Nebezpečné je věřit i nevěřit

Ošklivá, ale statečná a nadaná

12.kapitolka k OSN

Omlouvám se všem, kteří dlouho čekali na pokračování k této povídce, ale ta škola je fakt hrozná...no uznáte to potom sami, protože jsem se rozhodla, že vám sem dám svůj rozvrh...no, jak já říkám, tak mor na učitele a atomovku na školu...no uznejte sami, že během prvního týdne vám oznámí pět písemek a spousty referátu a dalších takových blbostí...brr....no, trošku jsem se rozkecala...doufám, že tuto kapču oceníte, protože jsem se dneska přemohla, ikdyž nemám čas...příště až se tu něco objeví, tak to bude kapča k dědicoj, protože můj datum, který jsem vybrala pro ukončení povídky se blíží, takže na tom budu pracovat...no to bylo asi všechno, co jsem vám chtěla sdělit, takže přeji příjemné čtení
PS:prosím komentujte

„Takže, jelikož se blíží sedmákům OVCE, tak dneska je poslední hodina. A jako první nastoupí Bridget Jonesová a Severus Snape“ mluvil profesor na celou místnost. No, abych se přiznala, tak jsem měla dost velké dilema. Komu fandit? Vždyť budou proti sobě bojovat moji kamarádi. Doufám, že nebudou proti sobě sesílat nějaká nebezpečná kouzla. Naštěstí si vystačili s lehkýma kouzlama. Severus nakonec vyhrál, protože ji dostal jakýmsi matoucím kouzlem, takže byla dost dezorientovaná, takže pro něj bylo nakonec snadné ji odzbrojit. Naštěstí to dopadlo dobře. Nastupovali další dvojice a já je přestala znovu sledovat. Potopila jsem se do vlastních myšlenek. Ani jsem si to neuvědomila a už se blížil konec dvouhodinovky. Zbývalo posledních patnáct minut, když se ozvalo: „James Potter a Cathleen Potterová.“ Věděla jsem, že se to stane, ale uvnitř jsem doufala, že na nás nedojde díky nedostatku času. Nechtělo se mi tam, ale nakonec jsem šla. Měla jsem připravenou únikovou cestičku. Stáli jsme proti sobě a jenom zdálky jsem zaslechla, jak profesor zahájil souboj. My jsme se však nehnuli ani o milimetr. Kdyby tam přišel náhodný člověk, tak by si mohl myslet, že tam jsou jenom dvě sochy. Ale nebyly. Koukali jsme si do očí. Nakonec jako první zaútočil na mně Expeliarmusem, kterému jsem se vyhnula. Znovu jsme se na sebe koukali a měřili jsme se pohledem. Nakonec jsem pozvedla hůlku. Ne však proto, abych na něj zaútočila. Koukla jsem se na ni, a pak jsem ji hodila na zem před sebe. Na ten pohyb James sklonil pohled, aby se kouknul na moji hůlku. Pak znova kouknul na mě. Takhle to udělal ještě několikrát a to doslova v hrobovým tichu. Nikdo z mých spolužáků, ba dokonce ani z profesorů pochopit, proč jsem to udělala. No, upřímně, já jsem ještě teďka zvažovala, zda-li jsem se neunáhlila. Došla jsem k názoru, že jsem udělala správně. Nakonec se rozhoupal profesor.

„Proč jste ji zahodila?“tázal se mě ještě teďko překvapený profesor obrany.

„Proč?! Nikdy nebudu útočit na svou rodinu. Je to můj bratr a já bych na něj nikdy vědomě neútočila nebo ho dokonce zranila. To prostě po mě nemůžete chtít,“ s tím jsem si sebrala hůlku a rychle opustila Velkou síň. Sice měla začít za chvilku večeře, ale nějakom mě přešel hlad. Chtělo by se to někdo schovat, aby mě ostatní neotravovali svýma dotazama. Normálně bych se zašila do nejtmavšího koutu v knihovně, ale tam je poslední dobou moc lidí. Není se čemu divit, když po víkendu začínají zkoušky OVCE a NKÚ. Člověk by ani neřekl, jak rychle to uteklo. Vždyť nedávno jsem udělala NKÚ, mimochodem všechny za výbornou, a přiští rok mě čekají OVCE. Víc než těch zkoušek se vlastně bojím toho, co řekne Moudrý klobouk na konci roku. Celý první ročník jsem se těšila na okamžik, až se to dozví James a naši, ale tehdy jsem si neuvědomila, že už tady můj velký bráška nebude. Nejenom on, ale taky Remus a Severus.

Co si tady bez nich vlastně počnu? Jediné skutečné kamarádky mi tady zůstanou Nicol a Bridget. Achjo. Proč jsi vybral moudrý klobouk zrovna mě? Proč? Tohle slůvko začínám nenávidět. Od mého nástupu do prvního ročníku ho používám nějak moc.

Pane bože, už je to tady. Poslední večer tohoto školního roku. Zítra se odjíždí domů. Celou dobu, co jsem se úspěšně vyhýbala všem, dokonce i mým přátelům, jsem si dělala plány, co musím udělat. Celé prázdniny mám naplánované do posledního puntíku. Jelikož mi ale bylo před pár dny už sedmnáct, tak už nemusím tento rok bydlet u rodičů a hádat se s nima. Rozhodla jsem se, že budu bydlet v bytě po kmotrovi a budu dělat v knihkupectví a takové ty různé věci.

Právě jsem vešla do Velké síně a přisedla jsem si ke Zmijozelskému stolu k Nicol a Severusovi. Hrozně moc mě potěšili. Jsou to asi dva týdny, co spolu chodí, ale ani jeden mi to neřekl. A to jsi říkají moji přátelé!! Ale jsem ochotná jim odpustit, že mi to řekli teprve před třemi dny, protože je vidět, že se mají rádi tak, jako u Jamese a Lily. Jsou si prostě souzení. Začala jsem se rozhlížet po Velké síni. Většina lidí se usmívala na celou síň až na sedmáky. Ti tolik veselí nebyli. Od zítřka už budou muset řešit důležité problémy. Navíc tam je Lord Voldemort, který vyvražďuje mudly a nečistokrevné kouzelníky atd.

Zrovna, když se chtěla na něco zeptat Nicol, tak přišel Brumbál a usedl na svoje místo. Napil se, a pak se postavil, aby pronesl svůj projev na konci školního roku.

„Přeji krásný večer. Dnes skončil další školní rok, ve kterém se odehrálo mnoho věcí. Gratuluji Nebelvíru k získání Famfrpálového poháru a též gratuluji Zmijozelu k získání Školního poháru. Tento rok byl jiný, než kterýkoliv předtím. Bohužel se objevil jistý Lord Voldemort, který každým dnem sílí. Kvůli němu jsme přišli o několik studentů a někteří z nich o rodiny. Proto vás všechny vyzívám, aby jste byli o prázdninách co možná nejvíce opatrní, abychom se tu v dalším roce opět setkali. Také bych chtěl popřát mnoho štěstí těm, kteří ukončili své studium. No, nebudu vás už otravovat, takže vám přeji dobrou chuť“ zvolal na celou síň a zatleskal. Na to se na stolech objevilo tolik jídla, že není možnost to všechno sníst. Ikdyž takový Pettigrew se u nehelvítského stolu postará o to, aby tam nic nezůstalo. Třeba to vysmejčí u našeho stolu. Když nad tím tak přemýšlím, tak u našeho asi těžko. Sice je nenažraný, ale je to taky srab, takže se k nám nepřiblíží.

Když jsem zanechala svých úvah a hodlala jsem začít jíst svou porci, tak se před profesorským sborem zablýsklo. Koukla jsem se tam a on se tam ve vzduchu vznášel moudrý klobouk. Co ten tu dělá? Přemýšlela jsem, ale věděla jsem, že se to každou chvilku dozvím. Rozhlédla jsem se. Všichni upírali své oči na klobouk až na Pettigrewa, který si všímal jenom jídla.

„Dnes je to poprvé a naposledy, co budu mluvit na konci školního roku. Jsem tu proto, abych splnil to, co jsem před několika lety slíbil jedné velmi nadané osobě“ mluvil klobouk a já zaraženě seděla. Pak jsem se vzpamatovala a promluvila jsem na něj. Děkovala jsem, že Severus seděl poměrně blízko profesorského stolu.

„Ještě nenadešel čas“ vykřikla jsem na něj zoufale, ikdyž jsem nevěděla proč. To byl signál pro všechny, aby se na mě otočila. Že já kráva nedržela jazyk za zuby. Jsem blbá, blbá, blbá. No řekněte, je někdo blbější než já? Když nad tím tak přemýšlím, tak ne. Blbější například Pettigrew.

„Mýlíš se. Ten čas nastal. Musíš se postavit svému osudu“

„Copak jsem se mu už nepostavila?“ zeptala jsem se. Sakra, kam tím míří?

„Vzpomínáš na rozhovor s jistou osobou? Pojď jsem a nasaď si mě na hlavu“ řekl mi. Já jsem ještě chvilku seděla, ale nakonec jsem se loudavým krokem dostala až ke klobouku, který mi sám přistál na hlavě.

Fánë ti řekla, že je toto tvůj poslední školní rok. Asi jsi při všem, co jsi zažila na to zapomněla, ale já se ti ani nedivím. Fánë ti mým prostřednictvím vzkazuje, že desátého července se pro tebe zastaví a odvede tě do tvého králoství, kde projdeš výcvikem. Užívej si ty chvilky s rodinou a s přáteli. Teď je ale na čase jim říci pravdu“ řekl mi klobouk. Poodlétnul ode mě. „Myslím, že už vám došlo, že ta nadaná osoba je slečna Potterová. Myslím, že si šesté a sedmé ročníky vzpomínají na večer, kdy byla slečna Potterová zařazena do Zmijozelu. Dnes nastal den, kdy vyjde pravda najevo. Slečna Potterová byla zařazena do Zmijozelu, aby ovlivnila jisté osoby svým chováním. Některé na stranu dobra, jiné na stranu zla. Byl to úkol, který náležel jenom ji. Nemohl jej získat nikdo jiný, protože ona má v sobě mnoho lásky a také má v sobě nejmocnější krev pod sluncem. Tato mladá dáma patří do Nebelvíru. Její úkol skončil, a tak není zapotřebí, aby zůstávala tam, kde nemá býti. Važte si jí a berte si z ní příklad. Trpěla velkou ztrátou, ale přesto si užívala života a našla si spoustu přátel i z jiných kolejí než byl Zmijozel. V ten den přišla o svou rodinu. Její rodiče jí zavrhli jenom proto, že byla zařazena do Zmijozelu. To je vše, co jsem vám chtěl sdělit. Ale ještě ti chci Cath říci, že tě čeká spousta zážitků.“ Jakmile mi tohle řekl, tak se opět zablesklo a po klobouku nebylo ani památky. Kdyby se mí spolužáci podívali do mých očí, tak by si všimli mých pocitů, které se v nich zrcadlily. Láska, bolest,štěstí, bolest a mnoho dalších a slzy samozřejmě nesměly chybět. Ještě jsem tam nějakou chvilku stála, když v tom ke mně někdo přistoupil o odvedl mě ke stolu, kde mě posadil se slovy: „Ty patříš sem.“ Otočila jsem se a uviděla Severuse a Nicol, kteří se na mě usmívali. Věděli o mé bolesti z toho, že jsem skončila ve Zmijozelu. Sklonili se ke mně a něco mi říkali, ale já je nevnímala. Pořádně jsem je oba odejmula. Měla jsem takové tušení, že se změní mnoho věcí a už to nebude takové, jaké to bylo. Pak odešli a já se koukla po svém blízkém okolí. Musela jsem uznat, že má Sev odvahu, protože nejenom, že mě odvedl k nehelvítskému stolu, ale on mě posadil přímo vedle mého bratra. Všichni v mé blízkosti byli stále zaražení, ale po chvilce se James vzpamatoval a bratrsky mě objal. Neustále se mi dokola omlouval,jak mu je všechno líto a takové ty věci, ale mě už to nebavilo poslouchat, tak jsem mu řekla, aby s tím už přestal. Kouknul se na mě se slzami v očích a pak mě znova objal s posledním Promiň. Po chvilce jsem začal vnímat okolní zvuky. Slyšela jsem vzrušené rozhovory ostatních studentů, ale pak jsem se zarazila. Slyšela jsem hromadné tleskání. Vymanila jsem se z objetí a koukla jsem se po původcích. Byl to celý zmijozelský stůl, kromě asi deseti studentů z mého ročníku. Usmála jsem se na ně. Učitelé byli doslova zmatení z událostí, které se tu za posledních pár minut událo, že zůstali sedět jako sochy.

Pak jsem si to uvědomila. Dnešním dnem, ikdyž jenom na pár hodin se ze mě stává studentka Nebelvíru, ale já věděla, že Zmijozel bude pro mě svým způsobem jako domov. Zítřejším dnem se uzavírá kapitola studetky školy čar a kouzel v Bradavicích.

Poslední komentáře
07.10.2007 11:19:25: moc hezké.Rychle další(já vím nemáš to rády)smiley${1}
06.10.2007 21:18:52: Tvá povídka je moc pěkná. Přečetla sem ji naráz jedním dechem. Už se moc těším co se bude dít dál. ...
03.10.2007 14:49:03: Ahoj, nechceš se spřátelit??smiley${1}
30.09.2007 19:22:04: mám na blogu další kapču, budu ráda, když se mrkneš! www.martulincin-blogik.blog.cz