Nebezpečné je věřit i nevěřit

Ošklivá, ale statečná a nadaná

20.kapča I. část

Ahojky, tak tady je další kapča k této povídce. Sice je to jenom jedna část, ale doufám, že se vám bude líbit. Druhá půlka se mi moc nelíbí, tak jí chci upravit a až pak jí vám sem dám.
Včerejší a vlastně i dnešní koncert byl super, ale bylo tam docela málo lidí. Vrátila jsem se až dneska v pět hodin a tak jsem to řádně dospala .

Tak ahojky a předem děkuji za komentíky, které mi zde necháte. ....papa

Už dva dny hledám zbávající temné elfy. Původně se měli nacházet na okraji Londýna, ale zřejmě jim dali smrtijedi echo, že jsem zde. Nějaké jsem poslala do pekel, jiné zpátky do mé říše.

            Neustále však přemýšlím o tom, jaké bylo mé setkání s mým bratrem a rodinou. Tolik se to lišilo od toho, co jsem si vždycky představovala. Je to zvláštní být zase tady, ve své rodné zemi. Za celou dobu jsem se s Jakešem už neviděla. Abych řekla pravdu, tak mám strach z dalšího setkání. Co se stane příště? Nevím. Ale jednoho dne to stejně musím zjistit a ten den se blíží, protože budou Vánoce a ty chci strávit se svou rodinou.

 

            Už vidím poslední skupinku elfů. Poslední, která zde zbývá. Pak už se nebudu moci dál vyhýbat Jamesovi.

           

 

„Kde je? Sakra!“ chodil po místnosti James. „Tak dlouho jsem čekal, až se vrátí a jak to tak vypadá, tak jsem zkazil co se dalo!“

„Jamesi, uklidni se“

„Jak mám být klidný?! Vyhnal jsem svou vlastní sestru.“

„Panebože Jamesi, jestli okamžitě nepřestaneš, tak dneska spíš na gauči. Je ti to jasné?“

„Ale…“

„Jasné?“

„Ano Lily.“ Koukla na něj, zdali to myslí vážně. Když se o tom přesvědčila, tak odešla dát spát Harryho nahoru do postýlky.

„Myslíš, že se vrátí Tichošlápku?“

„Nevím, ale podle toho, co říkala na ústředí, tak si myslím, že se vrátí:“

„Díky, tohle jsem potřeboval slyšet.“

 

 

 

            Přemístila jsem se před krásný dům na okraji dědiny. Dům byl bílý s modrými okenicemi a bílým plotem. Zasněžené pozemky kolem. Byl to nádherný pohled a já si uvědomila, jak moc mi chybí mé království. Tolik klidu a míru oproti válce, která zde číhá na každém kroku.

            Opatrně jsem otevřela branku a po odklizené cestičce se vydala k domu. Zazvonila jsem a čekala, dokud někdo nepřijde otevřít.

            Uvnitř jsem slyšela zrychlený pohyb. Uvažovala jsem nad tím, co se asi děje, když se dveře prudce otevřely a na mě mířila dvě hůlky. Vyvaleně jsem na to koukala. Teda jako takovéhle přivítání jsem vůbec nečekala.

            „Ehm…ahoj?“ řekla jsem nejistě. Po tomhle se vzpamatovali a sklonili hůlky a James mě objal. A to fakt hodně, protože jsem myslela, že mě snad udusí.

            „Dusíš mě“ oznámila jsem ten holý fakt, kterého si zřejmě nevšiml, ale jakmile jsem to řekla, tak mě pustil.

            „Pojď dál“ tlačil mě dovnitř. Chtěla jsem mu něco říct, ale to už jsem byla vevnitř a jediné co jsem dokázala bylo rozhlížet se okolo.

            Tenhle dům vypadal zevnitř úplně stejně, jako dům, ve kterém jsme vyrůstali. Sice jiné místo a jiný dům, ale jinak to vypadá jako návrat do minulosti.

            „T-to j-je nemožné. Vypadá to stejně“ dostala jsem ze sebe.

            „Spousta věcí je z našeho domu Cath. Lily se celý interiér našeho rodného domu tak líbil, že jsme se rozhodli, že všechno co není rozbité dáme do našeho domu“ řekl, když jsme se usadili v obýváku. „Jelikož jsem nevěděl, kdy a jestli se vrátíš, tak jsem dům po rodičích prodal. Bylo tam sice mnoho krásných vzpomínek, ale přeci jen bez rodičů to není ono.“

            „Udělal jsi dobře Jamesi. Nedokázala bych tam žít. Prožila jsem tam pěkné chvilky, ale poté i jedny z nejhorších dní v mém životě“ řekla jsem. V tom jsem si ale všimla Jamese, jak se nadechoval. „Ne, Jamesi. Už to nebudeme řešit. Nebudeme vzpomínat na minulost. Nechejme se unášet pouze přítomností a budoucností.“

            „Hm…Cath?“

            „Ano?“

            „Já jen, že jsme ti tady  udělali pokoj.“ Páni, tak to jsem nečekala. „A ještě jedna věc“ začal. Koukla jsem se na něj a čekala, co ze sebe zase vymáčkne. „Měla by jsi zajít do svého starého pokoje pro své věci. Přeci jenom si myslím, že Prevítovi by byli rádi, kdyby měli o jeden pokoj navíc“ dodal trošku nesměle. Ale měl pravdu. Na to, že jsem zabezpečila svůj pokoj, jsem dočista zapomněla.

            „Zítra před obědem tam zajdu, přeci jenom jsou Vánoce, tak ho k nim dostanou“ pousmála jsem se. Až teď jsem si uvědomila, že jsem ani nepozdravila Lily a Siriuse, a tak jsem to napravila.

            Poté jsme si už jenom povídali o všem a o ničem. Přeci jenom to bylo takové rodinné shledání po třech letech, i když jsme se už krátce viděli. Teprve až kolem půlnoci jsme to zabalili, protože jsem měla za sebou několik dlouhých dnů a odpočinek jsem už vážně nutně potřebovala.

 

            Druhý den jsem se vzbudila až kolem oběda. Divila jsem se, že mě nikdo nevzbudil. Přeci jenom jsem chtěla zajít k těm. Ježíš, jak se to jenom jmenovali? Jo, k Prevetovic rodince pro svůj soukromý majetek.

            Rychle jsem se oblékla a sklusla dolů. Rychle jsem přelétla, kde kdo je a zamířila ke dveřím.

            „Jdu si něco zařídit. Čau“ řekla jsem a přemístila se, aniž bych někomu dala možnost se jakkoliv vyjádřit. Přeci jenom by chtěli jít se mnou, a to jsem nechtěla.

Objevila jsem se před domem mně moc dobře známým. Po zazvonění mi přišla otevřít velmi sympatická paní.

            „Dobrý den“ pozdravila jsem.

            „Dobrý den slečno. Potřebujete něco?“ usmála se.

            „Jmenuji se Cathleen Potterová a kdysi jsem tady žila. Můj bratr James mi připomněl, že zde mám věci a já si myslím, že by se vám líbilo mít o jednu místnost navíc ne?“ řekla jsem, když jsem slyšela hlasy aspoň tří dětí. Paní se na mě opět usmála a pozvala mě dál.

            „S manželem jsme už ani nedoufali, že získáme ten pokoj“ řekla jen tak, když mě vedla nahoru k mému pokoji.

            „Velmi se omlouvám, ale teprve nedávno jsem se vrátila. Ten pokoj byla moje pevnost, a tak jsem si ji ochránila tak, že se tam nikdo nedostal. Ještě jednou se omlouvám, že…“

            „Neomlouvejte se pořád. Já to chápu. Každá dívka si chrání svá tajemství, obzvlášť, když má staršího bratra. Věřte mi, já to znám“ zase se usmála. Nechápu to. Kolem je válka a ta žena se neustále usmívá na pro ni docela cizího člověka. Asi na ni dolehla atmosféra Vánoc, jinak si to nedokážu vysvětlit.

            Když jsme stanuli před mým pokojem, tak jsem vytáhla klíč ode dveří, odemkla je a vešla. Otočila jsem se na ženu a ta doslova na mě koukala jako na blázna.

            „Jak? Vždyť kouzla na to nefungovala a vy si to otevřete pouze obyčejným klíčem?“ to obyčejný řekla dost důrazně.

            „Mno, jo?“ řekla jsem nejistě. „Přeci jenom, který kouzelník by hledal klíč ode dveří, když má kouzla? Síla je v jednoduchosti“ řekla jsem jí a kouzlem jsem si sbalila všechny věci a zmenšila je do malé krabičky, kterou jsem strčila do kapsy. Nenápadně jsem zrušila kouzla, která jsem na pokoj uvalila a zrušila i to na dveře. Přeci jí neřeknu, že to nebyl obyčejný klíč ne?

            U dveří jsem se s ní rozloučila a přemístila se domů. Jak krásně to zní.

Poslední komentáře
28.11.2009 21:34:45: kdybych mela vyjadrit pocit z teto kapitolky jednim slovem asi by to bylo slovicko krasa.vím ze uz t...
17.11.2009 11:58:35: moc hezká kapitolka, ale... kdy bude druhá část?
05.08.2009 14:12:08: Moc moc hezká kapitolka.smiley${1}
03.08.2009 18:48:48: Ahoj, neviem, či si na mňa spomínaš, som Jane245, teraz len Jane alebo AmiJane. po dlhej a nutnej pr...