Nebezpečné je věřit i nevěřit

J.B.

4.kapitola

Ahojky všem, jak jsem slíbila, tak dneska přidávám po hodně dlouhé době další kapitolu. Jelikož to bude zhruba rok?, co jsem nepsala, tak to bylo velmi obtížné, proto se nedivte, když to nebude odpovídat tomu, jak jsem psala kdysi. Návrat je velmi obtížný. Chtěla jsem přidat více kapitolek, ale neměla jsem čas, takže aspoň jedna kapitolka má něco málo přes tři stránky, tak doufám, že to aspoň trošku oceníte. Těším se na vaše komentáře, které mně budou moc pomáhat.
                                                                  Díky Vaše Blackes

Pomalou chůzí jsem se vydala do ředitelny. Cestou jsem se zastavovala u obrazů, abych s nimi trošičku pokecala. Vždyť  není kam spěchat ne? Máme na to celý den. Vlastně ne, musím se jít taky podívat na Lucase. Přidala jsem tedy do kroku. Za chvilku jsem už vyjížděla po schodech a dovnitř jsem vstoupila bez klepání. No co, proč bych klepala, když mě už tak netrpělivě očekává.

Zřejmě byla asi hodně naštvaný, protože mu nějak tepala žíla. Aby nedostal ještě infarkt. Nevině jsem se na něho usmála.

„Vysvětlete mi, co jste provedla panu Ledgerovi, že dal okamžitě výpověď?“ zeptal se mě fakt naštvaně Albus. Když to chce vědět, tak mu to řeknu ne? Ale rovnou to zveřejníme, abych pak nemusela spolužákovým vše vysvětlovat, tak jsem zapnula školní rozhlas.

„Vážně chcete vědět, proč John tak rychle odešel?“ zeptala jsem se. To bylo schválně, aby spolužáci věděli, na co odpovídám no ne?. Přikývnul. „Vlastně by jste mi měl poděkovat. I na mé MINULÉ škole mi poděkovali za to, že jsem ho odtamtud vyštípala. To víte za sexuální obtěžování nezletilých dívek si to zasloužil. Jednoduše jsem z něho udělala dočasně ženskou, mimochodem před všemi studenty, tím pádem jsem ho ztrapnila. Celkově jsem se mu to snažila vrátit za všechny ty holčičky, které otravoval. Od té doby jsem ho neviděla a popravdě jsem věřila, že ani neuvidím. Opak se stal pravdou a jakmile mě spatřil, tak vzal nohy na ramena srab jeden. No, to je asi všechno. Těšilo mě, že jsme se zase viděli Albusi, ale mám ještě něco na práci,“ s tím jsem se otočila  a odešla. Cestou jsem potkala Minervu, jak pospíchá do ředitelny. Nejspíše běžela vypnout rozhlas, ale v tuhle dobu mi to bylo jedno. Vybavila jsem si totiž všechny ty malé holčičky. Byly tak nevinné do té doby, než na ně šáhnul ten prasák. Abych ba to zapomněla, tak jsem šla za svým synkem. Ten si zrovna na zemi hrál. Byl tak šťastný. Byl to nejcennější co mám a nikomu nedovolím, aby mu nějako ublížil. Jestli mu však něco někdo udělá, tak se mi bude zpovídat a byl by radši, kdyby se vůbec nenarodil.

                       

…………………………………………………………………………………………………...

           

Poberti a stejně tak i většina školy během hodina poslouchala dlouhý monolog Jess Potterové. Když skončil, tak se začala vytvářet nová diskuze o novém profesorovi a o tom, co nejspíše udělal. Nikdo totiž nedokázal věřit, že by mohla Jessica Potterová mluvit pravdu. Během těch pár okamžiků, co zde byla si vytvořila pověst povýšené a drzé holky.

            „Teda Jamesi, musím uznat, že tvoje ségra je na tom s chováním hůře než my“ ozval se Sirius.

            „Proč myslíš?“

            „No, musíš uznat, že my jsme ještě nikdy netykali profesorovi a už vůbec ne Gonagallce, ale musím uznat, že to bylo dost dobrý“ zasmál se.

            „To jo“

            „Jamesi, co je to s tebou? Už od včerejška si nějaký divný“ tázal se Remus.

            „Je to nezvyk mít zase sourozence. Tak dlouho jsme se neviděli a navíc se tak změnila Moony, že ani nevím, co od ní mám očekávat. Když si vezmu, jak byla slušná, že jsem ji nedokázal zkazit ani já a teď se chová takhle.“

            „Myslíš že ještě něco provede?“ zajiskřilo se Siriusovi v očích.

            „Nevím. Možné je všechno“ řekl a pokračoval dál v cestě na oběd.“ Kam jdeš Reme?“

            „No,…jdu do knihovny“ odpověděl.

            „Ježíši proč? Vždyť ještě nemáme žádné domácí úkoly“ zděsil se Tichošlápek.

            „Nedá mi spát ta mast, která zbavila Jamese té jizvy. Někde o tom musí být něco zaznamenáno. Není možné, aby někdo vytvořil mast s takovým účinkem, aniž by nikdo nevěděl, kdo ji vytvořil. Každý vynálezce se hnedka chlubí s novým objevem“ vysvětloval Moony.

            „Tak až něco zjistíš, tak mi dej vědět.“

                                                                                        

 

…………………………………………………………………………………………………

 

         Byl večer, a tak jsem zaťukala na dveře kabinetu profesorky přeměňování. Během chvilku se dveře otevřely.

         „Pojďte dál slečno Potterová. Nemusím vám doufám připomínat, že váš trest je naprosto oprávněný. Vaším úkolem je vyčistit Velkou síň. Hůlku mi zde nechejte. Až budete hotova, tak se vraťte na pokoj. Hůlku vám vrátí zítra profesor Křiklan na hodině. Přeji příjemnou zábavu“ s tím mě vyhodila.

         Vydala jsem se tedy do síně, kde stál Filch se svým smetákem.

         „Tady máte věci na úklid“zavrčel a zmizel nahánět studenty, kteří se potulovali po večerce. Koukla jsem se  na náčiní a na místnost. To si vážně myslí, že bych tohle měla uklízet? Bože tady nežijí studenti, ale prasata. Omlouvám se, vždyť i ty prasata jsou určitě Nakonec jsem mávla rukou a místnost zářila čistotou. A já byla vděčná, že jsme se učili kouzlit bez hůlky. Poté jsem se vydala na pokoj. Avšak společenská místnost byla docela plná a všichni na mě. Co jim je? Hups. Já zapomněla, že jsem měla trest. To znamená, že jsem to měla nějak moc brzo za sebou. Nakonec se ode mě odvrátili. Co má znamenat zase tohle? Že by si mysleli, že jsem se na to vybodla? Hm, možné to je s mou dobrou pověstí. Příště musím dávat ale pozor.

 

………………………………………………………………………………………………..

 

 

         Takhle to chodilo každý večer jejího trestu. Už dělala snad všechno od leštění pohárů až po sbírání bylinek v Zapovězeném lese. Jelikož ale měla všechno hotové brzo díky kouzlům, tak si musela najít nějakou činnost, aby někdo nezačal pátrat proč to má všechno tak rychle. Proto se začala toulat po hradě a hledala jednu starou nepoužívanou učebnu. Takovou našla ve čtvrtém patře ve východním křídle, které nebylo používané už mnoho let. Všude byly pavučiny a prach, to však bylo během chvilky pryč. Nepotřebný nábytek přesunula do jiné místnosti. Pak už ručně vymalovala a vyčistila okna, aby sem šlo hodně světla. Jednu starou lavici přeměnila na elegantní stolek a židle přeměnila na křesla. Zbývalo už jenom pár drobností jako koberec a doplňky, a také knihy do knihovny. Vznikla taková oddechová místnost pro lidi, kteří měli dobré srdce. Avšak ti, co byli zlí se sem nemohli dostat. Chtěla přidat ještě nějaké obrazy. Mohla by je namalovat sama, ale byla si jistá, že v hradě se najde několik obrazů, které potřebují z restaurovat a nikde nevisí.

         Byla tu už několik týdnů a tresty měla na každý večer. Profesoři nemohli unést, že jim stále tykala. Avšak v hodinách si jinak nemohli stěžovat. Jessica jednoduše uměla všechno, ale to nikdo nevěděl kromě Brumbála a McGonagallové. Za tu se tu s ní nikdo nebavil. Ne, že by jí to vadilo. Právě naopak byla ráda, že jí nechávají v jejím smutku samotnou. Jedinou výjimku by byla schopna připustit, a to byl James. Ten však dělal, že neexistuje. Tolik ji to mrzelo, ale přes to poslouchala nenápadně cizí rozhovory, aby se o něm něco dozvěděla, přeci jen deset let je deset let.

 

……………………………………………………………………………………………….

         Dneska probíhal první famfrpálový zápas mezi Nebelvírem a Mrzimorem. Všichni byli venku a sledovali utkání. Jenom já ne. Využiji příležitosti a přemístím se se svým synem do Itálie, kde je tolik vzpomínek, jak těch dobrých, tak těch smutných. Moje první kroky směřovaly na hřbitov, kde bylo tolik přátel a má rodina. Tolik mi chybí. Vykouzlila jsem si rudou růži a položila ji na rodinou hrobku, kde byl pochován můj manžel a můj… Nedokážu to. Je to tolik bolestivé. Rozplakal jsem se. Minulost se nedá změnit, ale budoucnost ano, a to je právě můj úkol. Sice nevím, co proto mám udělat, ale až ta chvíle nastane, tak to poznám. Tak mi to tvrdili profesoři na škole. Jsem posel boží a na tom nic nezměním.

         Chvilku jsem setrvala na hřbitově a potom jsem se vydala s Lucasem do parku, kde to měl moc rád. Věděla jsem, že je to nebezpečné, ale vzpomínky bylo nutné oživit. Jednoho dne budou všichni pomstěni. Jednoho dne, ale kdy to bude? To nevím. Nyní je však nutné uchovat malého Lucase v bezpečí i za cenu vlastního života.

         Jelikož už bylo docela pozdě, tak  jsem se přemístila do svého pokoje. Dole probíhala oslava, a tak jsem se rozhodla, že se půjde dolů podívat. Jakmile jsem se ocitla ve společenské místnosti, všimla jsem si Jamese a jednoho z jeho kamarádů Siriuse, jak stojí na vyvýšeném podiu.

         „Dnes jsme opět porazili Mrzimor“ zařval Sirius do mikrofonu, načež se ozval jásot a pískání. Jediným mávnutím dav utišil. „A opět díky našemu úžasnému chytači Jamesi Potterovi“ další potlesk, kterému jsem se přidala. „Ale to není všechno. Dnes neprobíhají jenom oslavy díky vítězství ve famfrpálu, ale také narozeninová oslava. James má dnes osmnácté narozeniny. Proto všichni pijte a slavte na počest Jamesi Potterovi“ zařval naposled. Pozorovala jsem, jak se k mému bratru hrnul dav, aby mu popřál. Mě si nikdo nevšímal. Proč by taky měli? Vždyť jsem jenom vetřelec. Proč by si měli vzpomenout, že James má dvojče, což znamená, že má také narozeniny?        

         Nevydržela jsem to tam, a tak jsem se protlačila davem ven na chodbu. Rozhodla jsem se pátrat po obrazech, abych je mohla umístit do tajné místnosti.  Nakonec to dopadlo tak, že jsem opět vzpomínala. Z mých vzpomínek mě vytrhl až prudký náraz do nějaké osoby. Podívala jsem se do koho jsem to vrazila.

         „Omlouvám se profesorko“ řekla jsem a pokračovala dál v chůzi.

         „Potterová stůjte!“ zavolala na mě Minerva. Zastavila jsem se a čekala. Došla ke mně. „Jste v pořádku? Nejste nemocná?“ co jí je?.

         „Vše v naprostém pořádku“ řekla jsem jí mírně ironicky.

         „Je po večerce a touláte se po hradě“ oznámila mi něco, co jsem již věděla. „To znamená trest“ pokrčila jsem rameny jako mě je to jedno a šáhla jsem do kapsy. Vytáhla jsem si zápisník a nalistovala příslušnou stranu.

         „Čas mám ale až 23. února“ řekla jsem jí. Vyvalila na mě oči.“

         „Neříkejte mi, že máte tolik trestů dopředu. Vždyť je začátek října. Panebože proč zrovna u mě“ lamentovala. „No dobrá, jelikož jsme dneska vyhráli, tak vám žádný trest nedám. Vraťte se zpátky na kolej.“ Beze slova jsem se otočila a vrátila se. Společenkou jsem prošla bez povšimnutí.

 

 

…………………………………………………………………………………………………

 

         Když James vešel do svého pokoje, hned si všimnul dárku na své posteli.

         „Kluci, díky za další dárek“ řekl jim. V tu chvíli se na něj otočili.

         „Dárek? Jaký dárek?“zvolal Sirius.

         „Ten není od vás?“

         „Ne, není. Ale jsem zvědavý, co jsi dostal a hlavně od koho.“ James tedy roztrhl balící papír a otevřel krabici. Uvnitř byl plyšový dvanácterák a k tomu nejdražší vybavení pro chytače, které kdy existovalo.

         „Páni“ ozval se Sirius. „Ten, kdo ti to poslal je pěkně zazobanej a navíc musí znát naše tajemství“ podotkl a ukázal na plyšáka.

         „No jo, ale kdo mi to mohl poslat? Nikde taní lístek, od koho by to mohlo být“ řekl James a spolu s další záhadou šel spát.

Poslední komentáře
12.11.2011 19:21:43: ten minulej komentářík je odemě, jsem zapomětlivka smiley${1}
12.11.2011 19:20:47: tahle povídka se mi líbí ze všech nejvíc,chtěla bych tě poprosit jestli opravdu skočíš, abys sem dal...
17.11.2009 12:48:48: jak já nenávidím, když někdo dlouho nepřiává kapiotly bez toho, aniž by někde oznámil, že se nějakou...
02.07.2009 08:09:13: wow.konečně. jedna kapitola za jak dlouho. je to úžasné. už se moc těším na další kapču i k jiným po...