Nebezpečné je věřit i nevěřit

Ošklivá, ale statečná a nadaná

18.kapča k OSN

omlouvám se, že to tak trvalo, ale konečně jsem se k psaní zase dokopala...musím říci, že znovu začít psát po dvou měsících bylo velmi obtížné...no, snad se vám to bude líbit, ikdyž to není dějově zajímavé a také dlouhé, ale jak už jsem psala, tak to nebylo po tak dlouhé době snadné...pokusím se tedkom psát častěji a snad se zase do toho vžiju
PS:časem dodám i obrázek toho přívěsku
                                 Vaše Blackes

Co na mě tak vejraj?

„Ehm, jste v pořádku?“ zeptala jsem se jich, protože na mě koukali už docela dlouho a mi je to dost nepříjemné.

„Jak jste se sem dostala?“ ozvala se nějaká žena, kterou jsem nikdy neviděla.

„Že by přemístila?“

„Myslím, že bychom si na to měli raději jít posadit“ vyzval nás Brumbál. Členové se tedy začali trousit do místnosti, kterou jsem identifikovala jako zasedačku. Aby jste rozuměli, tak ta místnost vypadala jako hodovní síň na nějakém středověkém hradu. Byl tu stůl, a když říkám stůl, tak hodně velký, kolem kterého se ačli členové sedat. Než se stačil někdo na něco zeptat, tak Brumbál oznámil, že se počká na VŠECHNY členy.

Do deseti minut tu byli všichni. Jak jsem zjistila, tak jsem valnou většinu lidí znala. Ať už osobně nebo díky mému jezírku vidění. Dokonce přišla Lily s malým Harry a sedla si vedle Jamese. Byli tu ti, které mám nejradši. Začala jsem vzpomínat na všechno, co se stalo, ať už v dětství nebo v Bradavicích. Z mého vzpomínání mě vytrhlo hlasité odkašlání. Zmateně jsem se koukla. Všichni do jednoho se na mě dívali a já pochopila, že buď už mi začali klást otázky nebo teprve chtějí.

„Rád bych vám chtěl ze srdce poděkovat za to, že jste nás zbavila těch temných elfů paní a…“ začal ředitel, ale já ho přerušila.

„Slečna“ řekla jsem mu a fakt, že tu ještě nějací ti temní elfové jsou jsem mu zatajila.

„Prosím?“ zeptal se zcela zmateně.

„Jsem svobodná“ objasnila jsem a nechápala, jak to může být nejmoudřejší člověk.

„Ach ano, promiňte…Co jsem to chtěl? Jistě, rád bych vám položil několik otázek“

„Pochopitelně“ řekla jsem, ale nedala jsem mu prostor. Rozhodla jsem se, že neuposlechnu Fanë. Dnes se všichni dozví, že jsem se vrátila, ale trošku to protáhnu. Pomalu jsem se k nim blížila.

„Remus Lupin-prefekt,primus, nejlepší student v Bradavicích, jeden z Pobertů, který v současné době pracuje v knihkupectví, vlkodlak a otec v jednom“ skončila jsem svůj výklad. Koukali na mě dost vyjeveně. Otočila jsem se na osobu vedle něj. „Bridget Johnsonová-Lupinová- novinářka a zakladatelka BN, matka, manželka, dcera a sestra. Nemá ráda karamel a bojí se pavouků.“ Tak jsem promluvila o valné většině. Nejvíce jsem se rozkecala u lidí, které jsem znala osobně. U některých jsem pouze řekla jenom jméno a povolání, až jsem nakonec dospěla k posledním čtyřem. „Sirius Black, co říci? Utekl od své rodiny ke svému nejlepšímu kamarádovi, kterého považuje za bratra více, než toho skutečného. Další Poberta, školní Kasanova, v současné době bystrozor, strýc, bratranec, kmotr a bratr“ řekla jsem a jemně se dotkla ramene, jako u všech, které jsem znala ze své minulosti. To jsem ale nečekala, že uvidím vraždu a to, co se stalo s tělem. Šokovaně jsem od něho odstoupila a opřela jsem se o zeď, kde jsem se z toho chtěla vzpamatovat. Nechápala jsem, tohle se mi ještě nikdy v životě nestalo.

„Jste v pořádku?“ optal se mě Sirius.

„J-já, je mi to líto.“

„Co?!“

„Já nevěděla, že je mrtvý“

„Kdo?“ zeptal se, takovým divným hlasem.

„Regulus“zašeptala jsem

„není mrtvý, to bych o tom snad věděl ne?“ Že bych se spletla? Přemýšlela jsem. V tom ale dovnitř vletěla sova a snesla se přímo před Siriuse. V místnosti nastalo ještě tíživější ticho než předtím. Otevřel tedy obálku a po jejím přečtení se na mě zmateně podíval.

„Jak-“ začal, ale v tom jsem ho přerušila.

„Nechcete vědět, jak zemřel“ řekla jsem dříve, než mi docvaklo, že se chtěl zeptat na něco jiného.

„Já se chtěl zeptat, jak jste to věděla“ safra, že já musím vždycky někoho přerušovat.

„Vidění“

„Vidění?“ opakoval po mně Brumbál

„Zřejmě“

„Zřejmě?“ to byl tentokráte Moody

„Jo, zřejmě. Stalo se to poprvé a jestli ještě někdo něco zopakuje, tak si mě nepřejte“ zavrčela jsem a kolem mě se objevila silná bílá aura, ve které jste moli zahlédnout blesky. To se mi občas stávalo. Naštěstí tu byli mí přátelé(fénix a jednorožec), kteří mi pomohli se uklidnit. Kdyby tady nebyly, tak nevím, jak by to dopadlo. Posledně, když jsem se takhle naštvala, tak jsem podpálila jeden strom, což byla naprostá pitomina. Jsem elfka a já přírodě pomáhám. Ten strom jsem léčila celý měsíc, než byl opět zdravý.

„Omlouvám se“ zašeptala jsem a otočila se na bratra. „James Potter, bratr, manžel, otec, bystrozor, na škole nebelvírský chytač a později i jeho kapitán. Neustále otravoval život Lily Evansové, do které se bláznivě zamiloval. Myslím, že jejich památky si budou všichni pamatovat. Ach, málem bych zapomněla. Samozřejmě Poberta a kmotr mladého Lupina. Dále Lily Evansová-Potterová- nejchytřejší studentka, prefektka, primuska, manželka, matka, sestra a téže kmotra. Celou dobu svých studií nenáviděla svého současného manžela. Jako povolání si zvolala léčitelství, které se k ní hodí a v současnosti je na mateřské dovolené“ dořekla jsem a pak se koukla na svého synovce, který plakal a nikdo ho nemohl utišit. Vzala jsem si ho do rukou a on jako na povel přestal plakat.

„Harry James Potter. Milovaný syn, kmotřenec a také synovec. Nesmíme zapomenout, že i vyvolený k jeho smůle“ řekla jsem. „Jeho osudem je utkat se s Pánem všeho zla“ Rozhodla jsem se, že mu dám dárek na celý život.

Odnesla jsem si tedy Harryho do rohu místnosti, kde jsem ho položila do vykouzlené postýlky ke svým přátelům   a zavolala i zbylé dva(gryfina a jednorožce). Když už jsem je měla všechny pohromadě, tak jsem kolem nás vytvořila neproniknutelnou bariéru, aby nás nikdo nerušil. Vykouzlila jsem si pět injekcí a taky stůl, na kterém byl kus vytěženého zlata. Nejdříve jsem si vzala injekce a všechny je naplnila krví, mou a všech mích přátel, kromě fénixe, který mi dal svou slzu. Pak jsem šla nad kus zlata a začala odříkávat formuli. Během chvilky se začalo zlato měnit. Měnit do tvaru přívěsku, do kterého jsem vstříkla obsahy injekcí. Uprostřed se nacházela slza fénixe, pak moje krev, jednorožce, gryfina a nakonec pegase. Pak jsem ho opatřila ještě několika kouzly a nakonec jsem ho pověsila malému Harrymu na krk. Jakmile se Přívěsek Harryho dotkl, tak se stal pro ostatní neviditelným. Spokojeně jsem se usmála a zrušila bariéru okolo nás. Hned na to se ke mně vrhnul James a doslova mi vytrhnul svého syna z mé náruče a pak mi dal takovou facku, že jsem spadla.

Překvapeně jsem na něj koukala a nebyla jsem sama, protože jeho chování zarazilo i celý fénixův řád. Mé přátele to však rozhněvalo na takovou míru, že se na něho chtěli vrhnout, ale já jim v tom zabránila a poslala je do Izmérii s díkem, že mi pomohli.

„Co si mu provedla? Jaká kouzla jsi na něj použila?“ vyvalila jsem na něj oči.

„Nic jsem mu neudělala. Jenom jsem mu udělala dárek“ odvětila jsem.

„Ten, který se vpil do jeho těla?!“ zařval na mě. Jo aha, on si myslí, že to má uvnitř sebe. To je tak směšné.

„Je to jenom přívěsek schovaný pod kouzlem. To kouzlo mohu zrušit já osobně nebo se zruší patnáct let po mé smrti. Také se ten přívěsek zjeví, když ho budou ohrožovat nějaká zvířata nebo se bude cítit sám. Ten přívěsek slouží k jeho ochraně před zvířaty a taky mu bude dávat jistotu, že není sám. Toť vše. Nehledejte v tom nic nekalého.“

„A proč jste mu tedy dala takový mocný přívěsek? No?“ Tak teďko nastala ta správná doba. Nádech, výdech a ještě jednou nádech. Pomalu jsem se zvedla a zadívala se Jamesovi do očí, ikdyž on to neviděl. Sundala jsem si svůj plášť a oni tak poprvé spatřili mou pravou tvář. Uviděli mé černé vlasy a hlavně modré oči( to jsem vám asi zapomněla napsat).

„To nemůže dát ani teta svému synovci dárek?“ optala jsem se ho.

„K-kdo jste?“ zeptal se.

„Cathleen Jane Potterová, izmerská královna“ řekla jsem.

„Vy nejste má sestra. Máte jiné oči a celkově vypadáte jinak než ona.“odmítal to.

„Neviděli jsme se Jamesi přes tři roky. Myslím, že změna byla na místě. A jestli chceš důkaz, tak jako Paula na plese ve škole jsem měla také modré oči. Tehdy to bylo částečné přerušení kouzla, které  na mě bylo sesláno vyšší mocí v den mého narození“

„Cath?“ zašeptal jako by tomu stále nemohl uvěřit. Přikývla jsem. Pevně mě objal a začal plakat jako malý kluk, ale abych řekla pravdu, tak já taky. „Promiň, že jsem tě uhodil, já…Ježíši, já už ani nevěřil, že tě někdy uvidím. Tohle mi už nikdy nedělej, zmizet, aniž bych nevěděl, kde jsi“ říkal mi. „Mám tě hrozně moc rád sestřičko, chyběla jsi mi“ při těchto posledních slovech jsem se rozplakala ještě více. „Taky tě mám ráda Jamesi“ zašeptala jsem. Jenže pak bylo naše rodinné shledání narušeno.

„Nedodržela jsi slib královno!! Měli na to přijít sami!!“ozvalo se za mnou.

Poslední komentáře
14.07.2008 15:09:42: Lucik: jestli ti to pomůže, tak ano, budu pokračovat v této povídce a hodlám ji do konce letních prá...
03.07.2008 21:37:50: Ahojky bude ještě pokračování, já jen jestli má cenu to ještě číst.
03.07.2008 17:26:08: Se slzami člověk ukáže,že neví co dál. Pošli tuto zprávu 15 lidem a až budeš hotový/á, stiskni F6. O...
02.06.2008 12:13:51: jooo, tak tyhle konce ráda dělám(občas) ale u jiných to nenávidímsmileydíky za komenty, hrozně moc mě ...