Nebezpečné je věřit i nevěřit

Ošklivá, ale statečná a nadaná

19. kapča k OSN

Tak a je tu po dlouhé době další kapča...Chtěla jsem ji přidat už min. týden ale zrovna, když jsem psala čtvrtou stránku ve wordu, musím podotknout že byla bouřka, tak se PC "vypnul" a už to nerozdejchal, bohužel a nic se nedokázalo zachránit. Takže jsem musela začít psát znova na tátově notebooku, když byl doma...dnes vám přidávám pouze dvě stránky z těch čtyř, protože táta opět odjíždí a já nemám moc času. Další kapča nevím kdy bude, ale doufám, že to vyjde na příští týden. Ale plánuju, že v srpnu si koupím svůj notebook, takže  mi bude bouřka víte kde, takže to snad bude s kapčama časově lepší...
Těším se na vaše komentáře  ........   Blackes

Otočím se tedy po hlase a z úst mi vylétne UPS. Za mnou totiž stojí rada starších. Jakmile si to pořádně urovnám v hlavě, tak se na mě objeví bílé šaty a šperky s korunou, které jsem měla v den, kdy jsem se stala oficiální královnou. Také se po mém boku objeví mí čtyři přátelé.Jakmile to rada starších zaznamená, tak předemnou pokleknou na jednou koleno, pravou ruku si položí na srdce a skloní hlavu.

„Má královno“ řeknou najednou. Na to já je vyzvu, aby se postavili. Všímám si jenom jich, takže nevím, jak reagujou ostatní přítomní.

„Porušila si svůj slib královno“ řekne mi jejich představený.

„Ano, já vím, ale dnes jsem po dlouhé době viděla svého bratra. Mou poslední rodinu…“

„To tě neomlouvá. Jsi královna a jako taková by jsi měla…“

„NEŘÍKEJ MI, CO MÁM DĚLAT. JAK BY JSI SE ZACHOVAL TY, KDYBYS PO DLOUHÉ  DOBĚ VIDĚL SVOJI SESTRU?“                             

„Dodržel bych slib, protože…“

„NEDODRŽEL BY JSI HO. NIKDO Z VÁS. MYSLÍTE SI, ŽE KDYŽ JSEM KRÁLOVNA, TAK JSEM DOKONALÁ, ALE TO JÁ NEJSEM. NIKDO NENÍ DOKONALÝ, TAK SE VZPAMATUJTE.“

„Brumbál je dokonalý“ ozvalo se od někoho z řad Fénixů. Hodila jsem na něj takový pohled, že radši zmlknul.

„Není. Nikdo není dokonalý“ řekla jsem mu a otočila se zpátky k radě starších. „Jak by jsi se zachoval ty, kdybys byl v mé situaci?“ ukázala jsem na jednoho ze starších. Neodpovídal. „A co ty?“ ukázala jsem na jiného, ale ani ten neodpověděl. Nakonec jeden z nich zvedl a promluvil.

„Omlouváme se ti naše královna. Nikdo z nás si neuvědomil, jaké to pro tebe bylo. Omlouváme se ti, že jsme ti vpadli do tvého rodinného setkání“ mluvil a já byla ráda, že aspoň někdo překonal svou elfskou pýchu a pronesl slova omluvy. Pak všichni opět poklekli(jako na začátku ju?). „Ať žije královna spravedlivá, laskavá a statečná. Ať žije královna Izmérii“ křičela rada starších a s posledním slovem se kolem nich začal foukat vítr, který nadnášel lístky a s tím se vypařila rada starších a mí miláčkové. Jelikož už „odešli“, tak jsem se otočila zpátky k Řádu. Docela vyjeveně na mě koukali.

„Co?“

„Už dlouho jsem tě neslyšel křičet a navíc musíš uznat, že to, co se tu stalo je velmi neobvyklé“ řekl mi Remus. Nad tím jsem mávla jenom rukou a dala tak najevo, že to je normální a že se tím nemají zabývat.

„A Brumbál je dokonalý“ ozval se ten samý, kterému jsem už řekla, že není. Asi nějaký naivní blbec nebo já nevím, jak bych ho jinak nazvala.

„Není“ zavrčela jsem. „V minulosti se dopouštěl chyb a vsadím se, že i v budoucnu jich udělá velké množství a to budou chyby, které se nebudou snadno napravovat“ no, uznávám, že teď jsem si zahrála trošičku na vědmu a zřejmě si toho ostatní všimli, protože se ušklíbli.  Tak to teda ne, mě se smát nebudou. „Vzpomeňme si. Tak například, když jsem byla v šestém ročníku, tak jste mi nevěřil, že bych zrovna já mohla vykouzlit podstatu živlu. Co jste to vlastně řekl?:“ Proč jste si myslela, že se to zrovna vám podaří? Studence zmijozelu?“ jo, tak nějak to bylo a rozhodně jste to v klidu neřekl. Upřednostňujete Nebelvír, protože jste tam sám studoval a Zmijozelu nenávidíte, protože tam studoval Voldemort. Nikdy vás nenapadlo, že ne všichni z této koleje jsou jako on? Většina z nich nemá na výběr, protože jsou do toho nuceni svými rodiči. Ano, teď si říkáte, že se mohli zachovat jako sirius a utéci, ale to oni nemohou. Většina z nich jsou jedináčci a proto jsou jejich rodiče schopni udělat cokoliv, aby si vynutili jejich poslušnost a oddanost Voldemortovi. Nerozumíte tomu a nikdy nebudete“ uf, to byla fuška, jsem nějaká zadýchaná z toho proslovu.

„To není pravda“ začal se hádat Brumbál.

„Ale je a nesnažte se to okecat. Smím se zeptat? To obelháváte jenom je-“ukázala jsem na shromážděné“ nebo i sebe?“

„Nikoho neobelhávám, protože to není pravda a tímto tu debatu končím“ řekl mi klidně. To bych ale nesměla mít poslední slovo,

„Pro pravdu se člověk zlobí“ ušklíbla jsem se.

„Změnila jsi se. Už nejsi ta moje malá sestřička, která se ničeho nezalekla a s nikým se nehádala“ ozval se James.

„A ty se divíš? Nikdy jsi nezažil to, co já“

„A co si teda zažila hm? Vždyť tě všichni ve škole milovali, teda skoro všichni.“

„Ale to jenom proto, že jsem zůstala sama sebou. Nestala se ze mě chladná zmijozelačka jako z většiny ostatních, abych v té koleji přežila. Už první den jsem se musela bránit Belatrix jenom proto, že jsem byla šeredná jako noc a ještě kvůli tomu, že jsem Potterová, tvá sestra. Každý den jsem musela odrážet útoky několika lidí a to jenom proto, že ty jsi na ně útočil, tak já to odnášela. Mysleli si, že když jsem mladší, že nic neumím, ale to se spletli. Po nějaké době si konečně uvědomili, že mě neporazí a tak mě nechali být. To ty jsi nikdy nezažil. Nedokážeš si představit, jaké to pro jedenáctiletou holku je, když ztratí rodinu a jediný, kdo jí zůstane je kmotr. Nevíš, jaké to bylo strávit Vánoce o samotě a přemýšlet, jak se má asi tvá rodina. Ty jsi to nezažil. A taky nevíš, jaké to je dlouhou dobu čekat na okamžik, až se všichni dozvědí, že jsem měla celou dobu být v Nebelvíru. Ani nevíš, jak jsem to našim chtěla v mést do obličeje, že dali na předsudky. Neustále říkali, jak mě mají rádi, že jsem jejich holčička, ale po zařazení do Zmijozelu mě zavrhli. Poté, když se všichni dozvěděli pravdu, tak jsem si uvědomila, že i přesto, co mi udělali, že jim to odpustím. Místo toho jsou ale mrtví a já jim nemohla nikdy říci, že jim odpouštím. A pak v den pohřbu musím odejít do země, kterou neznám a stát se královnou. Celou dobu, co jsem tam byla jsem se učila a plnila své královské povinnosti. Nikoho jsem tam neznala, kromě Fanë, která mě tam zavedla. Byla jsem tam sama. Nikdo mě nechápal. Nikdo nevěděl co cítím. Když se s tím smířím, tak se dozvím, že se můj bratr bude ženit a já u toho nebudu. Opět jsem se s tím smířila. A pak se dozvím, že je ze mě teta. Ty si nedovedeš představit, jak jsem trpěla. Nedovedeš“ křičela jsem a přitom brečela jako malá. Zhroutila jsem se do židle a rozplakala jsem se mnohem více. V místnosti bylo obrovské ticho, které bylo nesnesitelné.

„To není pravda. Rodiče by tě nikdy nezavrhli“ odmítal si to můj bráška připustit.

„Ne? Tak si poslechni tohle“ křikla jsem naštvaně a z pláště vytáhla dopis, který mi naši poslali. „Cath, Zklamala si nás. Nikdy bych neřekla, že budu pod svou střechou vychovávat Zmijozelačku. Nic od nás nečekej. Žádné peníze, dárky a různé blbosti. K nám můžeš jezdit pouze na velké prázdniny a taky ti koupíme pomůcky do školy. Nic víc ti neposkytneme. Nepiš nám dopisy a nech Jamese nepokoji. Nechcem abys ho zkazila. Od teď to není tvůj bratr a ty nejsi naše dcera.Potterovi. No, tak co tomu říkáš? A víš co? Raději si to přečti” hodila jsem po něm ten dopis a s pomocí větru a listů kolem sebe jsem se přemístila do lesa poblíž Londýna, ve kterém se schovával zbytek temných elfů. Potřebovala jsem se teďkom nějak odreagovat.

 

Poslední komentáře
31.07.2009 18:46:20: sorry, ale kapču přidám až zítra...dneska jsem byla neplánovaně pozvána na koncert, tak nejsem doma,...
31.07.2009 13:21:44: jééj tak to sa strašne teším blackes....už aby tu bola
25.07.2009 17:35:21: čauky všem, co čtou tuto povídku...mám pro vás překvapení, zrovna mám dvacátou kapču rozepsanou, mom...
23.07.2009 22:49:39: ahojky....je to super poviedka...prepáč , že som nepísala komenty, ale úplne som sa do toho nabažila...