Nebezpečné je věřit i nevěřit

Můj

1.kapitola

O pět let později…

 

„Proroctví“ ohromeně zopakoval Severu Snape. „Tak to proto je Temný pán hledal.“

 

„Jakmile jsem získal tvé varování, jsem zašel k Lily a Jamesovi, abych jim pomohl se skrýt.“

 

„Jen to nemohlo“ řekl Severu diskrétně. Staré křivdy mu už nemohli přinést bolest. Alespoň v to věřil do momentu, kdy Brumbál řekl:

 

„Když jsi mi řekl, že Voldemort hledá Potterovi, jsem si uvědomil, že tvůj syn je v nebezpečí.“

 

Snapeovo srdce vynechalo několik úderů.

 

„Cože?“

 

Brumbál se na něj s úsměvem podíval.

 

„Severusi, není třeba se vymlouvat. Doufal jsem, že mi o tom sám řekneš.“

 

„To se vás netýkalo,“ řekl Snape, vstávajíc z příliš měkkého křesla. Ze stěn pracovny se na něj se zvědavostí dívali bývalí ředitelé a ředitelky Bradavic. Kvůli těmto pohledům vždy nenáviděl Brumbálovu pracovnu.

 

„Dal jsem ti pět let“ vytrvale pokračoval Brumbál. „Pět let, abys přišel k sobě a začal život znova, od začátku. Ale čas plyne a teď jsi tady, stále tak neklidný, odříznutý os světa ve svém vlastním odloučení.“

 

„Jak se opovažujete…“ Snape zalapal po dechu a snažil se zachovat zbytky své důstojnosti. „Skutečnost, že jsem pro vás dělal špióna, vám nedává právo učit mě žít.“

 

„Ale ochránce tvého syna na to právo má?“

 

„Nenazývejte ho mým synem!“ začal Snape křičet, ale najednou si to uvědomil, stěží udržel na jazyku jízlivá slova. Místo toho pevně řekl: „Nenazývejte ho mým synem.“

 

„Popíráš, že je to tvá krev?“

 

Snape potřásl hlavou, neodpověděl na otázku ředitele, ale snažil se odehnat vyplouvající vzpomínky. Lily…Její doširoka otevřené oči, její ruka natažená k němu. James…opálený a stručný, stál opřený o rám dveří, oči sklopené. Co ho stálo zeptat se svého nenáviděného bratrance?

 

„Nepopírám, že jsem jim prokázal tuto službu,“ procedil Snape skrz zaťaté zuby.

 

„Možná, kdybys mi objasnil proč,“ řekl Brumbál jemně,“ale teď mám právo nazývat mladého Harryho tvým synem, protože to tak je. Ty-to je vše, co mu zbylo.“

 

„Tak mu nezbylo nic“ vyštěkl Snape. „Tehdy jsem jim řekl to samé. Nechci dítě, nepotřebuji ho. Když bylo kouzlo provedeno, jsem se zbavil všech závazků. Nechci nikoho z nich vidět.“

„Mohu pochopit, proč jsi za mnou nepřišel a neměl zájem o Harryho osud, když Lily a James zemřeli. Ale teď, když je nám oběma pravda známa, se mě můžeš zeptat. Můžeš se mě zeptat na Harryho.“

 

„Nemám zájem o Harryho,“ odpověděl Snape, snažíc se distancovat od pravdy, které starý kouzelník přikládá tak velký význam.

 

„Je u mudlů“ řekl Brumbál přímo a Snape ztuhnul. „Lily měla sestru, jak víš. Vzala si mudlu a teď žije v jejich světě.“

 

„Mudlové“ zopakoval Snape. Snažil se pochopit, co bylo řečeno, pak se zamračil a netrpělivě pokrčil rameny.

 

„A co?“ vrhl na něj pohled přes rameno. „Mě se to nijak netýká..“

 

„Jestli to není tvoje dílo, tak čí?“ zeptal se Brumbál a Snape se otočil. Ruce instinktivně svíral na hrudi a cítil, jak mu srdce divoce tluče.

 

„Nebudu poslouchat rozkazy-ani vaše, ani nikoho jiného“ připomněl řediteli.

 

„Rozkazy?“ zeptal se Brumbál a s předstíraným údivem zvednul obočí. „Chlapče můj, ovšemže ne. Jak ti mohu rozkazovat! To je požadavek. Laskavost, jestli dovoliš.“

 

„Laskavost?“ zeptal se Snape podezíravě. Možná, když to staví takhle, mohl by…

 

„Malou“ narychlo dodal Brumbál. „Docela malinkou.“

 

Snape si netrpělivě odfrknul.

 

„Jsem vám zavázán?“

 

„Vždy jsem si myslel, že jsi ušlechtilý člověk Severusi. Svým způsobem.“ Brumbál obešel kancelář a pak něco vytáhl z kapsy a pohostil svého barevného ptáka. „Co si o tom myslíš?“

 

Snape se cítil nepohodlně, a tak přešlápl z nohy na nohu. Bohužel si uvědomil, že Brumbál má právo žádat ho o mnoho laskavostí, ale vždyť se to tak nepodobalo tomu starému podivínovi-připomenout to tak přímo.

 

„Co je to za laskavost?“ neochotně se zeptal.

 

„Chlapec se nachází v bezpečí, pokud považuje za domov místo, kde žijí pokrevní příbuzní jeho matky, je pod ochranou starobylé magie.“ Snape upřel svůj pronikavý pohled na podlahu. „Ty víš, jak silná magie krve je.“

 

Snape krátce kývl, opět se cítil jako uzavřený mladík, kterého pozvali do této pracovny po dalším hloupém vtipu.

 

„Nemám takovou ochranu, navíc mě neustále sledují. A ty máš neomezený pohyb a – omluv mě za upřímnost-nikdo se nestará, kde žiješ.“

 

„Nebylo snadné dosáhnout podobného výsledku“ prohodil Snape a okamžitě litoval své neukázněnosti.

 

Brumbál se dobrosrdečně usmál, spokojený, že se mu opět podařilo vyprovokovat mladého kouzelníka. Severusovi se občas zdálo, že se ten starý mizera chová jako pravý zmijozel.

 

„Můžeme přejít k věci?“ vymáčkl ze sebe Snape.

 

„Dostávám hlášení od těch, kteří dohlíží na chlapce. Mudlové s ním zachází hůře, jakmile trošku zestárl. V poslední zprávě bylo něco, co mě vážně znepokojilo.“

 

„Co to je?“ zajímal se Snape. „Neříkal jste, že žije se svou…rodinou?“

 

„Doufal jsem, že zde najde rodinu,“ opatrně mu odpověděl Brumbál a odvrátil od něj pohled. Snape se zamračil: toto chování ho znepokojilo více, než všechna slova. Co ten starý blázen udělal, že se mu nedokáže podívat do očí?“

 

„A to se nestalo?“

 

Brumbál vzdychl a pokrčil rameny, aniž by vzhlédl od svých prstů, které hladily zelenou kůži na povrchu stolu.

 

„Teď vidíš, proč je zapotřebí, aby ses tam vydal, viděl ty lidi, ten dům a ujistil se, že s chlapcem je všechno v pořádku?“

 

Snape dostal neodolatelnou touhu se vzdálit. Vidět chlapce? T je to poslední, co by chtěl.

 

„Skutečně to nemůžete někomu přikázat?“ začal, ale ředitel zavrtěl hlavou.

 

„Pouze dvě osoby vědí, kde žije. Hagrid a profesorka McGonagallová“ Snape stiskl rty. U Hagrida to je jasné- velký a nemotorný, ten by upoutal velkou pozornost.

 

„Proč ne McGonagallová?“

 

„Profesorka McGonagallová,“ opravil ho důrazně Brumbál, jako kdyby byl Severu opět drzý prvák. „Obávám se, že Minerva je trochu…zaujatá. Byla proti tomu, abych ho zanechal u mudlů.“

 

„Možná byste měl dávat na její názor,“ zavrčel Snape.

 

„Musí to být někdo, komu věřím,“ opatrně řekl Brumbál. „Ty moc dobře víš, že bývalí smrtijedi se potulují na svobodě…“

 

Další rána. Ještě jedna připomínka že on mu dluží.

 

„A kromě toho,“ pokračoval Brumbál, hrající si s držákem na brk a inkoust, „chlapec pro tebe nic neznamená, sám si to řekl. Co se může stát, jestli ověříš, že tam je?“

 

„Ano, jistě“ souhlasil Snape, stojící u okna a pozoroval, jak pomalu padá sníh. „Teď?“ zeptal se. „Na Štědrý den?“

Brumbál ho obdařil neviným pohledem.

 

„Promiň, měl jsi jiné plány?“

 

„I kdyby tomu tak bylo,“ zavrčel Snape. Uvědomil si, jaký chytrý plán vymyslel mistr manipulace. Bude se muset dívat na krásnou rodinu, když mudlovskou, zatouží mít svou vlastní rodinu, vezme si chlapce za účelem vytvoření si vlastního útulného rodinného krbu.

 

Velmi dojemné.

 

Brumbál vytáhl hůlku a přistoupil blíže.

 

„Měl bych ti ukázat, kde Harryho najdeš,“ zvednul hůlku a usmál se. „A, Severusi…Veselé Vánoce.“

Poslední komentáře
24.12.2009 12:05:55: zajímavý, těším se na další.
26.11.2009 18:10:35: Skvělý ,začátek je zajímavej ,doufam že se brzo dočkám i pokračovánísmiley${1}
21.10.2009 22:31:26: Ahoiky, hodně dlouho jsem teď o sobě nedávala vědět, ale tak nějak jsem byla donucena k návratu k ff...
07.09.2009 13:50:35: ahojky...další kapitola nevím, kdy přibude, momentálně mám asi půlku druhé kapči, ale skoro nejsem d...