Nebezpečné je věřit i nevěřit

Ošklivá, ale statečná a nadaná

14.kapitolka k OSN

Tak je tu další kapitolka...mi osobně se nelíbí, ale předělávat se mi to nechce

Už je to týden, co se nacházím v této zemi. Zemi elfů. Jak jsem řekla hned po mém příchodu, že je to ráj, tak jsem nelhala. Objevili jsme se na okraji jezera a před námi bylo spoustu stromů, ze kterých vyrůstaly domy. Bylo z toho vidět souznění elfů s přírodou. Ani po deseti minutách jsem se tehdy nevzpamatovala a stále se koukala kolem sebe na tu krásu. Pak přese mě Fanë přehodila jakýsi plášť, který působil tak, že se kolem mě seskupila mlha, a tak nikdo nemohl vidět, jak vypadám. Prošli jsme vesnicí, která se jmenovala, jak mi Fanë řekla Jezerní vesnice. Většina vesnic u velkých vodních ploch dodávat ryby ostatním vesnicím nebo městu, ale tato ne. Jejím úkolem bylo ochraňovat vodní živočichy. Když jsme šli, tak nás vesničané pozorovali, ale pak se začali klanět. Nevěděla jsem, o co se jedná, a tak jsem se na konci vesnice zeptala.

„Jsi  budoucí královna bílých elfů a oni ti vyjadřují svou přízeň. Zde jsou tví věrní, ale ve městě poznáš ty, kteří si nepřejí tvůj nárok na trůn, protože doufali, že jeden z nich nastoupí na trůn místo mě“ řekla mi. Tehdy jsem si říkala, že to určitě přehání, ale právě naopak to řekla dost mírně. Šlechtici, kteří byli potencionálními nástupci trůnu se mě snažili zabít, ikdyž to je zakázané, ale jelikož se otrávilo jedno zvíře, které se náhodně najedlo z mého talíře, tak jsem dostala svou tělesnu stráž. Byla to část ochranky, která patřila Fanë, a tak jsem jim plně důvěřovala.

Konec však vzpomínek. Minulost nelze změnit, a tak se budu soustředit na přítomnost a budoucnost. Za ten týden, co tu jsem, tak jsem se musela hodně učit, což mi nedělalo problémy, protože jsem na to byla zvyklá ze školy. Jenže tam jsem se učila především nová kouzla, která mi měla pomoci. Tady jsem se učila historii svého královského původy. K tomu jsem se musela učit místní zákony, a také základy místní etikety. Nyní jsem seděla s Fanë v přijímací místnosti, kde mě seznamovala s průběhem dnešního večera. Dnes se mi měla vrátit podoba, stát se oficiálně královnou a to, na co jsem se těšila nejvíc, tak si mě zvolí nějaké kouzelné zvíře za svého přítele. Na to se těším nejvíce, ale zároveň se toho i bojím. Několikrát se stalo, že bílý elf byl zlý a  nevybralo si ho žádné čisté zvíře, a tak byl vypovězen ze země. Tak vznikl i národ černých elfů, kteří bojovali proti těm, kteří se vypověděli.

Blížila se půlnoc a já si oblékla opět plášť, který jsem dostala v den, kdy jsem sem přišla. Kolem mě se vytvořila mlha a já mohla vyrazit spolu s Fanë, která jakožto matriarcha mě měla dovést na shromaždiště. Když nás lid zahlédnul, tak nám utvořili uličku, kterou jsme se dostali až do středu. Fanë se otočila k národu čelem a začala mluvit.

„Dnes nastal den, kdy této zemi začne znovu vládnout osoba s královskou krví. Dnes se jí vrátí její pravá podoba, která byla skryta a mi tak mohli najít tu, jež nám měla vládnout“ na to ze mě strhla plášť a všichni tak uviděli, jak vypadám. Všichni se zhrozili při mém vzhledu. Jako nevím, co jim je, protože znám i jiné, kteří na tom jsou hůře jako já. No nic, ale pak se jim vrátil jejich dychtivý výraz. Nakonec mě vyzvala, abych si stoupla do jakéhosi podivného znamení. Pak začala spolu s dalšíma pěti elfy odříkávat dlouhé kouzlo, díky kterému se mi měla vrátit má podoba. Když kouzlo skončilo, tak jsem se na sebe koukla. Viděla jsem jenom to, že mám postavu, za kterou by se žádná modelka nemusela stydět. Také jsem vyrostla asi o deset cm, takže jsem měla tak kolem 170cm, dobrý ne? A moje vlasy byly stále černé, ale nyní byly rovné a také jsem viděla bez brýlí a neměla jsem už ani rovnátka. Těšila jsem se, až se kouknu do zrcadla a uvidím se. Jak jsem si také všimla, tak se na mě objevili jednoduché bílé šaty. Šaty jako pro královnu, kterou se dnes stanu.

Zatímco jsem zkoumala svůj vzhled, tak se elfové postavili za mě do půl kruhu. Otočila jsem se tedy a ušla deset metrů k bílému kameni, který stál uprostřed louku. Nyní si mě mělo vybrat nějaké čisté zvíře. Byly tu čtyrky cesty, odkud zvíře mohlo přijít. Čekala jsem už dlouhých pět minut a já už přestala doufat, že si mě nějaký tvor vybere. Pak jsem ale zahlédla, že z cestičky po mé pravici právě přichází sněhově bílý jednorožec. Co mě však ale překvapilo bylo to, že i po dalších ke mně přicházeli další. Z druhé cesty přicházel pegas, podél třetí přilétal fénix a po čtvrté si to ke mně šinul gryfin. Gryfin. Tvor, který již před několika stoletími vyhynul. Nyní všechna zvířata stála před ní a uklonila se. No já na to koukala jako na osmí div světa, ale když jsem se koukla, tak jsem nebyla sama. Já jim vyjádřila své díky poklonou, kterou mě naučila Fanë. Pak se mi v hlavě ozval hlas.

„Ty se nám nekloň naše královno a zároveň přítelkyně. Ode dneška tě budeme ochraňovat a pomáhat, kdykoliv budeš potřebovat. Půjde s tebou i nakonec světa.“ Pochopila jsem, že to byl jeden z mých nových přátel, ale který, tak to jsem nevěděla. Ani jsem nad tím nemohla přemýšlet, páč mě Fanë chytla za ruku a pomalu mě vedla do truního sálu, kde měla proběhnout má korunovace na královnu. Vstoupila jsem do sálu, který byl tak dvakrát větší než velká síň v Bradavicích. Ohromeně jsem se rozhlížela, protože to bylo poprvé, co jsem tu. Po stěnách se táhnuly plané květiny, které místnost zdobili a zároveň tak ukazovali souznění s elfy.

Pomalým, ba přímo královským krokem jsem kráčela středem místnosti po cestičce, která byla utvořena z okvětních lístků, které nejspíše opadali. Došla jsem na vyvýšené místo, kde na mě čekal trůn. Postavila jsem se před něj a otočila jsem se. Fanë jakožto bývalá královna mi podala bílý plášť a na hlavu mi nasadila korunu, která byla utvořena z diamantů. Jak mi Fanë říkala, tak královská koruna je jediná, na které jsou drahé kameny. Tato koruna byla vyrobena kdysi dávno elfskými dělníky. Byla skutečně nádherná a to uznávám já, která šperky nemusí. Teprve teď jsem si všimla, že kolem mého trůnu stojí mí přátelé a na opěradle seděl fénix. Sedla jsem si na trůn a usmála jsem se na svůj lid. Celým sálem se ozvalo:

  AŤ ŽIJE KRÁLOVNA IZMÉRIE. AŤ  ŽIJE KRÁLOVNA CATHLEEN IZMERSKÁ

 

 

 

Druhý den ráno po pohřbu vstal James neobvykle brzo. Měl takový divný pocit a nemohl se ho zbavit. Vešel do kuchyně, kde si připravil snídani a poté se vydal do knihovny, kde často nacházel svou sestru. K jeho překvapení zde ale nebyla. Dumal nad tím, proč tu není, ale pak mu došlo, že včera byl pohřeb rodičů a že to muselo pro ní být těžší než pro něj. Určitě se těšila, jak jim řekne pravdu, ale rodiče byli zabiti dříve, než jim to pověděla. Nedovedl si ani představit, jak se teďko musí cítit Kouknul se na hodiny, které ukazovaly devět hodin. Vydal se tedy opět do kuchyně, kde už se Sirius určitě snažil vybrakovat ledničku. Nemýlil se. Když se už jeho kamarád dostatečně najedl, tak se rozhodli počkat nato, až Cath vstane. Bylo už osm večer, ale ani jeden ji nezahlédl. Několikrát ťukali na její dveře, ale nic nenaznačovalo tomu, že by tam někdo byl. Snažili se dveře otevřít za pomoci kouzel, ale ani jedno nefungovalo. James byl tak zoufalý, že dokonce poslal Siriuse pro Brumbála, ale ani ten nic nezmohl. Vše nasvědčovalo tomu, že pokoj je velmi dobře zajištěný a s velkou pravděpodobností je i na heslo. Pozvali tedy i Moodyho, který měl prokouknout stěnu a zjistit, v jakém stavu Cath Potterová je, ale jak se ukázalo, tak tam nebyla.

James při této zprávě málem zkolaboval, ale hned se vzpamatoval a začal hledat svou sestru na jejich pozemcích. Nenašel.

Uběhl už týden, ale po jeho sestře nezbyla žádná stopa. Vypadalo to, jako by se propadla do země.

„Žádná stopa“ vydechl James. Pak si ale na něco vzpomněl a vystřelil z obýváku, kde právě seděl se svou Lily, Remusem a Siriusem. Ti na nic nečekali a vydali se za ním do jeho pokoje. Když vstoupili, tak spatřili Jamese, jak zuřivě něco hledá ve svém kufru. Nakonec vytáhl obálku. I oni si vzpomněli na to, jak mu ji ve vlaku Cath dala.

Jamese se nakonec odhodlal, že obálku otevře. Nejprve žlutě zazářila. Otevřel ji a vyndal z ní napsaný dopis.

 

Nejdražší bráško,

   tento dopis se mi píše velmi těžce, protože vím, že spolu nebudeme moci trávit mnoho času a tak si to vynahradit za posledních šest let. Tolik bych ti toho chtěla říci, ale nemohu, ikdyž bych chtěla. Píšu ti tento dopis proto, že vím, že 10. července opustím náš dům. Nevím, kde budu a ani jak dlouho budu pryč, ale jedno si pamatuj, že tě mám hrozně moc ráda.

Abych se přiznala, tak jsem celé studium čekala na okamžik, kdy se všichni dozví pravdu, ale teprve v prosinci jsem se dozvěděla, že to znamená i následný odchod. Nevím, jestli jsem splnila to, co po mě chtěl moudrý klobouk, ale doufám, že ano, protože by to znamenalo, že to všechno nebylo zbytečné. Jedno se mi ale povedlo. Otevřela jsem Lily oči a ukázala jí tak jak moc ji miluješ. Jsem velmi ráda, že vy dva spolu chodíte, a jak doufám, tak se i vezmete a budete mít spolu děti. Když se nad tím zamyslím, tak se mi líbí představa, že budu tetou, ale o tom si momentálně mohu nechat jenom zdát.

 

                                                                               Tvá jediná sestra Cath

 

PS: Prosím vyřiď Remusovi a Bridget, jak je mám ráda, a že jsem jim vděčná za to, jak se ke mně chovali.

Lily, ať na tebe dává pozor, protože bych byla velmi nerada, kdyby se ti něco stalo a to vlastně platí o všech.

Siriusovi, že nemá v holkách hledat potěšení, ale hledat tu, kterou bude milovat a bude mít s ní rodinu. Kdyby však nehledal svou budoucí ženu, tak by ho časem mohla dostihnou krutá realita, že promarnil svůj život, a že mohl nyní klidně žít se svou manželkou a svýma potomkama.

Rodičům, že je mám ráda i přes ty předsudky, které měli k mé osobě.

Všechny vás mám ráda a to moc. Bude se mi po vás stýskat. Nikdy nezapomenu

 

Jamesovi se v hlavě honila jenom to, že jeho sestra odešla. Je tu sám samotinký. Vlastně sám není. Má Lily a své kamarády. Kouknul se na ně a smutně se usmál. Podal jim dopis a vydal se ven k jezeru na oblíbené místo a vzpomínal na vše, co zažil se svou sestřičkou. Nakonec se rozplakal jako malé dítě.

Poslední komentáře
04.11.2007 08:49:15: jejda to to je smutny :-( snad v te Izmerii nezustane naporad i kdyz je kralovna.... James by si to ...
20.10.2007 14:31:43: nádherná kapitolka
20.10.2007 11:41:58: díky:-)
20.10.2007 11:23:24: Jé! Nová kapitolka! Nechápu, co se ti na ní nelíbí, náhodou je fakticky hezká! smiley Na tom konci mi ...