Nebezpečné je věřit i nevěřit

Ošklivá, ale statečná a nadaná

15.kapitola- Jezírko vidění

Všimli jste si? Překonala jsem se a dala jsem kapitole název, to je co? Taky se divím, ale to je jedno....je tu další, čehož jste si asi všimli...chtěla bych vás upozornit, že jsem to psala dneska, kdy mi přišlo, že jsou nějaké erupce na Slunci bo co, protože jsem se stihla dneska rafnout se dvěma učitelama a to je co říci, protože se s nima nehádám. Potřebovala jsem se uklidnit, tak jsem sklusla na PC, že vám neco napíšu no a vyšlo tohleto. Nevím, kdy přidám další, protože je čtvrtletí a všichni nám dávají písemky, tak se musím bichlit...i dneska jsem měla, ale neměla jsem náladu, tak na to pudu tedkom...doufám, že se vám kapča bude aspoň trošku líbit....jelikož se tady neobjevuje tolik komentářů, kolik bych chtěla, tak dávám limit 30 komentů, než začnu psát další kapču...upozorňuji, že dříve jak o víkendu to nebude...tak papa
PS: Je taková kratší mno 2 A4, to aby jste mi nepsali, že je krátká :)

Utíkala jsem. Pokolikáté už? Nevím. Přestala jsem to počítat. Znovu utíkám z královského trůnu. Od všech těch poradců a od Fanë. Mám ji sice ráda, ale to její věčné ponaučování mě už nebaví. „Královna musí chodit rovně a královsky“ a „Královna je příkladem všech.“ To jsou jedny z mnoha.

Naštěstí tu mám dva nejlepší přátele. Sardo a Marilla. To oni mě drží nad vodou. Jsme taková trojka, která provádí samé blbosti na svůj věk. Teda já si to se svýma 18 roky můžu dovolit, ale jim je nějakých 123 let. T je jedna z věcí, která mě tu udivuje. Je jim tolik a přitom vypadají jak mí vrstevníci. Teď mě tak napadá, že Brumbál by jim záviděl. Málem bych zapomněla, že mi hodně pomáhá i mé zvířecí kvarto. Hlavně jsou po ruce, když se potřebuji „vypařit“, protože někdy je to vážně k nevydržení.

Musím ale uznat, že mi to tady prospívá. Jsem tu dva roky a už jsem se toho hodně naučila. Kromě starání se o rostliny si dokážu vyzpívat třeba píšťalku z kůry stromu. Přesto je mou hlavní povinností izmerský lid. Také jsem se perfektně naučila střílet z luku a ovládám i boj s mečem. Mistra jsem sice ještě nepřekonala, ale co není, může být. Jo, a taky umím suprová kouzla elfů. Jedno jsem použila asi tak měsíc po mém příchodu. Toho dne totiž ke mně přilétl fénix. To by v téhle zemi nebylo překvapivé, kdyby ten fénix nebyl Fawkes. Ano Fawkes a s dopisem. To kouzlo mi vytvořilo jakousi projekci toho, kdo onen dopis psal a zároveň jsem slyšela jeho hlasem to, co mi psal. A kdo myslíte, že mi psal? Jestli jste mysleli Brumbála jako já, tak jste vedle, jak ta jedle. Psal mi James. Po měsíci jsem slyšela jeho hlas. Byl hrozně moc smutný. Kdybych mohla, tak se za ním přemístím. Jenže nemůžu. Během svého výcviku nesmím opustit Izmérii- mé království. Elfové mě mají rádi, teda asi na výjimku dvaceti. Jsou to převážně ti, kteří mohli po Fanë nastoupit na trůn. Také tam patří nějací staří, kteří mě nemají rádi, protože zde nežiji od narození. Jenže proti věštbě nezmůžou ani oni nic. Hehe J

 

Právě blbnu se svými kamarády v jezeře, když v tom si všimnu přibližující se Fanë. Chjo, další královské povinnosti. Rozloučím se tedy a vydám se na břeh, kde se osuším a obléknu. Když dorazím k Fanë, tak se na mě mračí.

„Pojď se mnou, musíme si promluvit“ vydala se na louku, kde nikdo nebyl. Čekala jsem, co jsem provedla tentokrát. „Kolikrát ti mám říkat, že jsi královna. Nemůžeš se chovat tak, jak se chováš“ vyčetla mi hnedka. Dříve jsem si to nechala líbit, ale ode dneška se to musí změnit.

„Je mi jedno, jak se má královna chovat. Kdo je tady královna? Já, takže mi nemáš co poroučet. A s tím ponaučováním jdi taky někam. Už mě to nebaví poslouchat. A to, že se mám oblékat jako královna mně taky nebaví. Vezmu si na sebe to, co budu chtít a nikdo mi v tom nezabrání. A upřímně, kdybych nebyla vyvolená nebo tak něco, tak  už tady nejsem a jsem se svou rodinou“ řekla jsem jí. Během mého monologu chtěla něco říci, ale já jsem jí nedala příležitost. Měla holt smůlu. Dlouho mlčela, než mi něco řekla.

„Promiň, jestli se tu cítíš tak špatně“ bylo jediné, co mi řekla.

„To ne. Je tu moc hezky, ale chybí mi rodina a taky ty rozkazy atd.“

„Aha. Tak slibuji, že to omezím. A když už jsme u té rodiny, tak ti chci něco ukázat“ oznámila mi a vydala se k bráně do parku, který byl uzavřený a mohla tam jenom Fanë. Abych se přiznala, tak i přes zákaz jsem se pokusila za tu bránu dostat. Myslím, že nemusím říkat, že marně. Á už jsme tady. Pozorně ji sleduji, abych viděla, jak se tam dostanu. No jo, že mě to nenapadlo. Klíč. Fanë si asi všimla, kam koukám tak se rozhodla mi něco říci.

„Toto je jediný klíč, který ti otevře bránu do parku, kde je jezírko vidění“ klidně mi řekla. Tak tím mě dostala. Jezírko vidění? O tom slyším poprvé. „Nyní je ten klíč tvůj. Dlouho jsem přemýšlela, kdy ti ho předám a rozhodla jsem se dneska“ dala mi klíč do ruky. Ukázala mi rukou, ať ji následuji. Vstoupila jsem tedy. Kam jsem se kouknula, tak tam byly stromy a různorodé kytky. Pomalu jsme si to kráčeli k jezírku, které bylo uprostřed parku. Tam jsem si klekla a koukala jsem se do průzračného jezírka. „Tohle jezírko se může používat pouze jednou za měsíc. Ukazuje ti to, co chceš vidět. Ukazuje pouze přítomnost, ale existují dva spisy, ve kterých se píše o tom, že ta, osoba, která se do něj koukala spatřila budoucnost. Teď tě tady nechám, abys mohla přemýšlet“ vstala a už byla na odchodu, když jsem zašeptala „Děkuji“ na to mi přišla odpověď: „Není za co.“ Odešla a já tam zůstala sama. Přemýšlela jsem, zda-li to mám zkusit. Nakonec vyhrálo to, že chci vidět Jamese. Jakmile jsem vyslovila své přání nahlas, tak se mi začal rýsovat jeho obraz. To, co jsem viděla mě dost překvapilo.

James stál v obleku a vedle něj Sirius s Remusem. Kouknula jsem se pozorněji a uvědomila jsem si, že se James dneska, právě teď bude ženit. Kdopak bude asi má švagrová? Blbá otázka. James by si vzal pouze jednu. Lily.

„Siriusi?“ uslyšela jsem Jamese. Oslovený se otočil.

„Hm?“ přišlo mu v odpověď. Musela jsem se pousmát.

„Myslíš, že přijde?“zeptal se s jasnou obavou v hlase. Otázkou však bylo, na koho se to ptal a zda chce, aby přišla nebo ne.

„Myslíš Cath?“ujišťoval se. James jenom přikývnul. „Nechci ti říkat brácho, ale myslím, že ne. Vždyť ani neví, že se dneska ženíš“

„Máš pravdu“povzdechnul si. „Tolik bych tady chtěl mít svou malou sestřičku. Co asi děla? Je v pořádku?“ ptal se s jasným strachem. Tolik bych mu chtěla říci, že jsem v pořádku, ale jak? Bylo mi ho líto, ale na druhou stranu mě zahřálo u srdce, jak mě má rád. Koukala jsem, jak ho Sirius ujišťuje, že jsem v pořádku. Pak jsem pozorovala celý obřad.  Když už jim hosté gratulovali, tak jsem zašeptala: „Hodně štěstí pane a paní Potterovi. Mám vás všechny ráda.“ Potom obraz zmizel. Ještě chvilku jsem tam setrvala, ale pak jsem se vydala za svým mistrem přes boj s mečem. Měla jsem chuť si s ním dát zápas.

Zápasili jsme už asi dvacet minut. Chvilku byla převaha na mé straně a chvilku zase u něj. Nakonec jsem mu vyrazila meč z rukou a ostří mého meče jsem mu přiložila ke krku. Nemohla jsem tomu uvěřit. Já jsem ho poprvé porazila. Porazila  jsem nejlepšího bojovníka s mečem. Sklopila jsem ostří a poklonila jsem se mu a on mě.

„Gratuluji ti královno. Porazila jsi nejlepšího bojovníka. Nyní tento titul nejlepšího bojovníka patří tobě“ řekl a podal mi řetízek, na kterém byl meč, kolem kterého se ovíjela růže. Byla to nádherná elfská práce. Uklonila jsem se mu a vydala se do zámku. Dneska začnu být královnou více než kdy dříve.

 

 

Právě končil obřad a hosté jim začali gratulovat. Toto je jeho šťastný den. Kdyby tu měl sestru, tak by to byl nejšťastnější den v jeho životě. V tom však ale uslyšel: „Hodně štěstí pane a paní Potterovi. Mám vás všechny ráda.“ Jakmile to uslyšel, tak zářil štěstím ještě více. Všichni si toho všimli, ale nikoho nenapadlo, na rozdíl od Jamese, kdo to mohl říci. Na oslavě se k němu přihrnuli jeho přátelé.

„Dvanácteráku, ty víš, komu patřil ten hlas v kostele?“ zeptal se zvědavě Remus.

„Jasně, že to vím. Vy jste to nepoznali?“ překvapeně na ně vyvalil oči.

„To bychom se tě asi neptali“ ozval se Sirius.

„To mluvila přeci Cath. A to znamená, že žije. Chápete to? Ona žije!!“ rozesmál se a vtáhnul Lily na parket. Ostatní se po sobě koukli.

„Teď, když nad tím uvažuji, tak mi to taky z ní jako Cath“ po chvíli řekl Rem. Ostatní mu přikývli na znamení souhlasu. A tak jako James měli další důvod k oslavě.

Poslední komentáře
01.12.2007 22:59:21: Krásný :o)) Těšim se na další kapitolku
29.11.2007 18:13:34: Nová povídka Harry Potter a Ztracený hrdina Jukněte plosím . www.rajpovidek.blog.cz
28.11.2007 20:21:35: jasně, že si mě tam můžeš dát...a díky, že jsi mi to připomnělaa, už dlouho to chci udělat, ale jsem...
28.11.2007 18:39:17: Ahoj, přepsala by sis prosím můj odkaz? zatím sem se přestěhovala na blog - enervate.blog.cz(ale uvi...