoval ředitel. Říci, že jsem byla překvapená by bylo slabé slovo. Doslova jsem vejrala na Albuse a on na mě také. Nakonec jsem si odkašlala, čímž jsem ho dostala s transu.

„ahoj Albusi, poslala mě za tebou Minerva a já to tu neznám, tak jsem ti napsala dopis, doufám, že ti to nevadí. Mě by to totiž trvalo strašně dlouho a já bych nechtěla přijít o její vyučování víš? No, tak proč jsme tady. Tohle ti posílá Minerva“ s tím jsem mu podala dopis. „No, ale myslím si, že to ani nemusíš číst. Zkusím ti to říci ve zkratce, co tam nejspíše bude“ odkašlala jsem si, aby ten přednes měl úroveň, no ne? „Albusi, Potterová je naprosto nezvladatelná!! Víš co udělala? Ona mi tykala. Jo, čteš správně T-Y-K-A-L-A. Doufám, že ji vynadáš, kromě toho bys měl vědět, že jsem jí dala dvoutýdenní trest. Minerva…No, to si myslím, že tam je. A aby jste se neunavoval vy, když jsem vás jsem pozvala, tak to zkusím i za vás jo? Takže...“ nadechla jsem se. „Slečno Potterová, vaše chování je naprosto ale naprosto nevhodné. Ke svým profesorům se musíte chovat s úctou a ne jako ke svým kamarádům a tykat jim. Naprosto souhlasím s profesorkou ohledně vašeho trestu. Doufám, že se to už nebude opakovat. Můžete jít na hodinu“ to šlo ne? Říkala jsem si. „Naschle“ řekla jsem mu. Když jsem kolem něho procházela, tak jsem mu vzala kytku, se slovy, že to předám. Hned jsem si to zamířila vedle do učebny. Otevřela jsem dveře a vešla. Celá třída byla nějak moc potichu. Něco tady nehrálo. Všichni na mě koukali jako na blázna. A jo, to bude určitě tou kytkou řekla jsem si. Došla k Minervě a natáhla k ní ruku s pugetem. „Tohle ti posílá Albus“ řekla jsem jí a zaplula do první lavice.

Jen tak ze zvědavosti jsem se na ni koukla. Normálně lidi, ona byla rudá až na p…., však vy víte kde. Snažila jsem se, co to šlo, ale nevydržela jsem, a tak se začala smát na celou třídu, protože Minerva k tomu měla ještě takový připitomělý výraz. No a mí spolužáci si toho zřejmě taky všimli, tak se ke mně přidali. To, ale Minervu probudilo z jejího transu, a tak se začala nadechovat, že mi něco pěkně od plic řekne, ale to začalo zvonit, takže jsem vyletěla ze třídy. Koukla jsem se do rozvrhu, který mi podala nějaká holka. Právě máme mít obranu. Prima. Doufám, že to bude učit nějaký slušný učitel.Opět za pomoci obrazů jsem se dostala do učebny. Jelikož byla otevřená, tak jsem si sedla do zadní lavice do tmavého kouta, odkud jsem měla krásný výhled a přitom jsem byla nenápadná.

Když se začala třída zaplňovat studenty, tak dovnitř vstoupil učitel. No, musím uznat, že na první pohled mi připadal jako naprostý debil. Připomínal mi mého ex- učitele obrany z Itálie. Jmenoval se  John Ledger. Myslím, že byl z Austrálie. No, abych řekla pravdu, tak se ho tam zbavili díky mně. Musím se pochválit.

„Jsem vás učitel obrany proti černé magii s jmenuji si John Ledger, ale vy mě budete oslovovat pane profesore nebo profesore Ledgere. Pochopili jste?“ oznámil nám. Se mnou to málem švihlo. To není možné. Já ho odtamtud dostanu a teď se o to budu muset snažit znova? Mě tam nahoře snad nikdo nemá rád. „Teď se mi představíte. S tím začal ukazovat na lidi, kteří se mu začali představovat. Jelikož jsem byla skryta v tom temném koutu, tak mě vynechal. Když se všema skončil, tak jsem se ozvala.

„A mě se na jméno nezeptáte?“ promluvila jsem sladce. Několik lidí v mé blízkosti sebou polekaně škublo, protože si mě nevšimli. Já však stále sledovala Ledgera. Tvářil se, jak to říci? Vylekaně? Překvapeně? Naštvaně? Asi tak od všeho něco.

„T-to není možné. Potterová?“ dostal ze sebe.

„Osobně“ zazubila jsem se na něj, ale on to vlastně nemohl vědět. Tak abych mu udělala radost, tak jsem vyšla ze stínu a zamířila jsem si to k němu.

„To není možné“ zašeptal.

„Evidentně je paní profesorko Ledgerová“ řekla jsem mu. Zřejmě by se asi naštval, ale na 99,9 % si vzpomněl na den, kdy jsem ho tak nazvala. Jo, to byl nádherný den. Byl to den, kdy jsem to všechno chtěla ukončit a toto byla třešnička na dortu. Když byl v jídelně, tak jsem mu změnila jeho pohlaví, takže mu chybělo jeho nádobíčko a narostla mu prsa. No, ze začátku jsem ho nechala  jenom ve spodním prádle. No, abych se přiznala, tak jsem mu vykouzlila velké bombarďáky a k tomu podprdu. Přeci jsem nechtěla mým spolužákům zkazit chuť k jídlu no ne? Když si ho pořádně prohlídli, tak jsem mu vykouzlila naprosto hnusné svítivě žluté šaty s kytičkami a k tomu samo sebou boty na vysokém podpatku a to vše dovršila parukou a nějakýma těma doplňkama. Jakmile jsem byla se svým dílem spokojená, tak jsem na něj vykřikla. „Dnes vypadáte opravdu kouzelně paní profesorko Ledgerová“ evidentně to byl tehdá povel pro ostatní, aby se začali smát. To bylo naposledy, co jsem ho viděla. Pamatuji si, že si mě kvůli tomu zavolala i ředitelka, abych jí to všechno vysvětlila. Jóó, to byly časy. Ale přeci tyhle ty nepřipravím o legraci že? Tak jsem mu udělala to samé, jako před, sakra, jak je to jenom dlouho? Že by už pět let? Pááni, to máme ale výročí!! Jak jsem na něj jenom mohla zapomenout? Ale co mu dám? Už to mám, dám mu stahovací korzet.

Když jsem to chtěla uskutečnit, tak jsem si všimla, že on tady není. On sprostě utekl. Mí spolužáci se stále smáli. Povzdechla jsem si. Škoda, mohla jsem si ještě užít.

Kampak asi tak šel? Přemýšlela jsem si, když jsem se vracela ke svému místo, kde jsem hodlala čekat až do konce hodiny. No jsem to ale slušná holka co?

„JESSICA POTTEROVÁ SE DOSTAVÍ DO ŘEDITELNY“ ozval se naštvaný Albusův hlas. Tak jdeme.

Poslední komentáře
21.07.2008 12:27:01: Je to supr upr povídka tak pokračuj.Já se smála tak šíleně že brácha vylezl z koupelny a říkal mi že...
18.07.2008 18:24:22: ty jo nemám slov fakt mrtě já myslela že se umlátím smíchy...honem další kapču honem fakt mrtěěěěěěě...
29.06.2008 16:20:51: to aby se šlověk uřehtal k smrti!!!!!!! Skrátka supr bomba náadhera
24.06.2008 18:09:46: To je naprostá bomba!!!!! Dyž sem to četla, svíjela sem se v záchvatech smíchu